Online archiv

Jste učitel na základní škole. Ráno přicházíte ke vchodu špalírem němých tváří s aktovkami na zádech. Co uděláte? Zachováte mlčení, nebo začnete láteřit nad mravy dnešní mládeže? „Pozdravte jako první!“ radí americká volejbalistka Gabrielle Reeceová, která moderuje populární show The Biggest Loser. Nedávno se nechala slyšet: „Když jdu platit v obchodě, pozdravím jako první. Když někoho potkám a navážu oční kontakt, usměju se jako první. Bylo by fajn, kdyby s tím lidi ve svém životě trochu experimentovali. Buďte první, protože – ne vždycky, ale většinou – se vám to vyplatí. Reakce bývají úžasné. Musíte být první, protože v dnešním světě ten druhý nikdy nebude první. Lidé jsou milejší, než vypadají, ale vy musíte začít.“ Jak to říká charismatický muž zákona Raylan Givens z televizního seriálu Justified (Strážce pořádku)? „Když ráno narazíš na blba, tak jsi narazil na blba. Když blby potkáváš celý den, jsi sám blb.“ Zdravte první!

Vzpomínám, jak jsem si po sametové revoluci vystál frontu na mezinárodní studentskou kartu ISIC. Opravňovala ke slevám do galerií či muzeí, a to i v Benátkách, Paříži či Barceloně. Opatroval jsem ji jako relikvii a mnohokrát využil. O to víc mě překvapilo, když mi školou povinný syn oznámil, že má o kartu ISIC taktéž zájem. Že by tento nerd náhle změnil životní styl a začal chodit do obrazáren? Omyl. Slevy na kartě totiž platí i v institucích typu McDonald’s, Burger King či KFC. Díky ní lze získat kupř. velké McMenu jen za 99 Kč či dva cheeseburgery a malý sycený nápoj za 55 Kč! Burger King nabízí 15% slevu na menu dle výběru plus hamburger zdarma a bageterie Paneria má přímo ISIC Menu (kuřecí panini a cola za 65 Kč). Fakt, že karta nabízí také slevy na koupi knih, jazykové kurzy či prohlídky památek, nechává syna chladným. Hlavně že dostane sendviče Twister a Zinger za pouhých 110 Kč!

Chcete vědět něco o dětech? Čtete Stephena Kinga! Jeho kniha o dějinách hororu Danse Macabre obsahuje i tuto skutečnou momentku ze života hudebníka Binga Crosbyho. Jeho šestiletému synkovi umřela milovaná želva. Plakal, nebyl k utišení. Crosby, aby hocha zabavil, navrhl, že želvě uspořádají pohřeb. A tak vzali krabici od doutníků, vystlali ji hedvábím, natřeli na černo a potom na dvorku vykopali díru. Bing „rakev“ spustil do hrobu, pronesl modlitbu, zapěl chvalozpěv. Na konci obřadu se chlapci leskly oči žalem a vzrušením. Bing se ho ještě zeptal, zda by se chtěl na želvičku naposledy podívat. Chlapec souhlasil, Bing nadzvedl víko krabice. Oba se do ní zbožně zadívali, a vtom se želva pohnula. Chlapec na ni dlouho civěl, potom vzhlédl k tátovi a řekl: „Zabijme ji.“ Jo, děti... To vám peďáku neřeknou!

Moje oči musely vidět – tak nazval básník Ivan Diviš tragickou poemu o 20. století. S trochou nadsázky by něco podobného mohli říct i zasloužilí rodiče po léta shánějící pro své ratolesti trendové hračky (jiné děti nechtějí). A tak moje oči musely vidět kupř. Hmyzovar vařící hmyzosliz, nalepovací pumprlíky Hnusáky-lepáky či Smraďochy, figurky vydávající skutečný zápach stylově pojmenované Zvracející Zdenda či Ferda fusky hnusky. Nevěřící Tomášové nechť si pravost těchto skvostů ověří na síti. A vývoj v hračkových trendech běží dál. Nyní frčí tak řečení klubáci.

Jmenuje se Marcel Šuslík. Pracuje jako učitel dějepisu na základce. Na internetu, kde má svůj youtuberský kanál, si říká Quido. V širší povědomí vstoupil loni při demonstraci v Praze na Václavském náměstí. Politiky Zemana a Babiše tam s nadsázkou hodnotil jako své žáky na pedagogické radě: „Dal bych jim oběma trojky z chování, upozornil sociálku a vyprovodil je ze školy.“ Tak řečený Quido se totiž občansky angažuje. Natáčí satirické skeče, nahrává videoklipy, vystupuje na manifestacích. Povídali jsme si zejména o tom, jak se slučuje profese pedagoga, satirika a politického aktivisty.

V poslední době provází Českou republiku zásadní politické události v podobě voleb či sestavování nové vlády. Určitá politická gramotnost by měla být součástí vzdělávacího programu, protože volební právo má každý plnoletý občan. A každého se politická situace v zemi dotýká.

Už poosmnácté chystají knihovníci a učitelé Noc Andersenem, a to nejen u nás, ale i na Slovensku, v Polsku či ve Slovinsku. Leitmotivem letošní pohádkové noci bude 180. výročí od napsání pohádky Statečný cínový vojáček. Akci bude vévodit Andersenův citát: „Celý svět je plný zázraků, na které jsme si však tak zvykli, že je nazýváme všedními věcmi.“ Děti si letos také připomenou ještě několik dalších výročí. V roce 1928 vznikla krásná knížka Povídání o pejskovi a kočičce. Koncem roku 1938 začaly vycházet kreslené příběhy klubu Rychlých šípů. I jejich 80. výročí si knihovníci se staršími dětmi připomenou. A koneckonců, letos slavíme sto let od vzniku Československa, toto téma bude jistě také na pořadu dne. A kdy to všechno vypukne? V pátek 23. března. Zaregistrovat svoji školu můžete na www.nocsandersenem.cz.

Téměř čtvrt milionu. Tolik dětí navštěvuje základní umělecké školy v Česku. Největší zájem je o „hudebku“. Zpěvu a hře na nejrůznější hudební nástroje se v ZUŠ učí více než 150 tisíc dětí.

Škola bez známek? A je to ještě vůbec škola? Nejsou snad známky právě tou odlišovací veličinou, která vyděluje formální školní vzdělávání od ostatních typů kurzů?