Online archiv

Autor: Marie Čistecká

NAUČ SE ŘÍKAT NE

Marie Čistecká, 3/2015
„děti, znáte pohádku o Červené Karkulce a O Smolíčkovi? “Touto otázkou začala zajímavá akce v Hradci Králové, v MŠ logopedické a MŠ pro sluchově postižené děti . Na příkladu známých pohádek jsme chtěly s kolegyní Mgr. Jitkou Hamroziovou poukázat na nebezpečí, se kterými se mohou naši nejmenší setkat. Projektový den na téma prevence sociálně-patologických jevů jsme začaly krátkým zopakováním známé pohádky o holčičce, která se vydala sama lesem, potkala vlka, neposlechla maminku, a nebýt myslivce, bylo by to s ní špatně dopadlo. Do rozhovoru nad obrázky jsme zapojily všechny děti, neslyšícím kamarádům jsme vše tlumočily do znakového o jazyka. Všechny děti brzy pochopily, že nemají nikde chodit samy a dávat se do řeči s cizími lidmi. Na pohádku jsme navázaly zaly scénkami, do kterých jsme děti střídavě zapojovaly. Vymýšlely y jsme různé situace, při kterých by mohly být děti vlákány do auta, na odlehlá místa s příslibem bonbonů, zajímavých hraček, ek, milého zvířátka apod. Dětiukazovaly palec nahoru či dolů, podle dle toho, zda odpověď byla správná či špatná. A hlasitě říkaly NE! Následovalo protažení celého těla v hale MŠ, kde děti po vzoru Karkulky překonávaly různé překážky. V další třídě byla pro děti připravena pohádka o Smolíčkovi. Při vyprávění o neposlušném klukovi, který i přes zákaz otevřel dveře zlým jezinkám, jsme chtěly dětem přiblížit situaci, která může nastat, pokud zůstanou samy doma. Dětibrzy pocho pochopily, jak se mají zachovat, když u nich někdo zazvoní. Zlý člověk se může vydávat za opraváře, kontrolora z elektrárny apod. Dozvěděly se, že ele v případě potřeby mohou použít i malou lež, třeba že tatinek je doma, ale spí a nesmím ho budit. Opět jsme pak formou hry nacvičovaly reakce, kdy se děti učily odmítnout a říct NE. ř Abychom se přesvědčily, že dě tivše pochopily, následovala je ještě činnost ve třídách s pracovními listy. V nich zhodnotily c dvojice obrázků a určily, které d c chování děti je správné a proč. T Tento projektový den nebyl rozhodně ojedinělý. V této hektické době, kdy jsou děti ohroženy na dob každém kroku, je třeba se problematikou prevence zabývat průběžně a o nebezpečí s dětmi stále mluvit. ?

Uklidíme rybník, les

Marie Čistecká, 3/2010
Pracuji v trojtřídní mateřské škole pro děti s vadami sluchu a řeči. Jeden z našich projektových dnů jsme zaměřili na ochranu přírody. Naše známá loutka „Kapička“ připomněla dětem koloběh vody, svou cestu z hor tenkým potůčkem, řekou až do rybníka, který byl ale velmi znečištěný, plný odpadků. Žabka poprosila děti, aby jí pomohly odstranit vše, co do rybníka nepatří. Děti se daly do práce a vylovily hromadu věcí. Když daly vše do pořádku, přiběhl zajíček s prosbou, zda by mu naše šikovné děti nepomohly uklidit také les. Na určené místo opět přibyla spousta nepořádku a les byl najednou pěkný a čistý. Všechny odpadky děti ještě roztřídily do barevně označených pytlů – improvizovaných popelnic. Děti se naučily rozlišovat, co je z papíru, co z plastu, kam dáváme sklo a kam kov. Krtek děti poučil o nebezpečném odpadu, ukázal, co děti samy v přírodě sbírat nesmí – třeba injekční stříkačky, baterie, chemikálie, léky, střepy… Abychom se po pilné práci protáhli, čekalo na nás cvičení – děti prolézaly s myškou tunel, se zajíčkem přeskakovaly tyče, chodily po kamenech jako žabky a podlézaly s krtkem nízké překážky. Od rybníka zavolal na děti čáp, že se tam vrátil život – ukázal dětem obrázky zvířat, která žijí ve vodě nebo blízko ní. Také zajíček pozval děti na procházku do čistého lesa a vyzkoušel je, zda znají zvířata, která v něm žijí. Ukázal jim hnízdo s vajíčky, ze kterých se brzy vylíhnou malí ptáčci. Náš den jsme zakončili krátkou výtvarnou dílnou. Děti namalovaly barvami rybník a les, kam potom vlepily plno veselých rybek a zajíčků.

Jak kapička cestovala

Marie Čistecká, 2/2009
Pracuji v trojtřídní MŠ logopedické a pro děti s vadami sluchu v Hradci Králové. Novinkou letošního roku jsou projektové dny. Každá třída si připraví program pro ostatní děti z celé školky. Chtěli jsme zkusit něco neobvyklého a přitom aktuálního, a tak jsme si s neslyšící kolegyní Radkou Havlovou připravily téma Jak kapička cestovala. Nastal den, na který jsme se s dětmi velmi těšili. Začali jsme pokusem s odpařováním vody. Děti poprosily sluníčko, aby nám pomohlo čarovat - čekaly, co se stane, když zakryjeme černou misku s vodou skleněnou destičkou. Potom jsme zahrály dětem pohádku Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu. Měli jste vidět údiv našich dětí, když na závěr pohádky sluníčko vyždímalo mrak-houbu na mytí a voda se pejskovi v misce znovu objevila! Proběhlo střídání rolí a děti si pohádku několikrát zahrály samy. Také jsme si zazpívali v kroužku Hřej sluníčko, hřej a s básničkou Dešťové kapičky dostaly nožičky se děti protáhly, namalovaly před sebou neviditelnou duhu. A už je vítala Kapička, která děti seznámila s koloběhem vody v přírodě. Jak je to s deštěm, jak se potůček postupně měnil v řeku, ta vtekla do moře a nad ním sluníčko sesbíralo mraky, ze kterých nad horami pořádně zapršelo. Děti ochutnávaly čistou vodu, poznávaly další její vlastnosti… Kapička však ukázala i svou druhou tvářičku - byla smutná a špinavá. Děti se dozvěděly, kde se smí umývat auto, k čemu je myčka a čistička odpadních vod. Také co do vody patří a co ne. Nakonec jsme zkontrolovali, jak dopadlo naše společné čarování. Pokus s odpařováním vody se povedl - přesvědčili jsme se, jakou má sluníčko velkou sílu, když na skle vykouzlilo spoustu veselých kapiček.