A tak stydne mi čaj…

Advent, doba těšení a radosti… Na co se vlastně těším? Co bych si přála prožít? A co bych přála „těm svým“ lidem? Na tohle se teď ptám a vedle mě stojí hrnek s chladnoucím čajem…

Konec roku je vždycky impulzem k zamyšlení. Máme v životě opravdu to, co si přejeme? Jsou věci, kterými se obklopujeme, opravdu tím, po čem toužíme? Čeho bychom chtěli dosáhnout? A co můžeme udělat pro to, aby se nám to splnilo? Možná je škoda, že o tom přemýšlíme jenom v adventu, kdy mají tyhle úvahy nádech jistého rozčarování z každoroční hektičnosti předvánočních dní.

Přeji vám, milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, aby pro vás Vánoce byly tím, co si opravdu přejete. A také abyste do nového roku vstoupili s nadějí a odvahou. S nadějí, že stále kolem sebe budeme mít lidi, kteří nám jsou blízcí, a s odvahou k řešení věcí, které pro nás mohou být těžké. Těším se na to, že se i v příštím roce budeme setkávat, i když s mnohými „pouze“ na stránkách našeho společného časopisu, a jsem zvědavá, co nového se během příštího roku ve vašich mateřských školách a školních družinách bude dít.

Mgr. Marie Těthalová