Mluvit není jen vyslovovat

* Co může být náplní logopedické prevence v mateřské škole?

V zásadě to, co učitelky v mateřské škole běžně dělají. Mají široké možnosti věnovat se cíleně a opakovaně rozvoji smyslového vnímání a obratnosti mluvidel, nácviku hospodaření s dechem, rozvoji fonematického sluchu, rozvíjení slovní zásoby a vyjadřovacích schopností, což mohou provádět během celého dne formou hry. K logopedické prevenci patří rozvíjení jemné a hrubé motoriky, pracovní, hudební a výtvarné činnosti. Smyslem logopedické prevence je pak předcházení vadám řeči v celé jejich šíři. Výchovně-vzdělávací program v mateřské škole podporuje všestranný harmonický vývoj dítěte a s tím i rozvoj všech řečových rovin. Mnohé děti s opožděným vývojem řeči se rozmluví, když nastoupí do mateřské školy.

* Kdo může logopedickou prevenci provádět?

Základní logopedickou prevenci podle mého názoru provádí každá učitelka mateřské školy, která plní Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, a to nejen v jazykové oblasti. Nezaměřuje se přitom na specifi cká cvičení na úpravu výslovnosti (zdůrazňuje).

* Je logopedická prevence úprava vadné výslovnosti?

V žádném případě to tak není. Bohužel je tak laickou veřejností často chápána celá logopedie. Logopedická prevence předchází nejen poruchám výslovnosti, ale poruchám řeči obecně. Záměrné působení mateřské školy na pohybový a rozumový vývoj dětí podporuje vývoj řeči. Dítě nejprve věci a jevy poznává a pojmenovává, postupně označuje jejich činnosti a vlastnosti. Nejprve se vyvíjí obsah řeči, pasivní slovník a pak až její vnější forma. Je to podobné, jako když se učíme cizí jazyk. Když ještě neumím pořádně německy, trochu rozumím a znám pár slovíček. Když mám hlad, řeknu prostě „Brot“, ale ještě nedám dohromady větu. Proto když za mnou přijdou rodiče s dítětem, které má opožděný vývoj řeči, mluví v jednoslovných větách a oni by chtěli dítě naučit vyslovovat R a Ř, použiji přirovnání převzaté od své školitelky. Ať si představí, jak se dělá dort. Nejdřív se musí vytvořit korpus jako základ, a až pak tam dáme šlehačku, čímž je myšlena výslovnost. I když víme, že dítěti není moc rozumět, musíme nejdříve vytvořit hlubokou strukturu řeči. Samozřejmě přitom cvičíme motoriku mluvidel. Ale to jsme od prevence trochu odbočili. Důležitý je mluvní vzor učitelky – je to jeden ze základních kamenů prevence a citlivé opravování dysgramatismů. Když čtyřleté dítě řekne: „Já jsem to vezmul,“ učitelka mu odpoví: „Ano, ty sis to vzal.“ Nemělo by se říkat, že to řeklo špatně, ale třeba i několikrát zopakovat správnou gramatickou podobu slova. U tří až čtyřletého dítěte je používání nesprávných gramatických tvarů ještě v normě, v šesti letech už ne. Mateřská škola ale může používání správných gramatických tvarů rozvíjet i cíleně, například použití jednotného a množného čísla. Učitelka může s dětmi ve hře či při prohlížení obrázků například říkat, že tady je jedna ovečka, tady jsou dvě ovečky a tady je hodně oveček.