Online archiv

Steve Biddulph Praha, Portál 2013

HODNOCENÍ ŠKOLY A ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ PROVÁDĚNÉ ZŘIZOVATELEM

Vánoční čas a těšení se na Ježíška si děti začaly užívat již začátkem adventu v projektu Putování do Betléma. Atmosféru blížících se Vánoc navodily dopolední procházky po chomutovském náměstí, kde nejen vánoční trhy zvou na zimní rozjímání, ale také zpěv dětí z mateřských škol, zvonění na zvonec, živí beránci, betlémská okénka, vyzdobená opět dětmi z chomutovských mateřských škol. V rámci rozvíjení předčtenářské gramotnosti děti ze třídy U čmeláčků MŠ Radost navštěvují každý týden dětské oddělení Městské knihovny, kde si společně s učitelkami vyprávějí a prohlížejí knihy s vánoční tematikou. Do projektu se zapojili i rodiče dětí. Maminky i babičky ušily látkové zvonečky na školní stromeček, které děti posléze domalovaly a ozdobily jimi stromek, který reprezentuje Mateřskou školu Radost na chomutovském náměstí. Zapojily se také do celoškolkové soutěže o nejnápaditějšího vánočního kapříka, přinesly ozdobičky na živý stromek, který provoněl celou třídu. Zpívání zimních písní a vánočních koled, spojené s pohybem a tancem, říkadla, seznámení s tradicemi a zvyky, ale také tvořivá dílnička, zdobení třídy, výroba přáníček pro své blízké se staly vyvrcholením vánočního rozjímání pro děti a rodiče. Na konci této cesty za Ježíškem děti vytvořily živý Betlém. Seznámily se tak i s biblickým příběhem a společně s kamarády se při závěrečném pohoštění pustily do ochutnávání vánočních cukrátek. Projekt Putování do Betléma spojený s mnoha činnostmi, vánočními dárky a pohodou je pro celou třídu U čmeláčků, rodiče i učitelky příjemně stráveným vánočním časem.

Naše školka je barevná po celý rok – máme spoustu barevných hraček, barevný nábytek a s barvičkami si každý den kreslíme i malujeme. V květnu jsme všem těm barvám dali trochu jiný smysl a řád. Na počátku byla prostá myšlenka, že se oblékneme v určitý den všichni do jedné barvy. To byl základ. Další nápady přicházely samy. Barvy jsme si nakonec vybrali čtyři – na pondělí červenou, na úterý žlutou, na středu připadl státní svátek, ve čtvrtek jsme pokračovali zelenou a v pátek modrou. A tak naše školka žila celý týden každý den jinou barvou. Nejen všechny děti, ale i paní učitelky a paní kuchařky pečlivě volili garderobu, aby co nejvíce odpovídala danému dni. Mnozí rodiče dokonce i něco do barvy honem koupili nebo vypůjčili, někteří se sami do barev oblékali, aby své dítko podpořili. Oblečení do tónu byli i mnozí sourozenci, kteří do školky sami ani nechodí. Ale pozor – tím to nekončí! Paní učitelky ve třídách si s dětmi následně oblečení v komunitním kruhu pojmenovaly, probíraly různé detaily, rozlišovaly jednotlivé odstíny. Děti hledaly správně barevné hračky, vzpomínaly na jídlo v dané barvě, na zvířátka, kytičky. Samozřejmě se ten den vždy barevně i malovalo. Barev jsme si všímali i při procházkách obcí. Barvy jsou totiž docela všude – na fasádách, na záhonech, na autech, ve výlohách, na letadlech… Zkuste si to sami, třeba s červenou! Uvidíte svět úplně novýma očima. Při tom všem se děti hravou formou učí nejen samotné barvy, ale rozšiřují si slovní zásobu v mnoha různých oblastech, třídí, rozlišují, vyhledávají. Navzájem se svými postřehy obohacují, učí se komunikativním dovednostem (vyjadřovat se, ale i naslouchat druhým). Zkrátka takové jedno docela obyčejné téma má široký výchovně-vzdělávací záběr. A o to nám šlo, aby děti učení bavilo. Barevný týden měl (podle došlých ohlasů) úspěch u dětí i rodičů, a tak jej s chutí v příštím školním roce zopakujeme.

Na tuto akci se v družince dlouho připravujeme a těšíme. Každý rok právě v tomto adventním čase pořádáme akci zdobení perníčků, na které zveme i rodiče našich dětí. Perníčky nám vždy krásně provoní celou družinu a atmosféru nadcházejícího adventu nám dotváří také rozsvícené svíčky a poslech vánočních koled. Dětem i rodičům jde práce pěkně od ruky a za chvíli jsou stolky plné krásně nazdobených perníčků. Musíme je vždy nechat chvilku zaschnout, abychom si je mohli odnést domů, a tak někteří využívají tento čas ke společným stolním hrám, které v družině máme. Některé maminky si popovídají u dobrého čaje a užívají si tak klidu a pohody v předvánočním shonu, který jim právě nastává. Přicházejí mezi nás i tatínkové, kterým se perníčky také vždy úžasně povedou.

V rámci prohlubování EVVO jsme s kolegyní na třídě dostaly nápad, že bychom mohly dětem pořídit zvířecího kamaráda. Promýšlely jsme, jaké zvířátko vybrat, aby s ním děti neměly žádný zdravotní problém, a shodou náhod jsme se na chovatelské výstavě v Žirči potkaly s rodiči našich svěřenců Pavlíka a Lukáška, kteří zde vystavovali morčata. Kromě běžných druhů tam měli i morčátka skinny, která jsou bez srsti a díky tomu hypoalergenní a ideálně vhodná k našim dětem do školky. Od odborníků jsme tedy získaly všechny potřebné informace. Zbývalo nadchnout pro naši myšlenku všechny rodiče dětí ve třídě a také je požádat o finanční i materiální podporu. Vše se nám podařilo, a tak máme Luka. Je moc hezký, hebký na dotek a hřeje. Je velký asi jako běžné morče a vážit může až jeden kilogram. Je krotký, nechá se hladit i vzít do náruče a nosit. Má šedočernou barvu a místo chlupů má hebkou a jemnou kůži. Pár chloupků přece jen má, a to na čumáku a tlapkách. Jeho kůže je citlivá a suchá. Musí se proto pravidelně potírat dětským olejíčkem. Každé tři týdny mu jsou potřeba zastřihnout drápky. Přes den sice převážně odpočívá, ale nechá se vzbudit. Spí hlavně v noci. Morčata plemene skinny pocházejí z několika laboratoří v Kanadě, na počátku byla spontánní genetická mutace. Plemeno bylo poprvé představeno v roce 1982, bylo vyšlechtěno jako pokusné zvíře pro studium dermatologie. Stále spolupracujeme s rodiči, kteří mu občas přinesou něco ke krmení a chodí se na něho dívat do třídy. Luk musí mít teplo, dostatek potravy a hlavně vody. Protože nemá srst, musí hodně jíst, čímž si vytváří energii a teplo. Děti mu stále z domu nosí nějaké dobroty. Nejraději má okurku, rajče, tvrdý chléb a mrkev. Je stále pod dohledem zkušeného chovatele pana Nývlta. Luk je u nás spokojený. Dává nám to najevo svou radostí, kterou projevuje tím, že skáče, běhá dokolečka a píská. Když je mu smutno, umí si pískáním přivolat děti, které ho hned pohladí. On jen sedí a je spokojený. Děti si ho také často berou ke svým hrám. Staví mu různé domečky, překážky a pozorují ho, jak se chová. Luk je klidný, neutíká. Nechává se chovat a náležitě si to užívá. Děti ho mají moc rády. Je to náš kamarád. Za celý školní rok měly děti také mnoho příležitostí pomáhat s péčí o Luka, takže kromě radosti získaly i zážitky a dovednosti, jak je třeba o živé zvířátko pečovat – což nás velmi těší.

V Mateřské škole K. H. Borovského v Děčíně proběhla v minulém školním roce ve spolupráci s rodiči a jejich dětmi od března do poloviny června akce zaměřená na dopravní výchovu. Bylo připraveno 10 lekcí zaměřujících se na jednotlivé problémy v dopravě, jako jsou například přecházení přes přechod řízený světelnou signalizací i bez světelného semaforu, správná chůze po chodníku a bezpečný pohyb na silnici. Hravou formou jsme si s dětmi vysvětlili, kde a jak si můžou bezpečně hrát. Děti se také učily, jak se správně chovat ve vlaku a v autobuse. Všechny lekce probíhaly nejprve teoreticky, poté při příznivém počasí i prakticky. Správné chování ve veřejných dopravních prostředcích si děti vyzkoušely při výletu do muzea železnice v Trmicích. V jedné z dalších lekcí se děti setkaly s policistou, který vyzkoušel jejich znalosti a seznámil je s dalšími důležitými informacemi k bezpečnosti v dopravě. Se záchranářem, který při další lekci navštívil naši MŠ, se učily poznávat základy první pomoci, obvázat a ošetřit jednoduchá zranění. Na názorném pokusu s malým plastovým autem a syrovým vejcem, které nebylo v autě připoutané, jsme si ukázali, proč je důležité se v autě poutat a používat dětskou autosedačku. Po nárazu autíčka do překážky, kdy vejce vypadlo a rozbilo se., si děti uvědomily důležitost bezpečnostních pásů. Při jedné z víkendových akcí jsme přespali v MŠ. Snažili jsme se dětem přiblížit, proč je důležité na sobě nosit pestré oblečení a k čemu slouží reflexní prvky. Večer jsme podnikli tajuplnou cestu po odrazkách za pokladem. Při předposlední lekci jsme si ukázali a povídali o tom, co má obsahovat správně vybavené kolo a jak správně nosit helmu. Na další setkání jsme společně s rodiči připravili pro všechny děti a rodiče z MŠ Dopravní den v Základní škole Boletice nad Labem. Škola nám zapůjčila svůj areál, kde je již zakreslené vodorovné dopravní značení a připevnili nám i svislé dopravní značky. V bezpečném prostředí si tak všechny děti mohly vyzkoušet bezpečnou jízdu na kole, odrážedle či koloběžce. Zopakovali jsme si, proč je důležité nosit helmu, a to pomocí pokusu s melounem v cyklistické přilbě. Meloun jsme připevnili do přilby a pustili na zem – meloun se nerozbil. Následně jsme pak meloun pustili bez přilby – roztříštil se. Děti si při této akci také mohly vyzkoušet různě připravená stanoviště, například chůzi na dřevěných chůdách, skládání rozstříhaných dopravních značek, reakce na světelný semafor, hru na postřeh – pozor auto atd. Při závěrečné lekci děti společně s rodiči vyplnily obrázkový test, děti si zajezdily na ponících a pro velký úspěch se zopakoval pokus s melounem. Úplně v závěru děti dostaly osvědčení o absolvování jednotlivých lekcí. Všem zúčastněným děkuji za příjemně strávená odpoledne a věřím, že naučené dovednosti pomohou dětem v lepší orientaci v dopravním prostředí.