Noc s Amundsenem

Život je plný paradoxů. Nikdy jsem netoužil po nebezpečném povolání. Nechtěl jsem dělat krotitele v cirkuse, misionáře u lidojedů ani být provazochodcem či toreadorem. A přece mě osud zavál na místo podobné lanu nataženému nad propastí či šapitó, kde musím každý den vkládat lvovi hlavu do chřtánu. Ano, tušíte správně, vyhrál jsem výběrové řízení a stal se ředitelem základní školy.

         Do arény s rozzuřeným býkem jsem vstoupil hned první den ráno, když jsem uklízečce Machaté nechtě zašlapal vytřený vestibul, pročež mě hnala s mopem až do třetího poschodí. Než se vysvětlilo, kdo jsem, dostavil se do školy listonoš, jenž mi přinesl paklík Jobových zpráv. Dvě mladé učitelky psaly, že si tři dny před začátkem září rozmyslely, že učit nechtějí, a raději si otevřou butik se spodním prádlem značky Agent Provocateur, kam mě tímto srdečně zvou. Kolegyně Tučková oznamovala, že na vodáckém kurzu otěhotněla s tělocvikářem Foltýnem, tudíž odchází ona na mateřskou a on někam, kde nebude svádět děvčata, ale makat. Poslední ranou byla neschopenka Rút Chotouchové, jež si při pádu z poníka v lunaparku Tropicana zlomila obě ruce. Vzhledem k tomu, že učí ruční práce, nemám nikoho ani na ručprčky.


Placená zóna

Ervín Bedrníček