Tím, co zažijeme, se můžeme mnohému naučit

Možná nám sice trvá déle, než sami objevíme to správné řešení, zato si ho budeme déle pamatovat. Výtvarnice a pedagožky Radka Rubešová a Veronika Kirchnerová se v práci s malými dětmi vydaly právě tou delší cestou. „Téma, na které je konkrétní výchovně-vzdělávací celek zaměřen, je zprostředkováno tak, aby poznatky o něm mohly děti vnímat ‚celým tělem‘, aby podněty oslovily co nejvíce smyslů, zapojily emoce a dítě v nich mohlo samo najít smysl. Ke každému se tak dostává jednak obecné jádro sdělení tématu, ale také jedinečné poznatky, které si jednotlivé dítě v konkrétní situaci může pro sebe odnést,“ vysvětlují.

Radky Rubešové a Veroniky Kirchnerové jsem se ptala, v čem jsou výhody výchovy prožitkem oproti tradičnímu seznamování dětí s hotovými fakty, skutečnostmi. „Základní rozdíl spočívá už v samotném pojetí, tedy zařazení prožitku jako aspektu výchovy. Ve výchově jde primárně o podporu rozvoje osobnosti dítěte a vzdělávání jde ruku v ruce s ním, ale ne izolovaně. A domníváme se, že to je podstatným obsahem výchovně-vzdělávacího tématu nejen v předškolním věku, tedy podporovat dítě v tom, aby dokázalo najít skrze prožitek svou cestu k porozumění sobě a porozumění světu a svému místu v něm. A to je něco, co se skrze ‚hotová fakta‘ zprostředkuje obtížně.“

Zajímalo mě také, jak staré děti jsou schopné profitovat z prožitkové výchovy. „Od nejútlejšího věku,“ myslí si Veronika Kirchnerová a Radka Rubešová. „Děti se od narození primárně rozvíjejí skrze vlastní prožitky. Důležité je dopřát dětem dostatek kontaktu s reálným světem, například volnou hru v přírodě, péči o domácí zvířata, experimenty s nejrůznějšími materiály.

Obzvláště v dnešní době, kdy je svět zprostředkováván přes nejrůznější média, jako jsou televize a internet, je třeba děti sytit autentickými prožitky. Média by měla sloužit jako prostředek ke třídění informací, upevňování znalostí, ne jako původní zdroj.“

Autentičnost a tvořivost

Myšlenky výchovy prožitkem znějí krásně. Jak je ale přivést do praxe? Jaké prostředky bychom měli volit, když pracujeme s malými, předškolními a mladšími školními dětmi? „Dítě se dokáže vyjádřit daleko snáze neverbálně, skrze tělo, jeho pohyb a prožitek než slovní cestou. Expresivní techniky jako hudba, pohyb, tanec a výtvarné vyjádření tedy velmi podporují dětskou spontaneitu, tvořivost a emotivitu. Je nesmírně důležité tyto osobnostní kvality v dětech rozvíjet a podporovat. Pokud udusíme autentičnost, hravost a tvořivost nevhodnými pedagogickými přístupy, budou děti v dospělosti v mnohém ochuzeny jak ve svém osobním, tak profesním životě,“ říkají Veronika Kirchnerová a Radka Rubešová.

Zajímala mě i jejich zkušenost z výtvarné oblasti. Jak kreslení, malování a další výtvarné techniky propojit s výchovou prožitkem? Jak se „snáší“ seznamování s určitou technikou malby, kresby apod. s tím, že dítě se učí nové věci prožitkem? „Důležitou složkou našeho výtvarného přístupu je experiment. Děti se samy učí zacházet s materiálem, poznávat jeho kvality, přednosti a limity… Pracujeme velmi často s kombinovanými technikami (kresba a malba se vzájemně doplňují) a děti dokážou s výtvarnými prostředky intuitivně zacházet. Nepovažujeme za důležité v tak útlém věku izolovaně seznamovat s jednotlivými technikami. Každé dítě přirozeně tíhne k jinému způsobu vyjádření (lineární kresba, plošná malba, prostorová tvorba apod., proto je třeba mu nabídnout širokou paletu výtvarných prostředků, kterými se vyjádří podle svých potřeb.“