NAUČ SE ŘÍKAT NE

„děti, znáte pohádku o Červené Karkulce a O Smolíčkovi? “Touto otázkou začala zajímavá akce v Hradci Králové, v MŠ logopedické a MŠ pro sluchově postižené děti . Na příkladu známých pohádek jsme chtěly s kolegyní Mgr. Jitkou Hamroziovou poukázat na nebezpečí, se kterými se mohou naši nejmenší setkat. Projektový den na téma prevence sociálně-patologických jevů jsme začaly krátkým zopakováním známé pohádky o holčičce, která se vydala sama lesem, potkala vlka, neposlechla maminku, a nebýt myslivce, bylo by to s ní špatně dopadlo. Do rozhovoru nad obrázky jsme zapojily všechny děti, neslyšícím kamarádům jsme vše tlumočily do znakového o jazyka. Všechny děti brzy pochopily, že nemají nikde chodit samy a dávat se do řeči s cizími lidmi. Na pohádku jsme navázaly zaly scénkami, do kterých jsme děti střídavě zapojovaly. Vymýšlely y jsme různé situace, při kterých by mohly být děti vlákány do auta, na odlehlá místa s příslibem bonbonů, zajímavých hraček, ek, milého zvířátka apod. Dětiukazovaly palec nahoru či dolů, podle dle toho, zda odpověď byla správná či špatná. A hlasitě říkaly NE! Následovalo protažení celého těla v hale MŠ, kde děti po vzoru Karkulky překonávaly různé překážky. V další třídě byla pro děti připravena pohádka o Smolíčkovi. Při vyprávění o neposlušném klukovi, který i přes zákaz otevřel dveře zlým jezinkám, jsme chtěly dětem přiblížit situaci, která může nastat, pokud zůstanou samy doma. Dětibrzy pocho pochopily, jak se mají zachovat, když u nich někdo zazvoní. Zlý člověk se může vydávat za opraváře, kontrolora z elektrárny apod. Dozvěděly se, že ele v případě potřeby mohou použít i malou lež, třeba že tatinek je doma, ale spí a nesmím ho budit. Opět jsme pak formou hry nacvičovaly reakce, kdy se děti učily odmítnout a říct NE. ř Abychom se přesvědčily, že dě tivše pochopily, následovala je ještě činnost ve třídách s pracovními listy. V nich zhodnotily c dvojice obrázků a určily, které d c chování děti je správné a proč. T Tento projektový den nebyl rozhodně ojedinělý. V této hektické době, kdy jsou děti ohroženy na dob každém kroku, je třeba se problematikou prevence zabývat průběžně a o nebezpečí s dětmi stále mluvit. ?