Online archiv

Radkin Honzák et al. Praha, Galén a Karolinum 2006. 132 s.

Jiří HoskovecWien, Verlag Wiener Volksbildung 2006. 120 s

Dotazník NEO-PI-R patří ve světovém měřítku k nejvýznamnějším metodám diagnostiky osobnosti dospělých. Vychází z teorie"Big five"a je nyní k dispozici také v české verzi.Příklad vyhodnocení profilu

Martin Vokurka, Jan Hugo a kolektivPraha, Maxdorf 2005. 1001 s.

Bochumský osobnostní dotazník (BIP) má v české verzi podtitul"inventář profesních charakteristik osobnosti", který výstižně charakterizuje zaměření této metody.

Pavel HartlPraha, Portál 2005, 311 s.Recenzovaný slovník je stručnější alternativou Psychologického slovníku, který vydal Pavel Hartl společně se svou ženou Helenou v roce 2000 a který obsahuje přes 11 000 hesel. Stručný psychologický slovník čítá přibližně 6 000hesel, je cenově dostupnější (375 Kč) a je určen nejširší veřejnosti.Slovník obsahuje hesla napříč mnoha psychologickými disciplínami, ale nevyhýbá se ani termínům z jiných oborů, které s psychologií nějak souvisejí. Najdeme zde proto hesla jako např. propaganda, charita, gamaaminomáselnákyselina či hermafrodit. Průměrná délka hesla nepřesahuje dvacet slov. Definice neobsahují jména, a tak se z nich čtenář nedozví nejen to, kdo příslušný termín poprvé užil, ale ani to, podle koho je nazván (např. ericksonovskáhypnóza, Jungova typologie apod.). Kromě věcných hesel najdeme ve slovníku také hesla jmenná, která přinášejí základní biografické údaje o významných světových i domácích osobnostech z historie psychologie. Několika kresbamislovník ilustroval Jan Hanibal.Jak upozorňuje Pavel Hartl v předmluvě, hesla mají úmyslně co nejkratší rozsah. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že slovník je v tomto směru nevyvážený - rozsah, který je jednotlivým heslům věnován, často neodpovídá jejichvýznamu. Například definice jednoho ze stěžejních psychologických pojmů - vědomí - zabírá méně než dva řádky ("obsah mysli, který si člověk dokáže vybavit"). Naproti tomu několikanásobně více prostoru je věnovánopojmům marginálním (např. hubenost, kybersex, masturbační prostituce, osud či telefyzika).Další drobnou výhradu mám k obsahu definic jednotlivých hesel. Slovník tohoto typu samozřejmě nemůže obsahovat detailní výklad pojmů (jako je tomu např. u Psychologického slovníku z roku 2000). Přesto by však bylo žádoucí,aby byly termíny definovány přesně a hlavně aby definice vystihovaly nejpodstatnější vlastnosti a znaky definovaného pojmu. Některé definice v recenzovaném slovníku však tento požadavek nesplňují. Jako ilustraci můžeme použítpojem medián. Tento statistický termín je v psychologické literatuře velmi frekventovaný, často však bývá zaměňován za modus či průměr. Čtenář, jemuž se tato tři nejčastěji užívaná vyjádření střední hodnoty pletou, vrecenzovaném slovníku najde u hesla medián tuto definici:"způsob vyjádření střední hodnoty dat vhodný pro některé případy, kdy je průměr dobře necharakterizuje."Troufám si odhadnout, že většinu uživatelů tatodefinice neuspokojí. Není sice nepravdivá, neobsahuje však informaci, která medián charakterizuje nejvýstižněji - medián je hodnota, jež dělí řadu podle velikosti seřazených dat na dvě stejně početné poloviny.Přes uvedené drobné výhrady je Stručný psychologický slovník vítaným obohacením našeho knižního trhu. Nejširší veřejnosti může být slovník praktickou pomůckou pro rychlou orientaci v psychologickém pojmosloví. Studenti aodborná veřejnost využijí spíše staršího, ale podrobněji zpracovaného Psychologického slovníku.

Hoganův rozvojový test je unikátním osobnostním dotazníkem, který postihuje tzv. temnou stránku osobnosti člověka - interpersonální tendence, které jsou za běžných okolností skryty za naší sociální maskou a které se projevujíjen za určitých okolností.

Petr BakalářPraha, Votobia 2003. 215 s.Zatímco vydání předchozí knihy Petra Bakaláře - Tabu v sociálních vědách - vyvolalo nebývalý mediální rozruch, další z jeho autorských počinů - Cvičebnice psychologie - zůstal prakticky nepovšimnut. Vzhledem k málo přitažlivémupolygrafickému zpracování knihy předpokládám, že ani její prodejnost nebude významná. Svou formou není kniha žádnou novinkou - je de facto jakýmsi pokračováním autorovy starší knihy Psychologie v otázkách. Cílem autora je"nabídnout čtenářům pestrou paletu psychologických problémů a úloh, na jejichž řešení si mohou vyzkoušet svůj psychologický talent"(s. 7). Kniha je členěna do deseti částí, každá obsahuje 20 úloh. Ani po detailnímzkoumání jsem nezjistil, na základě čeho bylo toto uspořádání zvoleno. Každá část totiž obsahuje tematicky nesourodou směs různých témat. Na konci každé části je klíč, v němž jsou k jednotlivým úlohám uvedena buď správnářešení, anebo různé alternativní výklady a možná řešení. Úlohy jsou velmi různorodé a vybízejí čtenáře k přemýšlení o širokém spektru témat, např.: Jak je možné interpretovat říkanku Vařila myšička kašičku? Příslušnice kterýchpovolání se nejčastěji stávají oběťmi znásilnění? Jaký typ jídla by měla žena připravit, když chce, aby u stolu byla dobrá nálada? Jaký vliv má teplota na výskyt násilných trestných činů? Jaký je v ČR rozdíl v počtu mužů a žen,kteří jsou autory humoristických publikací? Některé úlohy se týkají tzv. analýzy slov (např. proč se říká mít někoho plné zuby?), resp. analýzy pověr (např. proč střepy znamenají štěstí?). Cílem je uvažovat o možných významechjednotlivých rčení, úsloví a pověr a o jejich psychologickém významu. Kromě asi dvou desítek slov, která jsou součástí standardních úloh, je na konci knihy seznam dalších několika desítek slov (již bez uvedených interpretací).Na první pohled se zdá, že kniha je určena pro nejširší laickou veřejnost. Z některých úseků ale vyplývá, že u čtenáře se očekává jistý stupeň psychologického vzdělání (např. relativně časté odkazy na psychoanalytickou teorii).Pak je ovšem trochu zarážející, o jaké zdroje se autor ve svých interpretacích opírá. Často jde o různé studentské nepublikované práce, nepublikované výzkumy samotného autora apod. Nemohu se ubránit dojmu, že autor velmi častovycházel pouze z pramenů, které měl k dispozici - a na jejich základě vytvářel úlohy. Možná by bylo lepší (i když pracnější) nejprve vytvořit úlohu a poté vyhledat možná řešení v odborné literatuře. Pravdou ovšem je, že už vpředmluvě nás autor žádá o shovívavost v tomto směru ("kniha nemá vědecké ambice, chce v prvé řadě inspirovat..."). Pokud by text knihy byl součástí autorovy internetové stránky, považoval bych to za adekvátní,zajímavé a sympatické. V knižní podobě však text působí nehotově - jako by šlo o první pracovní verzi rukopisu, na němž bude ještě hodně práce.

Sabine Hugentoblerová, Bernhard Oettli, Doris RuckstuhlováPraha, Testcentrum 2003.Psychodiagnostice bývá často vytýkáno, že její vývoj stagnuje, že i nově vytvářené metody jsou jen modifikacemi metod existujících již dlouhá desetiletí. Proto potěší každá originálně pojatá metoda, která z těchto tradičních astále se opakujících principů nevychází. Psychodiagnostická hra Osobnostní poker, kterou z německého originálu přeložila a upravila Simona Hoskovcová, takovou metodou bezesporu je. Jak uvádějí autoři v manuálu, Osobnostní pokerje karetní hra, při které vyhrává každý. Je určena vedoucím pracovníkům, moderátorům, lektorům, poradcům a personalistům, kteří pracují se skupinami a týmy. Hlavním cílem hry je poznat sám sebe i ostatní členy skupiny a poznatto, jak je člověk vnímán ostatními. Metoda je vhodná zejména pro ověření individuálních předností, vyjasnění možností pro další rozvoj, určení pozic ve skupině, rozvoj týmu, pro zahájení zpětné vazby apod. Základem hry je 230karet s názvy lidských vlastností. Při výběru vlastností byly upřednostňovány pozitivní vlastnosti umožňující další rozvoj člověka. Každý účastník si na začátku hry náhodně vybere 9 těchto karet, ostatní karty zůstanou nastole. Každý hráč obdrží také tři speciální karty s výroky"více","zachovat"a"méně"(položí je odkryté na stůl). Hráč, který je na řadě, si vždy vezme vrchní kartu z balíčku na stole. Zcelkového počtu deseti karet, které nyní má v ruce, si devět karet (které nejvíce vystihují jeho samotného) ponechá a jednu (která by se více hodila pro někoho jiného) předá vybrané osobě - položí ji lícem navrch před vybranouosobu. Zároveň řekne, zda by si měl hráč tuto vlastnost ponechat, projevovat ji více, anebo méně. Takto se všichni hráči střídají, dokud nejsou splněna kritéria pro ukončení hry (sleduje vedoucí hry). Na konci hry má každý hráčv ruce 9 karet, které vystihují to, jak sám sebe vnímá (karty si během hry ponechal). Před sebou má každý karty, které dostal od spoluhráčů - představují obraz toho, jak je vnímán ostatními. Tyto karty tvoří tři skupinyreprezentující vlastnosti, které by si daná osoba měla ponechat, které by měla projevovat více a méně. Karty se pak zapisují do vyhodnocovacích listů. Stěžejní částí Osobnostního pokeru je vyhodnocení, které probíhá po ukončenísamotné hry v několika fázích. První je rozhovor ve skupině, při němž se diskutuje zejména o kartách, které si hráči vzájemně přidělovali během hry (např."proč jsi mi dal kartu...?"). Dále následuje samostatná práce,při níž si každý sám vyhodnocuje obraz"jak se vidím sám"(otázky typu"líbí se mi tento sebeobraz?","která karta mne nejvíce vystihuje?") a"jak mne vidí ostatní"("ze které kartymám největší radost?","v čem jsou rozdíly, shoda nebo nejasnosti mezi oběma pohledy?"). Závěrečná fáze probíhá opět ve skupině - hráči hovoří o svých úvahách ze samostatné práce, odhalují svůj sebeobraz, můžepokračovat i diskuze. Hra může být podle autorů východiskem pro hlubší rozbor na osobní nebo skupinové úrovni.