UČITELSKÁ ABECEDA Chvála

Pozitivní ovlivňování dítěte má mnoho forem – chvála je jen jedna z nich. Pokud bychom snad v některých případech měli problém s chválou, tak rozhodně nesmíme šetřit upřímným pozitivním zájmem a pozorností. Zajímáme se o vše, co dítě zažilo, co dělalo, co se mu podařilo, jak dopadlo dnešní utkání, ale ptáme se také, co se mu líbí, nelíbí, z čeho mělo radost, čeho se leklo. Síla takového zájmu může být mnohem větší než nepromyšlené chválení. Rozhodně nevyzvídáme proto, abychom mohli dítě kárat, kritizovat a poučovat.

Část naší pozornosti je zcela bez podmínek. Dítě máme rádi a dáváme mu to jednoznačně najevo proto, že existuje a je takové, jaké je. Dítě si nemusí naši lásku zasluhovat. Možná si jako dospělí neumíme příliš říkat hezké věci, ale u dětí bychom jimi šetřit neměli. Měli bychom jim sdělovat, jak jsme se na ně těšili, když se vrátí z písku, jak jsme s nimi rádi, jak se nám líbí, že se na sebe usmíváme. Kus pozitivní zpětné vazby však přímo souvisí s tím, co dítě dělá. Vždy když (u)dělá něco, co pokládáme za dobré, nebo se alespoň snaží v žádoucím směru, tak bychom mu to měli dát najevo. Upozorněním, povšimnutím, úsměvem, pohlazením, uznalým pohledem a pokýváním hlavou, poklepáním na rameno, obejmutím, pusou, hezkou větou, obdivem. Určitě se ani nebráníme odměnit je společným příjemným zážitkem nebo i materiálně. Široký repertoár ocenění je velmi důležitý. Jinak hrozí nebezpečí, že jeden druh budeme poskytovat neustále a zcela mechanicky dokola (např. vše dobré budeme odměňovat penězi) a dítě si na tento způsob natolik zvykne, že ho rovněž nebude příliš vnímat a nebude tak nikterak účinný. Podobně důležité je i široké rozpětí v rámci jednoho způsobu ocenění. Neměli bychom zapomínat na jednu příznivou okolnost chválení: když je nám příjemně, hezky, tak nám současně nemůže být nepříjemně. Když tedy chválíme dítě za něco hezkého, z jeho života tím vytlačujeme ošklivé chování.