Online archiv

V letech 2003 - 2004 byl v Česku proveden první rozsáhlý výzkum stavu péče o nevyléčitelně nemocné a umírající. Výzkum dospěl k následujícím zjištěním:•Veřejnost je nespokojena se současným stavem péče o umírající. Dokonce i v nejlépe hodnocené oblasti péče o umírající (tj. v léčbě bolesti) se pouze 7 % dotázaných domnívá, že je léčena skutečně dobře, a 29 %, že jeléčena"spíše dobře".•Alarmující je hrubý rozpor mezi preferencemi veřejnosti a současným stavem péče o nevyléčitelně nemocné a umírající: cca 75 % všech úmrtí nastává ve zdravotnické či sociální instituci, 80 % z dotázaných si však nepřeje vtomto prostředí zemřít.•Zkoumaná skupina studentů hodnotí současnou péči o umírající ještě kritičtěji než veřejnost. Není tedy divu, že 91 % z nich považuje zlepšení péče o umírající za důležité.•Nejkritičtěji hodnotí současnou péči o umírající ti, kteří s ní mají největší zkušenost, tj. zdravotníci a pracovníci sociálních zařízení. Z nich pak opět ti, kteří se s umírajícími setkávají nejčastěji (onkologové,pracovníci léčeben dlouhodobě nemocných, domovů důchodců a hospiců).•Velká část umírajících trpí nedostatečně mírněnou bolestí a ostatními symptomy, ačkoli moderní léčba bolesti dokáže naprostou většinu takových případů účinně léčit. Nejkritičtěji hodnotí jak laická, tak odborná veřejnostpéči o psychické utrpení nemocných a pozornost věnovanou jejich sociálním vazbám.•90 % dotázaných mladých lékařů se cítí být nepřipraveno komunikovat s nevyléčitelně nemocným a jeho rodinou.•Specializovaná moderní paliativní péče hospicového typu je dostupná pouze 1 % všech terminálně nemocných a umírajících.•Kontinuita a koordinace péče o umírající je často velmi nedokonalá. V posledních týdnech života jsou nemocní často překládáni mezi různými zdravotnickými zařízeními.•Účast pacienta a rodiny na důležitých rozhodnutích o léčbě je spíše výjimkou. Komunikace mezi lékaři a pacienty o diagnóze a prognóze má velmi proměnlivou a celkově značně nedostatečnou úroveň.•Pokud se rodina nemocného rozhodne o terminálně nemocného pacienta pečovat doma, podstupuje riziko nesmírně náročného a v mnohých ohledech často nezajištěného procesu, nezřídka bez podpory, a nejednou dokonce přes odpor zdravotníků.•Žádná instituce v Česku nemonitoruje kvalitu péče o umírající. Standardy této péče nejsou vypracovány.

Obvykle máme zato, že příroda rozděluje lidem vlastnosti víceméně náhodně, podle pravidla"každému něco". Podle této představy ten, kdo není fyzicky atraktivní, bývá zase třeba inteligentní, a naopak. Málokdy všakčlověk podle této představy získá v genetické loterii obojí - krásu i inteligenci. Červencové číslo časopisu Intelligence však přináší studii"Proč jsou krásní lidé inteligentnější", která tuto laickou představuvyvrací. Autoři studie - sociologové Satoshi Kanazawa (London School of Economics) a Jody L. Kovar - uvádějí, že krásní lidé bývají většinou současně také inteligentní, a naopak. Autoři analyzovali výzkumy realizované vuplynulých desetiletích. Tyto studie většinou potvrzovaly teorii tzv. velké unifikace (krásy a rozumu). Výsledky studií dokládají, že inteligence a fyzická krása jsou vrozené a pravděpodobně geneticky podmíněné. Autořipředkládají teorii, která zmíněnou souvislost vysvětluje: Inteligentnější muž získává zpravidla vyšší sociální status a uzavírá sňatek s krásnější ženou. Jejich děti jsou pak fyzicky atraktivní a chytré. Existuje množstvílongitudinálních studií, které potvrzují, že IQ významně souvisí se sociálním a ekonomickým statusem (vyšší vzdělání, příjmy apod.). Jiné výzkumy zase ukázaly, že krásné ženy si jako životní partnery vybírají častěji muže svyšším socioekonomickým statusem. V jedné nedávné americké studii se např. zjistilo, že fyzická atraktivita ženy je velmi dobrým indikátorem výše příjmu domácnosti. Čím krásnější žena, tím vyšší příjmy domácnost má. V jinémvýzkumu se zase ukázalo, že krásnější ženy mívají zpravidla také vyšší vzdělání. Podle všeho se tedy zdá, že krása a inteligence jdou často ruku v ruce. Autoři však upozorňují na výjimky. Je sice pravda, že inteligence a krásavzájemně významně pozitivně korelují (často se vyskytují současně), existují však i výjimky.

Četnost sebevražd amerických vojáků v Iráku je vyšší než v armádě jako takové. Tým expertů na problematiku duševního zdraví navštívil loni vojáky v Iráku a Kuvajtu poté, co v červenci došlo k alarmujícímu nárůstu počtusebevražd. Po osvobození Iráku navrhli tito experti armádním velitelům sérii doporučení, která měla za cíl lépe zacházet se stresem, jemuž jsou vojáci vystaveni. V minulém roce došlo u amerických vojáků v Iráku a Kuvajtu podlestatistik celkem k 24 sebevraždám (k dalším sebevraždám došlo po návratu některých vojáků do USA). Skutečný počet je možná ještě vyšší, protože okolnosti všech úmrtí nejsou dosud objasněny. To odpovídá četnosti 17,3 sebevraždna 100 000 vojáků. V americké armádě jako takové byla tato četnost v roce 2003 v průměru 12,8 a v letech 1995-2002 pouze 11,9 sebevraždy na 100 000 vojáků. V obecné americké populaci připadlo roku 2001 na 100 000 obyvatel vprůměru 10,7 sebevraždy. Ve věkové skupině 18-34 let, která nejvíce odpovídá věkovému rozložení vojáků, byla četnost sebevražd v obecné populaci 21,5 na 100 000 obyvatel. Nejčastějšími příčinami 24 sebevražd vojáků v Iráku aKuvajtu byly finanční problémy, neutěšené osobní vztahy a právní problémy. Bylo také zjištěno, že vojáci mají jen minimální tendenci vyhledávat pomoc v situacích stresu či duševních problémů, protože se obávají stigmatizace.Tým armádních specialistů na duševní zdraví zkoumal od srpna do října 2003 celkem 750 amerických vojáků působících v Iráku a Kuvajtu. Z nich 77 % popsalo stres, který prožívají, jako mírný či minimální, 7 % zažívalo silnýstres. Přitom 80 % těchto vojáků se během své mise účastnilo bojů. Vyslání expertů na duševní zdraví do válečné oblasti je krajně vzácné. Vedlo k němu spáchání pěti sebevražd v červenci 2003. V předchozích dvou měsících přitomk žádné sebevraždě nedošlo. Červenec byl pro vojáky pravděpodobně náročný měsíc. Bojové válečné operace skončily v květnu a mnoho vojáků se domnívalo, že celý konflikt spěje ke konci. Avšak v červnu a červenci začalo docházet kneorganizovaným vzpourám Iráčanů, takže vojáci nadále umírali prakticky každý den. K tomuto napětí přispívaly i vysoké letní teploty a primitivní podmínky, v nichž vojáci žili.

Z psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích utekl 3. května"nebezpečný schizofrenik". O dva dny později byl zadržen policií. Ještě ten den, kdy mladý muž, který měl nařízenu ústavní léčbu, obě nejvýznamnější televiznístanice informovaly o jeho útěku. Veřejnoprávní ČT podrobněji, dokonce uvedla, že pacient zabil vlastní matku a utekl během vycházky s otcem, NOVA o těchto soukromých informacích hovořila všeobecněji. Hlavním poselstvím zprávovšem bylo, že pacient utekl ve stabilizovaném stavu, ovšem po nějaké době - po odeznění účinku léků, které pravidelně užívá, by mohl být nebezpečný a nikdo se ho nemá pokoušet zadržet. Tuto informaci přinesly i deníky,vycházely z informací ČTK získaných od policejní mluvčí."Média prezentovala psychiatrického pacienta jako brutálního vraha a označovala ho jako ,nebezpečného schizofrenika'. Bez jakéhokoli vysvětlení, jak se taková nemocprojevuje, je uvádění duševní poruchy jen nebezpečným nálepkováním všech, kteří se kdy ocitnou v psychické krizi,"ohradili se proti způsobu informování Martin Jarolímek a Andrea Studihradová v prohlášení České asociacepro psychické zdraví (ČAPZ)."Média neuměla vysvětlit, že člověk, který z PL Bohnice utekl, trestný čin spáchal pod vlivem duševního onemocnění a z této nemoci by se měl léčit; tak stanovil znalecký posudek a rozhodlsoud. Proto není ve vězení, ale v psychiatrické léčebně. Není jistě sporu o tom, že k útěku z léčebny nemělo dojít. Média se ale nezmínila o podstatě problému, a sice, že ani vězení, ani léčebna nejsou schopny zajistitpotřebnou ostrahu a zároveň poskytnout dotyčnému dostatečnou péči,"uvádí se dále ve stanovisku ČAPZ, ke kterému se také připojil vládní zmocněnec pro lidská práva MUDr. Jan Jařab. Vinou spojení"nebezpečnýschizofrenik"média podle ČAPZ posílila předsudek veřejnosti, že duševně nemocný rovná se potenciální agresor. Ve skutečnosti pacienti, pokud se dopouští fyzického násilí, tak mnohokrát častěji obrací násilí proti svéosobě. A jen v ojedinělých případech zaútočí na jinou osobu - vždy v situaci, kdy pod vlivem své nemoci vnímají ohrožení. Schizofrenie je těžké psychické onemocnění, které nejčastěji propuká mezi šestnáctým a osmnáctým rokem.Jeho závažnost vyplývá z toho, že tato nemoc většinou postihuje všechny oblasti života dotyčného jedince. Ovšem i tato nemoc se dá léčit - až jedna třetina lidí se schizofrenií se z ní vyléčí, respektive je schopna se vrátit doběžného života, a to i bez medikace, další třetina se s podporou léků dokáže zapojit do normálního života alespoň částečně. Jedním z nejčastějších příznaků schizofrenie je absence náhledu na existenci tohoto onemocnění -dotyčný si není schopen připustit, že je nemocen, proto odmítá spolupracovat na léčbě. Pokud pacient se soudně nařízenou léčbou odmítá tablety, má ošetřující psychiatr k dispozici tzv. depotní injekce účinného léku, jejichžefekt trvá až jeden měsíc."Z tisku jsme se však nedozvěděli, byly-li tyto injekce dotyčnému pacientovi v léčebně aplikovány,"doplňuje ČAPZ. Prohlášení ČAPZ uzavírá výzva k vytvoření tzv. detenčních ústavů, zařízenípro ochrannou léčbu lidí, kteří páchají společensky vysoce nebezpečné trestné činy a současně jsou psychicky nemocní. Takové ústavy existují v zahraničí a na jejich provozu se podílí zároveň zdravotníci a pracovníci ostrahy. Unás se o takovém zařízení forenzní (soudní) psychiatrie právě jedná. Ministerstvo zdravotnictví ČR rozhodlo vybudovat speciální ústav v areálu Psychiatrické léčebny Brno-Černovice; s trochu odlišným pojetím přicházíMinisterstvo spravedlnosti ČR v připravovaném znění trestního zákona a trestního řádu, kde počítá se zřízením"zabezpečovací detence".

Lidé, kterým jejich rodiče v dětství poskytli silnou rodičovskou podporu, bývají v dospělosti relativně zdraví. Naopak ti, kteří podobnou rodičovskou podporu v dětství nezažili, mívají častěji zdravotní problémy. Vyplývá to zvýzkumu, jehož se účastnil reprezentativní soubor Američanů a který byl zveřejněn v březnovém vydání časopisu Psychology and Aging. Výzkumy již dlouhou dobu potvrzovaly, že děti mající v rodině silnější podporu ze strany rodičůbývají zdravější než děti s nižší mírou této podpory. Benjamin A. Shaw z University of Albany se nyní pokusil zjistit, zda míra a kvalita rodičovské podpory v dětství ovlivňují zdravotní stav také v dospělosti a stáří. Výzkumuse účastnilo 2905 dospělých lidí ve věku 25-74 let. Byli dotazováni na dostupnost emocionální podpory ze strany rodičů během dětství (např. otázkami: Jak moc jste jí/mu mohla důvěřovat ve věcech, které vás trápily?, nebo Koliklásky a citu vám dával/a? apod.). Dále byly u zkoumaných osob zjišťovány jejich současné depresivní příznaky, přítomnost chronických zdravotních obtíží a míra sebevědomí. Výsledky ukázaly, že současný zdravotní i duševní stavje podmíněn nejen aktuálními psychosociálními podmínkami, ale významnou měrou také zkušenostmi z dětství, mj. emoční podporou, kterou jim poskytovali rodiče. Chybění této podpory v dětství se v dospělosti projevuje častějšímidepresivními symptomy, chronickými zdravotními problémy (jako je hypertenze, artritida, urologické obtíže apod.). Tato souvislost byla zjištěna u všech věkových skupin (až do stáří).

Asociace nestátních organizací zabývajících se prevencí a léčbou drogových závislostí (A.N.O.) vydala 28. února v souvislosti s aktivitami KDU-ČSL prohlášení, v němž mimo jiné uvádí:"V reakci na tiskovou zprávu"KDU-ČSL vyhlašuje válku drogám"sdělujeme, že odmítáme již několik let přetrvávající tendence využívat oblasti prevence a léčby drogových závislostí k dosahování politických cílů či osobních ambicí. Právě tytotendence vedou ke zkreslování údajů a vytváření nerealistických představ, a tím v důsledku k bagatelizaci závažného problému a dosahování úspěchů při jeho řešení. Tvrzení o současné situaci, uvedená ve zmíněné zprávě KDU-ČSL,jsou zkreslující, či dokonce zcela nepravdivá."A.N.O. zřejmě reaguje na tvrzení, že společnost je neustále přesvědčována, že experimentovat s drogami je normální, a tak je celá alarmující situace znevažována; případně nazdůraznění, že veřejné prostředky, které společnost na protidrogovou politiku vynakládá, jsou podle NKÚ zneužívány. KDU-ČSL navrhuje změny v protidrogové legislativě, zejména nulovou toleranci k dealerům a překupníkům; výraznézvýšení trestnosti pro ty, kteří prodávají drogy mladistvým, stanovení přesného množství drogy, jejíž držení u drogově závislého není trestné. Držení drogy nad toto množství pak musí být závažným trestným činem. Mimo jinélidovci navrhují i přípravu samostatného"protidrogového zákona", který shrne do jedné normy oblast prevence, represe i resocializace. A.N.O. doporučuje soustředit se na koordinaci (zvýšení skutečné spolupráce,odpovědnosti a povinností všemi relevantními rezorty), kvalitu (dokončení zahájeného procesu certifikací služeb, rozvoj hodnocení kvality služeb, podpora výzkumu), financování (vytvoření stabilního a pružného systémufinancování státem garantovaných služeb) a specifické programy (podpora a rozvoj cílených aktivit v oblasti primární prevence, vězeňství, ambulantní léčby a problematiky užívání OPL romskou populací).

Lidé, kteří rádi spí, mají nyní dobrý důvod, proč tento svůj zvyk neomezovat. Nový výzkum německých vědců publikovaný v lednovém čísle časopisu Nature totiž prokázal, že delší spánek má blahodárné účinky na kreativní myšlení.Jan Born z univerzity v německém Lübecku požádal dobrovolníky, aby transformovali řadu osmi čísel. K řešení tohoto úkolu museli aplikovat dvě jednoduchá pravidla v sérii několika kroků. Uplatněním těchto pravidel dospěli k novéřadě sedmi čísel - poslední, deváté číslo bylo řešením úlohy. Účastníkům však nebylo sděleno třetí (skryté) pravidlo. Jeho znalost znamenala, že řešení úloh bude mnohem rychlejší a snadnější. Celkem 66 osob absolvovalo tréninkv řešení úloh a poté bylo znova vyzkoušeno po osmi hodinách. Část osob strávila těchto osm hodin spánkem. 59,1 % z nich poté objevilo skryté pravidlo umožňující rychlejší řešení úloh. K podobnému vhledu dospělo ale jen 22,7 %lidí, kteří v osmihodinové přestávce nespali. Když byl podobný experiment prováděn kontinuálně, uvedené rozdíly mezi oběma skupinami (po období spánku, resp. bdění) nebyly zjištěny. To naznačuje, že spánek podporuje kreativitupouze v tom případě, že před spaním byl příslušný obsah uložen do paměti. Tento druhý experiment je také dokladem toho, že výsledky v prvním experimentu nelze interpretovat jako důsledek spánkové deprivace. Autoři studieuvádějí, že spánek je důležitý, protože restrukturalizuje paměť, pomáhá odvozovat určité poznatky a podporuje vhled. Tato zjištění podporují některé proslulé příklady kreativního myšlení. Spánek je totiž spojen s řadou slavnýchobjevů. Například nositel Nobelovy ceny Otto Loewi se údajně jednoho dne ráno probudil se zásadní myšlenkou, která potvrzovala jeho teorii o chemickém přenosu informací mezi nervovými buňkami. Také vytvoření periodické tabulkychemických prvků vděčí za svůj vznik spánku. Mendělejev k ní dospěl ve snu. Chemik Auguste Kukele zase objevil kruhovou strukturu benzenu poté, co se mu ve snu zdálo o hadovi, který se otáčí dokola za svým vlastním ocasem.

Měsíc narození podle mnoha vědců souvisí s predispozicemi člověka ke vzniku určitých onemocnění. Zprávu o tom přinesl počátkem února server společnosti ABDNews. Podle ní objevili vědci po celém světě řadu nemocí a behaviorálníchporuch, jejichž výskyt je častější u lidí narozených v určitých obdobích roku. Jedná se např. o astma, epilepsii, roztroušenou sklerózu, leukémii, dyslexii, diabetes a další. Schizofrenie se například nejčastěji vyskytuje ulidí, kteří se narodili v lednu, únoru a březnu. Poruchou spánku zvanou narkolepsie zase nejčastěji trpí lidé narození v březnu, naopak malý výskyt této poruchy byl zjištěn u lidí narozených v září. Rozdíly však nejsou nijakdramatické. Není proto třeba obávat se vzniku určitých chorob jen na základě data narození. Jaké jsou příčiny uvedených rozdílů? Většina expertů se shoduje, že rozhodující roli hraje prostředí. Například vystavení plodu v tělematky působení různých virů (např. chřipky) může hrát významnou roli."Některé infekční nemoci se vyznačují sezónními výkyvy,"říká epidemiolog Marvin J. Bittner. Příčiny těchto výkyvů nejsou vždy zcela objasněny. Uněkterých infekcí je však situace jasná - např. u infekcí přenášených hmyzem je jejich výskyt závislý na populaci daného hmyzu (a ta je ovlivňována např. počasím). Vědci se domnívají, že predispozice ke vzniku neurologických apsychických poruch (např. schizofrenie) je spojena virovým působením ve specifických fázích těhotenství, kdy se vyvíjejí příslušené mozkové struktury. Jiná možná vysvětlení souvisejí se stravou budoucí matky během těhotenství.Ta bývá v různých obdobích roku různá. Uvažuje se i o působení sezónních alergenů na děti v raném věku, např. pylu. V zimě by zase mohlo jít o nedostatek vitaminu D (pro jehož vytváření je důležité sluneční záření).

Do seznamu rizikových faktorů pro vznik duševních chorob přibyl další - stres matky během těhotenství. Podle metaanalýzy, která byla uveřejněna v lednovém čísle časopisu Psychological Bulletin, ovlivňuje stres matky jejíhormonální rovnováhu, což negativně působí na vyvíjející se plod. V pozdějším věku je u dětí, které byly tomuto zvýšenému riziku v prenatálním období vystaveny, vyšší pravděpodobnost vniku schizofrenie, poruch chování, depresei dalších obtíží a chorob. Autoři této analýzy z lékařského centra univerzity v nizozemském Utrechtu zkoumali 255 výzkumů, které se zabývaly vlivem prostředí embrya (lidského i zvířecího) v těle matky na pozdějšípsychopatologii. Jak u lidí, tak u pokusných hlodavců byla opakovaně zjištěna souvislost mezi stresem matky v období gravidity a psychopatologií (resp. behaviorálními změnami u zvířat) potomků v pozdějším věku. Nebyl všakprokázán jednoznačný mechanismus, který je za tuto souvislost zodpovědný."Vystavení mateřskému stresu může být spojeno s abnormalitami ve vývoji mozku,"říká hlavní autorka analýzy, Anja Huizinková. Tyto odchylkymohou významně působit na pozdější chování dítěte. Huizinková se domnívá, že prenatální stres matky není spojen s rizikem vzniku jedné konkrétní duševní poruchy. Tuto teorii však zastává řada jiných vědců. Ti se nejčastějidomnívají, že prenatální stres podmiňuje pozdější riziko vzniku schizofrenie. Výzkum z roku 1998, který vedl nizozemský profesor Jim van Os z Maastrichtské univerzity, se zaměřil na vztah mateřského stresu způsobeného německouinvazí v roce 1940 a pozdější psychopatologií u dětí, jejichž matky byly v tomto období těhotné. Podařilo se shromáždit údaje o 100 000 lidech, jejichž matky byly v období invaze těhotné. Autoři zjistili, že u těchto lidí bylstatisticky významně vyšší výskyt schizofrenie ve srovnání s osobami, které se narodily o rok dříve, resp. o rok později. U afektivních poruch nebyly rozdíly zjištěny. Rozhodující jsou přitom zejména počáteční fáze těhotenství(první a druhý trimestr), kdy probíhají klíčové fáze vývoje mozku dítěte. Mezi vědci panuje shoda v tom, že stres matky působí na plod hormonálními mechanismy. Jeden takový mechanismus byl objeven během výzkumů na zvířatech.Klíčovou roli v něm hraje hypotalamo-hypofyzární-nadledvinová osa. Dlouhodobá aktivace tohoto systému u matek může vést k jeho dysregulaci - u dítěte pak může docházet k poruchám v regulaci stresových hormonů. To má za následekporuchy v emoční sféře a obtíže při zvládání stresových situací. U zvířat bylo prokázáno, že nadměrné vystavování plodu působení stresových hormonů před narozením vede k poklesu počtu receptorů citlivých na stresové hormony vhippokampu. Tato oblast mozku hraje důležitou roli při stresových reakcích. K podobnému snížení citlivosti hippokampu by mohlo docházet i u lidí, k ověření této hypotézy však bude nutný další výzkum.

Vědcům se daří získávat stále nové informace o tom, jak temperament člověka souvisí s jeho obranyschopností vůči nemocem. Nedávno provedená studie prokázala, že introverti mají mnohem menší rezistenci vůči viru HIV nežextraverti. Přestože propojení psychiky a tělesných nemocí předpokládali lékaři již ve druhém století našeho letopočtu, vědcům se teprve nyní postupně daří objasňovat biologické principy těchto souvislostí. Mezi mozkem arůznými částmi těla existuje množství drah, jimiž putují oběma směry velmi komplexní chemické signály. Důsledky mohou být dramatické. Ve studii, kterou vedl Steve Cole z University of California, se např. zjistilo, žeintroverti nemocní AIDS mají přibližně osminásobně vyšší množství viru HIV v krvi ve srovnání s extraverty nemocnými AIDS. Ani osmnáctiměsíční antiretrovirální léčba neměla na obě skupiny stejný účinek. Zatímco u extravertůdošlo k výraznému poklesu hladiny viru, u introvertů byl pokles po stejné léčbě několikanásobně menší. Podle vědců existuje souvislost mezi psychologickým profilem pacienta a reagováním jeho organismu na virus HIV (apravděpodobně i na jiné viry). V jiných výzkumech byla prokázána podobná souvislost mezi duševními poruchami (jako je např. deprese) a AIDS, osteoporózou a dokonce onkologickými onemocněními. Např. jeden výzkum zahrnující 5000lidí trpících depresí prokázal, že je u nich dvojnásobné riziko vzniku rakoviny ve srovnání s lidmi bez duševní poruchy. V jiné studii bylo zase zjištěno, že ženy, které jsou v období krátce před menopauzou depresivní, majízvýšené riziko vzniku osteoporózy. V současné době se v odborném tisku stále častěji objevují také výzkumy, které přinášejí konkrétní poznatky o mechanismech působení psychiky na organismus a jeho imunitní systém.

Zdá se vám, že porce jídla, které dostáváte ve své oblíbené restauraci, jsou čím dál tím větší? Patrně se nemýlíte. Porce jídla v restauracích i balení potravin v obchodech se totiž v posledních desetiletích neustále zvětšují.Dokonce i porce jídel v kuchařkách jsou čím dát tím větší. S velikostí porcí bohužel souvisí i to, kolik jídla celkově sníme. Tímto tématem se zabýval také Tori DeAngelis v lednovém vydání časopisu APA monitor. Podle KellyBrownella z Yale University, experta na problematiku obezity, se potravinářský průmysl snaží o to, aby lidé jedli co nejvíce. A jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je nabízet větší porce či balení jídla, a to často zavýhodnější cenu. Význam velikosti porcí byl opakovaně zkoumán. Např. přehledová studie Barbary J. Rolls, publikovaná v časopise Nutrition Today (březen/duben 2003), shrnuje výzkumná zjištění takto: (1) Když více jídladostaneme, také ho více sníme; (2) velikost balení ovlivňuje množství jídla, které sníme; (3) přejedení při jedné příležitosti není kompenzováno tím, že bychom při dalším jídle snědli méně; (4) máme-li přístup k velkým porcímjídla, může to vést k potlačení našeho přirozeného citu pro nasycení. Ve své studii publikované v roce 2002 v American Journal of Clinical Nutrition (Vol. 76, No. 6) např. Rolls se svými spolupracovníky předkládala v průběhuněkolika dnů 51 pokusným osobám různě velké porce makaronů se sýrem. Ukázalo se, že čím větší porce byla nabídnuta, tím více lidé snědli - v případě největších porcí byl kalorický příjem až o 30 % procent vyšší než v případěporcí nejmenších. Účastníci výzkumu měli navíc za úkol zhodnotit své pocity hladu a sytosti po jídle. Bez ohledu na množství zkonzumovaného jídla byly tyto pocity velmi podobné. Podobnou studii prezentoval v roce 2001marketingový specialista Brian Wansink v časopise Food Quality and Preference (Vol. 12, No. 1). Celkem 139 náhodně vybraným návštěvníkům divadla poskytl větší či menší porci popcornu. I nyní se ukázalo, že lidé, kteří dostalivětší balení, snědli více než ti s menším balením. Navíc se zjistilo, že lidé, kteří popcorn hodnotili nepříznivě, ho snědli více než ti, kteří ho hodnotili kladně. Podobné tendence se však netýkají pouze jídla. V jednomvýzkumu se například prokázalo, že pokud mají lidé k dispozici prací prášek ve velkém balení, používají také větší dávky prášku při každém praní. Zajímavá studie se objevila loni v září v časopise Psychological Science. Známýpsycholog z University of Pennsylvania Paul Rozin porovnával 11 dvojic podobných restaurací v Paříži a Filadelfii (řetězce fast-food, pizzerie, cukrárny, etnické restaurace apod.). Vyšlo najevo, že v Paříži jsou servírovanéporce v průměru o 25 % menší než ve Filadelfii. Může to být vysvětlením toho, proč jsou Francouzi ve srovnání s Američany relativně štíhlý národ, a to i přesto, že si víceméně pravidelně dopřávají i tučná jídla, jako jsoucroissanty nebo sýr brie. Existují různé strategie, jak se s problémem velkých porcí a velkých balení vypořádat. Může jít například o osvětové kampaně pro spotřebitele nebo o změnu způsobu označování určitých výrobků. Podleněkterých výzkumů je prospěšné, když se lidé naučí více vnímat a sledovat výživnost jídla (namísto jeho množství). V literatuře jsou popsány i nejrůznější praktické návody, jak postupovat - např. nahradit část masa v hamburgerusalátem či rajčetem. Rolls uvádí, že lidé by měli jíst uspokojivé porce jídel s nižší energetickou hodnotou (např. zeleninu, ovoce apod.). Pak pro ně nemusí být samotné množství zkonzumovaného jídla tak ohrožující. Pomoci mohoui producenti potravin - např. zvýšením obsahu vzduchu v nízkotučných potravinách. Výrobce tím sníží své náklady, spotřebitel nepřibere na váze. Oblíbená čokoládová tyčinka Snickers tak může mít o 10-15 % nižší energetickouhodnotu, aniž by kdokoli poznal rozdíl v chuti.

Denně sleduje u nás televizní vysílání 44 % dětí od 5 do 14 let, chlapců i děvčat bez rozdílu. Tyto děti sledují televizi v létě průměrně 2,3 hodiny denně v pracovní dny a ve volných dnech 4 hodiny. V zimě pak děti tráví uobrazovek o něco více času: 3 a 4,5 hodiny. Vyplývá to z loňského výzkumu, který prezentoval koncem roku na konferenci Člověk a média PhDr. Radek Mezuláník. Z výzkumu dětských diváckých zájmů dále vyplynulo, že přibližněčtvrtina dětí má vlastní televizor. Dále jenom pětina dětí sleduje pouze pořady, které jim rodiče povolí. Tato čísla jsou podle Radka Mezuláníka velmi blízká (především počet hodin strávených u TV) podobnému výzkumu provedenémumezi středoškoláky. Naopak výzkum u mladších dětí prokázal, že v nejnižší věkové kategorii (do pěti let) děti sledují pouze pořady, které jim rodiče pustí. První místo v oblibě zaujaly komedie, dále pak hudební pořady, seriálya zábavné relace. Při podrobnějším rozboru se ale ukazuje několik faktů. Jednak televize je pro děti a mládež zdrojem zábavy, informační a vzdělávací funkce se nesetkává s velkým ohlasem. Dále se ukazuje, že ČT lépe než NOVAodpovídá svým programovým složením zájmům dětského diváka; a co je paradoxní, struktura oblíbených pořadů se liší od struktury vysílaných relací, a to přesto, že dramaturgové často opakují, že"televize vysílají to, coděti nebo diváci chtějí vidět". Podle Mezuláníka je to dokladem toho, že je programů pro děti a mládež nedostatek:"Děti potřebují ty tři hodiny, které jsou u obrazovky, pokrýt, a jestliže tam nejsou pořady určené proně, sledují zkrátka to, co se právě vysílá. V tomto se naši dětští diváci neliší od vrstevníků v ostatních evropských zemích."Dalším důsledkem je, že děti fakticky sledují víc detektivek a reklamních spotů než např. filmůo rodičích a dětech, pořadů o ručních pracích, zahrádkaření či modelaření a vůbec vzdělávacích pořadů."Obecně stále platí, že kritériem všech televizí není spokojenost, ale sledovanost,"soudí Mezuláník a upozorňujena manipulativní dosah tohoto faktu."Evropská unie připravuje z iniciativy švédské ministryně kultury zákaz televizní reklamy pro děti do 12 let,"doplňuje."Tento návrh je podepřen mnoha studiemi, kterépotvrzují, že děti velmi často nejsou schopny odlišit reklamní vysílání od ostatních relací. Tuto schopnost získávají zejména v závislosti na rodinné výchově v různém věku, některé od čtyř let, jiné mnohem později. Většina dětídospívá k jasné diferenciaci ve věku okolo 10 let, ale teprve ve věku 12 let si jasně uvědomují, co je skutečným cílem reklamy. Reklama orientovaná na děti do 12 let tvoří ovšem v mnoha státech až 20 % celkového televizníhokoláče. Jde zejména o reklamy na hračky, potravinářské výrobky, ale i předměty běžné spotřeby. Tak například ve Francii až 43 % výdajů průměrné rodiny (v přepočtu jde asi o 600 až 700 miliard korun) souvisí s potřebami dětí do12 let. V Německu a ve Velké Británii se potvrdilo, že až 10 % výdajů pro děti souvisí přímo s televizní reklamou."