Mají děti soutěžit v umění?

Vyvrcholením každého školního roku jsou soutěže a soutěžní přehlídky. Ministerstvo školství jich vypisuje každoročně šest – pět s hudebním zaměřením (ta se v jednotlivých letech mění) a jednu další. Např. před dvěma lety pro tanečníky, v loňském a letošním školním roce pro výtvarné obory. S dostatečným předstihem před ústředním kolem musí samozřejmě proběhnout kola školní, okresní a krajská. A na konci prvního i druhého pololetí se v každé ZUŠ konají přehrávky. „Jsou to většinou drobné koncerty, do kterých si každý učitel pozve všechny své žáky a jejich rodiče, aby se spolu potěšili nad tím, co se již podařilo, a také posoudili, co se ještě udělat má,“ píše se na webových stránkách ZUŠ Holýšov. Řada žáků však v souvislosti s těmito akcemi žádné velké potěšení necítí, naopak je vnímá jako značně stresující. 

     „Pamatuju si, že jsem před každou soutěží a přehrávkou měla strašnou trému. Pravidelně jsem zvracela,“ vzpomíná na své hudební začátky dnes třicetiletá Dora. Vystudovala neuměleckou vysokou školu, hudbu však miluje a věnuje se jí dodnes. Matka devatenáctileté Mariky zvolila pro své dítě jinou cestu: „Dcera odmalička hezky zpívá, má absolutní sluch, ale jako dítě byla stydlivá a psychicky zranitelná. Nepřihlásila jsem ji do ZUŠ ani do prestižního dětského sboru, ale do menšího sborečku při mateřské škole, v němž byly děti od pěti do šestnácti let. Dodnes jsem přesvědčená, že získávání sebevědomí a zážitky úspěchu v nesoutěžním prostředí, třeba při vánočních koncertech v kostelích v centru Prahy, byly pro ni v té době nejlepší. Do ZUŠ se nakonec ve čtrnácti letech přihlásila sama, na baskytaru.“

Dokaž, co já jsem nezvládl