Návštěva Tiché kavárny

Jak si řekneme, co chceme, když nás neslyší?“ takové a podobné otázky pokládaly děti učitelkám v době, kdy se chystaly do Tiché kavárny, ve které obsluhují neslyšící. Návrh ukázat na vybranou položku v jídelním lístku prstem zamítla Karolínka slovy: „Ale my přece ještě neumíme číst!“ Pro hru ve třídě tak vznikl dočasný malovaný jídelní a nápojový lístek, ale takový v kavárně ve skutečnosti nemají. Děti tedy vymýšlely jiné způsoby jak sdělit myšlenku jinak než slovy, obrázkem nebo písmem. Bylo objeveno ukazování a později i znakování. Vybaveni základními dovednostmi znakování (pozdrav, prosba, poděkování) jsme přijeli do Tiché kavárny. Přivítal nás pan provozní se slečnou z kolektivu neslyšících zaměstnanců. Společně nám vysvětlili způsob přivolání obsluhy prostřednictvím barevného válečku a naučili nás znaky pro dva druhy nápojů. Výběr, prosby i poděkování znakovým jazykem zvládli všichni, přitom si pochutnávali na dortíku a vybraném nápoji. Závěrečné loučení přešlo ze znakování do hromadného spontánního mávání, kterému rozuměli úplně všichni. Samozřejmě, vždyť mezi námi nebyl skoro žádný rozdíl…