Online archiv

Mezilidské vztahy jsou pro mě něčím naprosto jedinečným a obohacujícím, zejména ty oboustranně pozitivně laděné. Bohužel do mezilidských vztahů naprosto neúprosně a často netaktně proniká technika, bez které to nejde, ale… Nic se nemá přehánět. Telekomunikační technologie patří mezi mladé disciplíny, které za krátkou dobu dokázaly ovládnout životy téměř všech lidí (mě samozřejmě nevyjímaje). Pro zaměstnavatele je velmi důležité spojení se zaměstnancem, pracovním partnerem či klientem. V krizových situacích, jako je autonehoda, havárie, úraz, je mobilní telefon důležitým mostem k pomoci. Mnohdy si řada lidí nedovede představit, jak by bez něj takové situace řešila. Přitom mobilní telefony tady nejsou dlouho a krizové situace ano… Jak to řešili naši rodiče či prarodiče? Otázka, na kterou si dnes řada lidí neumí odpovědět. Zavedení mobilních telefonů mezi širší veřejnost znamenalo vznik nových vzorců chování, nových způsobů navazování a rozvazování mezilidských vztahů, které mají svůj rámec ohraničen například tolerantností, slušností, neslušností, sobectvím. Lidé jakoby mávnutím kouzelného proutku začali zapomínat na určitá pravidla slušného chování a neuvědomují si, že v nesprávně zvolenou dobu mohou svým telefonováním někoho rušit. Řada lidí považuje mobilní telefon za něco na výsost soukromého. Poskytnout někomu číslo svého mobilního telefonu je pro tyto jedince překročením hranice intimity. Jsou však jiní lidé (těch je daleko více), kteří komunikují „mobilně“ všude bez ohledu na své okolí. Všechny tyto parametry vedou zpětně i k různým zákonným úpravám, vyhláškám a normám o užívání mobilních telefonů. Ale s kým vlastně udržujeme vztah? S telefonem, nebo s člověkem? Často mě napadá tahle otázka při pohledu na ty davy telefonujících na ulici či v autech. Opravdu musíme všichni někomu stále volat, posílat textové a obrázkové zprávy a tak si rychle potvrzovat, že již v tak uspěchané době jsme pro někoho nezbytní? Důvody, proč si koupit mobilní telefon, jsou různé, od těch ryze praktických a racionálních až po ty, které člověku napomáhají odstranit jeho pocity osamělosti. Stejně jako nelze opomenout sociální tlak okolí. Jedná se o nepřímé sociální donucení, především o nápodobu chování ostatních členů sociální skupiny. Zvláštní typ motivace k zakoupení mobilního telefonu svým blízkým je mít své okolí pod kontrolou. Mobilní telefon se dá přirovnat k maličké kamerce, kterou můžeme zkusit i u svého protějšku zapnout, kdy se nám chce. Je to možnost, jak prověřovat lidi v každé chvíli. Dává to mnoha jedincům pocit, že mohou kontrolovat život dalším lidem. Pro starší školáky může znamenat taková kontrola rodičů jednu z příčin lhaní a dalších negativních vzorců chování. Mobilní komunikace zavedla i nové způsoby vyjadřování mezilidských vztahů. Patří sem vypnutí si mobilního telefonu, když čekám hovor od známé osoby, úmyslné zavěšení hovoru, prozvánění druhého, aby zpětně zavolal, půjčení telefonu, psaní textových zpráv např. na dobrou noc. Mobilní telefon změnil mnoho představ o lidském jednání, prožívání a chování. Kvůli němu přišla řada lidí o své soukromí (někdo i rád), lidé se hůře domlouvají na konkrétních setkáních a dalších záležitostech (vždy jde vše změnit na poslední chvíli mobilním telefonem), jde poměrně rychle najít a lokalizovat určitého jedince, někdy i odposlouchávat, lhát, podezřívat, přetvařovat se atd. Velkým dilematem je otázka, co upřednostnit, když s někým jedinec hovoří a najednou se ozve mobilní telefon… Vyjádření citů a potřeba shledání s blízkou osobou se stává kvůli mobilnímu telefonu velmi všední, neboť lidé jsou k zastižení pořád, z mezilidských vztahů se vytrácí kouzlo náhody a nepředvídatelných událostí. Textové zprávy, které jsou doménou mladých lidí, poskytují možnost vyjádřit vlastní názor v poněkud méně decentní podobě a nejednou také slouží k vyjádření citů – SMS zprávou lze pozvat někoho na rande či se zbavit partnera. Řada lidí nejen dává okázale najevo, že tento přístroj (pokud možno nejmodernější variantu) vlastní, je i velmi nervózní, když někdo celý den nezavolá, když nemají signál atd. Mobilní telefon se stává z prosté zprostředkovatelny informačních pramenů jakousi náhražkou za normální komunikaci „tváří v tvář“. Mnozí díky němu získávají pocit nenahraditelnosti: jsou stále na příjmu, nic se bez nich neobejde – a to je zase docela snadný krok k workoholismu. Mobilní telefony přinášejí svobodu veskrze relativní – jedinec nemusí být stále na jednom místě, aby mohl komunikovat, ale na druhé straně musí komunikovat téměř všude.

Co mám dělat, když mé dítě trpí diabetem?

Diabetes mellitus je omezujícím onemocněním, jež vyžaduje dodržování mnoha pravidel. Od nemocného se však očekává, že bude žít normální život. Sladit všechna omezení a očekávání není jednoduché ani pro dospělého, vyzrálého jedince, natož pro dítě.

František MoukaOlomouc, Votobia 2004. 157 s.Dramatické válečné události na území bývalé Jugoslávie znamenaly nejen geografické proměny na tomto území, ale především tvrdě a nekompromisně zasáhly do psychiky a životů miliónů lidí, kteří museli ve statisících opustit svédomovy, pochovat na čtvrtmiliónu svých blízkých a především dlouhodobě se vyrovnávat s hrůzami a utrpením. František Mouka zachycuje toto dramatické období formou rozhovorů s autentickými svědky těchto událostí a jakožurnalista je doplňuje svými osobními zážitky z cest do válečných krizových míst bývalé Jugoslávie. Kniha je dále doplněna o zvláštní část"Komentáře", kterou tvoří 16 komentářů, poznámek a glos na téma problematikybývalé Jugoslávie, jimiž se autor zabýval jako novinář v českých sdělovacích prostředcích. První kapitoly knihy podávají obrázek o tom, co předcházelo válečnému konfliktu na Balkáně, kde a jak se asi zrodily příčiny nenávisti atouhy po svobodě, za niž zaplatili všichni občané bývalé Jugoslávie vysokou daň v podobě války. V červnu 1989 se na Kosově poli konala slavnost k 600 letům od vítězné historické bitvy nad Turky. Toho využil předsedaKomunistické strany Srbska Slobodan Miloševič (absolvent moskevské VŠ politické a obdivovatel Stalina) a poprvé zde přednesl svůj sen o Velikém Srbsku. Média mu napomohla k šíření nacionálních vášní, které vedly o dva rokypozději k rozpoutání krvavé války. Lidé z Chorvatska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny ze začátku věřili v Ústavou zaručenou svobodu odchodu z federativního svazku Jugoslávie. Věřili, že Srbové nezaútočí proti téměř neozbrojenémuSlovinsku a po té Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Představitelé demokratických západních režimů si stejně jako mnoho místních lidí mysleli, že jde o krátkodobý konflikt. Po vyhlášení samostatnosti bývalých federativníchrepublik Jugoslávie však nastalo neúspěšné jednání s Bělehradem. Dlouhodobé působení srbské štvavé mediální kampaně proti všem ostatním národům bývalé federace však vytvořilo davovou psychózu nenávisti. Velmi realisticky je vknize vylíčen pád chorvatského Vukovaru, který dokresluje autentické svědectví na smrt odsouzeného obránce Vukovaru. Člověk, který se tváří tvář setkal se smrtí a mučením na konci 20. století, je důkazem hrůz, které varují přednacionalismem. V několika příbězích a výpovědích žen-matek je ukázána velká odvaha a skryté schopnosti člověka jednat v krizových situacích, kdy volba záchrany dětí za jakoukoli cenu vedla nakonec například k útěku z obleženéhoSarajeva. Autor v knize také mapuje možnosti a motivy pomoci českých lékařů, charity a nadací ve válkou zničených oblastech, což jistě svědčí o lidském altruismu a snaze účinně pomáhat bližním. Kniha si velmi citlivě a přitomrealisticky všímá nejen válečných proměn v bývalé Jugoslávii, ale především osudů lidí, kteří touto historií prošli, jejich psychickými a fyzickými následky.