Hypersenzitivní lidé žijí mezi námi odjakživa, jen se jim příliš nevěnuje pozornost. I samo slovo „přecitlivělost“ je dost často spojené s trochu negativní představou člověka, který si všechno „moc bere“, vyžaduje „extrabuřty“, prostě se neumí přizpůsobit tak jako ostatní. Teprve v posledních několika letech se situace pomalu mění k lepšímu.
Mireček byl trochu jiný už od narození. Druhé dítě v rodině, očekávané a milované, bezproblémový porod – a přesto jako by byl věčně neklidný a nespokojený. Úplně jiný než jeho o tři roky starší bráška. Jako miminko stále křičel, nedařilo se ho uspat a stačilo, aby v zámku zachrastily klíče, a Mireček byl znovu s křikem vzhůru. Se starším bráškou rodiče chodili na dětské oslavy, brali ho do restaurace a na koupaliště. Mireček si hlučnější zábavu vůbec neužíval a každou takovou akci zaplatili několika dny, kdy byl úplně vykolejený. Brzy se naučili, že zkoušet s Mirečkem plavání kojenců anebo cvičení rodičů s dětmi není dobrý nápad. Návštěva Matějské pouti se proměnila v horor. Dětské představení s fanfárou, zahranou na začátku, museli potupně opustit. Snaha ho „otužit“ pobytem v hrací skupince selhala. Opakované zkušenosti nakonec vedly k tomu, že ho maminka k velké tatínkově nelibosti začala chránit před „hlučným a barevným světem“. Jak to ale bude dál, až půjde Mireček do školky?
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.