Čím budu, až vyrostu?

Touto otázkou jsme začínali téma naplánované podle třídního vzdělávacího programu. Během dvou týdnů jsme seznámili děti s profesemi dospělých. Naučily se tak poznávat význam lidské práce a získat k ní kladný vztah. Děti již uměly pojmenovat povolání svých rodičů a dokonce je předvést pantomimou. Získané znalosti využívaly i při hrách na lékaře, na kadeřnictví, na obchod, na dopravu a podobně. Aby učení bylo co nejvíce prožitkové, požádali jsme o spolupráci rodiče dětí. Ti nám zajistili návštěvu sokolovské záchranné stanice a požární zbrojnice. Děti tak měly možnost nahlédnout do zákulisí dvou profesí. U záchranářů si prohlédly interiéry zásahových vozů, vyzkoušely si přepravu zraněného na pojízdných vozítkách. Prohlídku zpestřilo pronikavé houkání a dokonce i skutečný výjezd vozu do terénu. Rozloučili jsme se a spěchali na druhou prohlídku. U hasičů nás přivítala ukázka výsuvného žebříku, na kterou jsme se naštěstí dívali pouze zezdola. Poutavé vyprávění jednoho z hasičů a názorné ukázky výbavy hasičského auta děti velmi zaujala. Dozvěděli jsme se, jak správně postupovat při vzniku požáru, vyzkoušeli si evakuaci z místnosti plné kouře, převlékli se do speciálních obleků. Nakonec jsme si zopakovali společně důležitá telefonní čísla, vyfotili se s hasiči a neradi nasedli do autobusu, který nás odvezl zpět do mateřské školy. Děti si o svých zážitcích ještě dlouho povídaly a my věříme, že nám všem toto setkání pomůže i v situacích, které mohou potkat každého z nás.