Bez mobilu to nevydržím!
Dak, 1/2009Syn s rodinou vyrazil na zimní dovolenou do hor. „Už by měli být na místě, ale ještě pořád nevolali. Když jsem zkoušel synovi telefonovat sám, nebral mobil,“ říká ustaraně sedmdesátiletý pán. Slíbil mu totiž, že po příjezdu okamžitě zavolá, jak dojeli a jestli je dost sněhu na lyžování. Sousedka ho uklidňuje, že mohou být ještě na cestě, podobný nápad má určitě spousta lidí. Třeba nemá signál. Anebo se prostě šli nejprve ubytovat a zavolá později. Starý pán odchází o trochu klidnější, ale moc dlouho mu to nevydrží. Paradoxní je, že většinu svého života prožil v čase bez mobilů. Když rodina odjela na dovolenou, přišla maximálně po týdnu pohlednice a nikdo se nevzrušoval. S érou mobilních telefonů jsme sice získali skvělou možnost být stále v kontaktu, operativně zařídit několik důležitých věcí při popojíždění v dopravní zácpě, máme pocit, že vše ve svém životě máme více pod kontrolou, ale zároveň se stáváme zranitelnějšími vlastním strachem. Odborníci dokonce hovoří o novodobé fóbii. Dali jí název nomophobia (zkratka z anglického no mobil fobia) a vysvětlují ji jako panický strach uživatelů ze ztráty mobilního kontaktu. Prý jí po celém světě trpí už miliony lidí. Někteří lidé jsou natolik závislí na svých mobilních telefonech, že pro ně představa ztráty signálu, vybití baterie či jednoduše zapomenutí si mobilu znamená okamžité zvýšení hladiny stresu. Odborníci odhadují, že nomophobia může ve větší či menší míře postihovat až 53 % uživatelů mobilních telefonů. Podle loňského průzkumu uveřejněného britským listem Daily Mail 58 % mužů a 43 % žen uvádělo, že cítí stres a úzkost, pokud se jim vybije baterie či dojde kredit, ztratí telefon nebo se dostanou mimo dosah sítí. Oslovení Britové považují mobil za důležitý prostředek kontaktu s přáteli či rodinou. Každý druhý dotázaný uvedl, že mobil nevypíná vůbec nikdy, aby byl svým blízkým k dispozici. Každý desátý nevypíná mobil z pracovních důvodů a každý devátý tvrdí, že když ho vypne, je velmi nervózní.
