sexuální tabu může vést ke zneužívání

Každé náboženské společenství má svá pravidla v oblasti sexuálního života a ukládá členům či přívržencům příslušné formy chování týkající se manželství, cizoložství, rozvodu, bezženství, antikoncepce, potratu, homosexuality… V mnohých rodinách a společenstvích panují různá tabu v oblasti sexu a sexuality, která ovlivňují výchovu dětí a jejich pozdější fungování v partnerském a sexuálním životě. V roce 1998 byl například v Holandsku a Belgii publikován šokující výzkum, který uskutečnil tým psychoterapeutky Nell Dryer a jehož se zúčastnilo více než tisíc dívek do šestnácti let. Odhalil totiž, že v těchto zemích bylo sexuálně zneužito 34 procent dívek, což je mnohonásobně více než v ostatních zemích EU. Ve většině případů přitom šlo o incestní vztahy. Zpráva rozbouřila veřejné mínění, vzedmula se vlna nedůvěry – ve slušném, tolerantním Holandsku něco takového přece není možné! Další výzkumy však údaje potvrdily, Belgičané doplnili vlastní průzkum, podle něhož bylo sexuálně zneužito deset procent chlapců stejné věkové kategorie. Ukázalo se, že ke zneužívání dochází už velmi časně, nejčastěji mezi 4.–5. nebo 8.–9. rokem věku dětí, některé byly zneužívány i více členy rodiny. Pachateli byli ve většině případů muži, u chlapců se jednalo zpravidla o homosexuální styk, matky byly pachatelkami jen v 0,5 % případů. Jednoznačné psychologické vysvětlení tohoto jevu nebylo nikdy nalezeno, nejčastější neoficiální hypotézy však hovoří o tom, že důvodem mohla být silně tabuizovaná problematika sexuality v převážně protestantském prostředí obou zemí, jež mohla vyústit až v takto patologické řešení intimních problémů mezi manžely. Následkem těchto zjištění však byly rychlé a praktické kroky jak k odtabuizování sexuality v médiích i ve školní výuce, k šíření kontaktů na organizace, které mohou obětem pomoci, tak k vytvoření funkčního systému péče o rodinu a na ochranu obětí domácího násilí. V případě ohrožení mohou ženy s dětmi okamžitě odejít z domova do azylových domů, jejichž název lze přeložit jako „Nedotýkej se mě“, které jsou po celé zemi značně rozšířené. Stačí přitom uvést, že ženě či dětem hrozí zneužívání, a jsou okamžitě přijaty. Další organizace se věnují problematice zneužívaných dětí. Velký důraz je při kontaktu s klienty i v široce pojaté osvětě věnován psychologické práci s pocitem viny, s odstraňováním společenské stigmatizace obětí, existují i podpůrné organizace, které pomáhají obětem najít odvahu podat trestní oznámení na pachatele, byť je jím blízký příbuzný či rodinný přítel.