Online archiv

Autor: Dak

Dovolená pro plyšáky

Dak, 7-8/2010
„Na světě je 1,2 milonu plyšáků, kterým dosud nikdo nic nenabídl,“ prohlásil v televizním pořadu Den D 21letý Marek Hlavatý, když obhajoval svůj projekt cestovní kanceláře pro plyšová zvířata. Je to ještě normální úvaha obchodníka, nebo už vstupenka do terapie?

Prospěšná zkušenost: Zažít důsledky svého jednání

Dak, 6/2010
Projekt samostatného bydlení podporuje sociálně znevýhodněné osoby, aby se postavily na vlastní nohy. Přestože lidé zvyklí na pobyt v dětských domovech a ústavech sociální péče bývají nejednou zaskočeni situací, v níž musí jednat samostatně a převzít odpovědnost za své jednání, je to jednoznačně cesta k jejich osobnostnímu růstu.

Otázka pro politologa Jacquese Rupnika: Ovlivní řecká krize myšlení Evropanů?

Dak, 6/2010
Francouzský politolog a historik Jacques Rupnik se na veletrhu Svět knihy stal kmotrem knihy rozhovorů s Karlem Hvížďalou Interview, kterou vydalo nakladatelství Portál. Při té příležitosti jsme mu položili pár otázek.

Nezájem o sex je vstupenkou do stáří

Dak, 6/2010

Zeptali jsme se psychologa Jaroslava

Dak, 5/2010
Simona: Mohou systemické konstelace pomoci firmám?

sexuální tabu může vést ke zneužívání

Dak, 5/2010
Každé náboženské společenství má svá pravidla v oblasti sexuálního života a ukládá členům či přívržencům příslušné formy chování týkající se manželství, cizoložství, rozvodu, bezženství, antikoncepce, potratu, homosexuality… V mnohých rodinách a společenstvích panují různá tabu v oblasti sexu a sexuality, která ovlivňují výchovu dětí a jejich pozdější fungování v partnerském a sexuálním životě. V roce 1998 byl například v Holandsku a Belgii publikován šokující výzkum, který uskutečnil tým psychoterapeutky Nell Dryer a jehož se zúčastnilo více než tisíc dívek do šestnácti let. Odhalil totiž, že v těchto zemích bylo sexuálně zneužito 34 procent dívek, což je mnohonásobně více než v ostatních zemích EU. Ve většině případů přitom šlo o incestní vztahy. Zpráva rozbouřila veřejné mínění, vzedmula se vlna nedůvěry – ve slušném, tolerantním Holandsku něco takového přece není možné! Další výzkumy však údaje potvrdily, Belgičané doplnili vlastní průzkum, podle něhož bylo sexuálně zneužito deset procent chlapců stejné věkové kategorie. Ukázalo se, že ke zneužívání dochází už velmi časně, nejčastěji mezi 4.–5. nebo 8.–9. rokem věku dětí, některé byly zneužívány i více členy rodiny. Pachateli byli ve většině případů muži, u chlapců se jednalo zpravidla o homosexuální styk, matky byly pachatelkami jen v 0,5 % případů. Jednoznačné psychologické vysvětlení tohoto jevu nebylo nikdy nalezeno, nejčastější neoficiální hypotézy však hovoří o tom, že důvodem mohla být silně tabuizovaná problematika sexuality v převážně protestantském prostředí obou zemí, jež mohla vyústit až v takto patologické řešení intimních problémů mezi manžely. Následkem těchto zjištění však byly rychlé a praktické kroky jak k odtabuizování sexuality v médiích i ve školní výuce, k šíření kontaktů na organizace, které mohou obětem pomoci, tak k vytvoření funkčního systému péče o rodinu a na ochranu obětí domácího násilí. V případě ohrožení mohou ženy s dětmi okamžitě odejít z domova do azylových domů, jejichž název lze přeložit jako „Nedotýkej se mě“, které jsou po celé zemi značně rozšířené. Stačí přitom uvést, že ženě či dětem hrozí zneužívání, a jsou okamžitě přijaty. Další organizace se věnují problematice zneužívaných dětí. Velký důraz je při kontaktu s klienty i v široce pojaté osvětě věnován psychologické práci s pocitem viny, s odstraňováním společenské stigmatizace obětí, existují i podpůrné organizace, které pomáhají obětem najít odvahu podat trestní oznámení na pachatele, byť je jím blízký příbuzný či rodinný přítel.

Děti jako z hadích ocásků

Dak, 5/2010
Chvíli neposedí, nevydrží ani u hry, natož u učení. Neposlouchá, je impulzivní, zbrklé, někdy i agresivní… Starší generace je přesvědčena, že na vině je nedostatečná výchova, lékaři a psychologové hovoří o onemocnění s diagnózou ADHD.

Zeptali jsme se sportovního psychologa Michala Šafáře na souvislosti psychiky a sportovního výkonu

Dak, 4/2010
* Po nevydařeném vystoupení krasobruslaře Tomáše Vernera na zimní olympiádě prohlásila trenérka, že jeho problémem je příliš vysoká inteligence - o všem prý moc přemýšlí a jeho výkonnosti to škodí…

Má se partner podobat našim rodičům?

Dak, 4/2010
Náš vysněný obraz partnera v mnohém ovlivňují členové naší primární rodiny - vždyť první zkušenosti s druhým pohlavím získáváme v kontaktu s matkou, otcem, sestrami či bratry. Dojmy a zkušenosti, které jsme v dětství získali, obvykle hluboce spolupůsobí na představu partnera, kterého hledáme: Jsouli naše zkušenosti dobré, máme tendenci hledat partnera, který se podobná tomu, s nímž nám bývalo příjemně. Vzor spokojeného manželství našich rodičů v nás navíc posiluje přesvědčení, že trvalý funkční vztah existuje a má smysl se o něj snažit. Přinášíme-li si z primární rodiny vzpomínky rozporuplné či nepříjemné, hledáme partnera, který je pokud možno úplně jiný než osoba, jež nás tehdy tak zklamala. Všichni máme sklon přenášet zkušenosti, které jsme kdysi získali s jedním člověkem, na další lidi. Proto jsme - v nestejné intenzitě - ve vleku své minulosti, což se projevuje nutkavým opakováním, o němž nevíme. Rané zkušenosti totiž ovlivňují naše součastné partnerské hledání většinou nevědomě. I když šťastné zážitky z dětství nalezení vhodného partnera usnadňují, rozhodně nemůžeme říci, že ten, kdo neměl vhodný vzor opačného pohlaví, bude mít v partnerství smůlu. Rovněž můžeme celkem s jistotou tvrdit, že pro každého člověka existuje více myslitelných partnerů, ne jen jedna, jedinečná „osudová láska“. A tak nemusíme propadat beznaději, pokud nás zklamal náš první partner - naopak může být výhodou, že při příští volbě budeme opatrnější, kritičtější, což snižuje nebezpečí, že si nového partnera zvolíme na základě vlastního nereálného předobrazu. Na druhou stranu jsme o to více připraveni projikovat na něj negativní zkušenosti, které jsme získali. Pokud si ujasníme motivy, které řídí naši volbu, pravděpodobnost úspěšnosti našeho dalšího partnerského vztahu vzrůstá.

Už umím bydlet sama

Dak, 3/2010
Petru ve třech letech adoptovali noví rodiče. Když jí bylo dvanáct, rodina se rozpadla a Petra se znovu ocitla v dětském domově. Od 18 let pracovala v tkalcovně, bydlela na ubytovně, kde ji spolubydlící týrala a zneužívala. Petra se zhroutila a byla odvezena do psychiatrické léčebny v Beřkovicích. Odtud vedla její cesta do ústavu sociální péče, kde žila několik let. Mladá žena trpí mírnou mentální retardací, je spíše tichá, neprůbojná. Dosavadní životní peripetie jí neposkytly příliš prostoru pro rozvoj samostatnosti ani sebevědomí. Sama netušila, že „má na víc“ a bez pomoci by nebyla schopná udělat krok z ústavního řádu a jistoty do světa, v němž musí rozhodovat sama. Právě v ústavním zařízení ji kontaktovala pracovnice Agentury Pondělí a nabídla jí, že může jezdit do denního centra agentury učit se různým dovednostem. A tak se Petra učila žehlit, prát, vařit, uklízet, vyrábět svíčky…

Zeptali jsme se psychologa Karla Netíka, který testoval budoucí soudce

Dak, 3/2010
* V poslední době se v médiích objevila kritika výběru soudců a státních zástupců, který podstatným způsobem ovlivňují psychotesty uchazečů. Pavel Prunner, jeden ze dvou psychologů, který je v ČR oprávněn adepty testovat, se prý nechal slyšet, že to on rozhoduje, kdo se stane soudcem. Prunnerova předchůzce, psychologa a soudního znalce Karla Netíka, jsme se zeptali: Jak vznikl stávající systém výběru soudců?

Maminko, musím tě chránit!

Dak, 2/2010
Vztah dětí k psychicky nemocným rodičům