V čem spočívá příprava dětí na školu?

Není to jen všeobecně známé směřování k rozvoji dovedností, schopností, návyků atd. určené pro dosahování kompetencí, jde o přístup k životu a k „učení“ všeobecně.

Nebát se pracovat s chybou, porozumět zadání, vnímat pojmy, orientovat se v různých oblastech, spolupracovat ve dvojici, ve skupině, reagovat, diskutovat, argumentovat, objasnit to, jak jsem ke zjištění došel, vysvětlit postup slovně, dále přijmout odpovědnost za své chování, nebát se zeptat a také možnost vysvětlit něco jinému kamarádovi, protože každý může prožívat radost, byť z drobného úspěchu, podle svých schopností. Ten, co vysvětluje, ale i ten, komu je vysvětlováno.

Po úvodní motivaci ve smíšené třídě se všemi dětmi se například ukáže, že pro některého staršího předškoláka může být obtížné navázat následnou činností jako ostatní. Pokud se však paní učitelky překrývají, mohou těmto dětem nabídnout činnost na bázi manipulace tak, aby se dítě zorientovalo a pochopilo problematiku, která umožní věnovat se dětem, se kterými je třeba se vrátit o krok zpět.

U nás letos velmi pomáhá asistentka. Takže ve třídě jsou v ideálním případě tři dospělí lidé, což vzdělávání dětí a hlavně individuální přístup k nim velmi zjednodušuje.

Dítě není ochuzeno o radost z dosaženého úspěchu a ostatní děti to přijímají jako něco zcela přirozeného. 

Tím, že některé dítě něco samo dobře ovládá, může se to také následně pokusit vysvětlit jinému kamarádovi, pomoci druhému například s tím, jak se hraje nová hra, diskutovat s vrstevníky o postupu, argumentovat při obhajobě řešení (jak jsem k tomu došel, co jsem zjistil atd.)

Severní ledová země

Letos v zimě se v tematickém celku nazvaném „Severní ledová země“ v jedné z tematických částí při skládání polární lišky ukazovalo, jak činnost děti zaujala, protože se k ní opakovaně vracely. Skládání probíhalo spontánně leckde i doma, děti měly možnost při opakování si vzájemně radit a pomáhat si a složit si libovolné množství těchto lištiček, jejichž tvar a přesnost při skládání se neustále zlepšoval. Dalo by se říci, že čím větší úspěšnost ve skládání, tím větší chuť skládat. Což je zcela přirozené. Teprve když se dětem začalo dařit, dostavovala se radost z vynaloženého úsilí.

Nakonec proběhl pokus složit si lišku podle rozfázovaného a očíslovaného postupu. Někteří to opravdu zvládli sami, někdo s drobnou dopomocí. Zajímavé bylo sledovat, jak byl entuziasmus pro tuto „výzvu“ „nakažlivý“. Většina starších předškoláků již nepotřebovala vůbec asistenci dospělého, ale děti si poradily samy, vzájemně se domlouvaly, samostatně přemýšlely, řešily to s chutí. Takže pokud někdo měl potřebu skládat při ranních hrách lišku, rozložili jsme rozfázované a očíslované části na stole a děti zkoumaly, jak je dát dohromady.

Naší snahou bylo podpořit důvěru ve vlastní schopnosti dětí a užívat si již zmíněnou radost z procesu skládání, protože kladný výsledek nebyl hned. Na což jsme vlastně v dnešní době zvyklí kliknutím na klávesnici počítače (tabletu) – mít vše hned.  

Část dětí skládání dokonce tak pohltilo, že přinášely z domova další tipy na skládání z papíru. Například jeden chlapec přinesl plnou tašku složených čepic. Většina z nich sice byla poskládaná obráceně, ale tím že jsme je společně ve volné chvilce před spaním a následně pak odpoledne přeskládali správně, děti nejen procvičily správný postup, ale posílena byla i schopnost vytrvalosti, dotahování věci do konce, celá taška papírových čepic nezůstala ležet někde v koutě, ale dál se s nimi pracovalo. Nakonec byl každý čepicí obdarován. V dalších dnech pokračovala proměna skládání čepice ve skládání lodičky. 

Nejen pracovní listy

Příprava na školu nestojí jen na pracovních listech. Je to proces, ve kterém hraje úlohu i vztah k sobě samému. Jde o přijímání sebe sama a o objevování svých možností, o výzvy – zkusit něco nového, zkusit to jinak, umět si poradit, poradit druhému, pojmenovat proces, způsob činnosti, reflektovat svá zjištění a koneckonců i schopnost naslouchat.


Příprava na školu spočívá i v tom, že v běžných situacích je dítěti umožněno vnímat pojmy vztahující se k prostorové orientaci, znalosti tvarů (například tvar nakrájeného chleba k svačině ve tvaru trojúhelníku nejen hezky vypadá, ale i zajímavě chutná) atd.

Tím se pojmy z různých oblastí dostávají přirozeně do povědomí dětí a do souvislostí. Je možné na ně navázat, když na ně narazíme v literatuře, v přírodě, v tělocvičně, v zadání aktivity, při manipulaci s hračkou, při hře, při svačině, při cvičení, při hře s logikem a koneckonců i v pracovním listě.

Příprava na školu spočívá v předškolním období ve vlastní manipulaci – s předměty, kostkami, tradičními i netradičními materiály, hudebními nástroji, s knihami a také v možnosti vše si zkoušet atd.

Příprava na školu stojí také na vztazích, vzájemné důvěře, spolupráci s rodiči. 

Co si pod tím ale konkrétně představit?

Setkání s rodiči může být doplněno o ukázku činnosti či aktivity, kterou děti ještě nikdy nedělaly. Rodiče vidí v reálu reakci svých dětí. Mnohdy si pouze z vyprávění dětí nedovedou představit, jak může činnost probíhat.

Spolupráce s rodiči

U nás byla letos na konci zimy na úvod rodičům dětmi zahrána „Polární pohádka“ – divadlo, potom následovala krátká přestávka a po ní ukázka činnosti. Pravdou je, že někdy nebývá jednoduché něco takového zorganizovat a doladit, protože nevíme, jak to dopadne. Na druhou stranu pokus zařadit ukázku umožní sledovat reakce dítěte, jeho počínání a může například pomoci samotným rodičům v rozhodování (nejistého rodiče), zda dítě do ZŠ ano, či ne (jako tomu letos bylo v naší třídě) atd.

Příprava na školu může spočívat i v tom, že se dítěte přímo zeptáme: „Co by ses chtěla naučit?“ Následně pak navážeme a dítěti se pokusíme umožnit.

Jde o to všimnout si, dítě podpořit, systematicky postupovat, zahrát si s ním hru. Pokud se podaří děti nadchnout, přestože snad ani neví, že my tím něco konkrétního sledujeme, zapomenou na ostych, obavu z toho, že by něco mohly udělat špatně, zbaví se zábran a koneckonců i strachu, který je, jak je všeobecně známo, největší blokátor učení. Příprava na školu pak probíhá přirozenou cestou. Naše pomoc a podpora není však bezmezná. Stále je třeba mít na paměti, a vychází to i z RVP, že základem všeho je rodinná výchova a mateřská škola pouze rodinnou výchovu doplňuje. 

Někdy je ve smíšené třídě nesmírně těžké vše skloubit – plánování, motivaci, improvizaci, organizaci, vlastní praktickou činnost, využít reakci a podnět od dětí samotných, nezapomenout na přiměřený pohyb a střídání poloh, sledovat vyváženost činností, dále mít na paměti rizika – například přetížení atd.

Je to cesta neustálého hledání způsobů forem a metod práce s důrazem na smysluplnost a pokládání si otázek: 

  • Proč tu či onu činnost zařazujeme (hrajeme)?
  • Co potřebujeme u dětí vyzkoušet? Posílit? Podpořit? K čemu je vést?
  • Co by mohlo pomoci konkrétnímu dítěti, aby lépe drželo tužku, orientovalo se v prostoru, chápalo svět tvarů, vnímalo počet, porozumělo pojmům, dokázalo reagovat adekvátním způsobem na zadanou otázku atd.?

Příprava na školu? Přirovnala bych to k postupnému a systematickému skládání drobných střípků, kdy zásadní roli hraje smysl toho, co dítě dělá, možnost si vše prakticky zkoušet, samostatně se rozhodovat a hlavně zažívat radost.

Miroslava Baxová

MŠ Klatovy


-red-