Naše cesta k Lukovi

V rámci prohlubování EVVO jsme s kolegyní na třídě dostaly nápad, že bychom mohly dětem pořídit zvířecího kamaráda. Promýšlely jsme, jaké zvířátko vybrat, aby s ním děti neměly žádný zdravotní problém, a shodou náhod jsme se na chovatelské výstavě v Žirči potkaly s rodiči našich svěřenců Pavlíka a Lukáška, kteří zde vystavovali morčata. Kromě běžných druhů tam měli i morčátka skinny, která jsou bez srsti a díky tomu hypoalergenní a ideálně vhodná k našim dětem do školky. Od odborníků jsme tedy získaly všechny potřebné informace. Zbývalo nadchnout pro naši myšlenku všechny rodiče dětí ve třídě a také je požádat o finanční i materiální podporu. Vše se nám podařilo, a tak máme Luka. Je moc hezký, hebký na dotek a hřeje. Je velký asi jako běžné morče a vážit může až jeden kilogram. Je krotký, nechá se hladit i vzít do náruče a nosit. Má šedočernou barvu a místo chlupů má hebkou a jemnou kůži. Pár chloupků přece jen má, a to na čumáku a tlapkách. Jeho kůže je citlivá a suchá. Musí se proto pravidelně potírat dětským olejíčkem. Každé tři týdny mu jsou potřeba zastřihnout drápky. Přes den sice převážně odpočívá, ale nechá se vzbudit. Spí hlavně v noci. Morčata plemene skinny pocházejí z několika laboratoří v Kanadě, na počátku byla spontánní genetická mutace. Plemeno bylo poprvé představeno v roce 1982, bylo vyšlechtěno jako pokusné zvíře pro studium dermatologie. Stále spolupracujeme s rodiči, kteří mu občas přinesou něco ke krmení a chodí se na něho dívat do třídy. Luk musí mít teplo, dostatek potravy a hlavně vody. Protože nemá srst, musí hodně jíst, čímž si vytváří energii a teplo. Děti mu stále z domu nosí nějaké dobroty. Nejraději má okurku, rajče, tvrdý chléb a mrkev. Je stále pod dohledem zkušeného chovatele pana Nývlta. Luk je u nás spokojený. Dává nám to najevo svou radostí, kterou projevuje tím, že skáče, běhá dokolečka a píská. Když je mu smutno, umí si pískáním přivolat děti, které ho hned pohladí. On jen sedí a je spokojený. Děti si ho také často berou ke svým hrám. Staví mu různé domečky, překážky a pozorují ho, jak se chová. Luk je klidný, neutíká. Nechává se chovat a náležitě si to užívá. Děti ho mají moc rády. Je to náš kamarád. Za celý školní rok měly děti také mnoho příležitostí pomáhat s péčí o Luka, takže kromě radosti získaly i zážitky a dovednosti, jak je třeba o živé zvířátko pečovat – což nás velmi těší.