Balkánský zápisník

František MoukaOlomouc, Votobia 2004. 157 s.Dramatické válečné události na území bývalé Jugoslávie znamenaly nejen geografické proměny na tomto území, ale především tvrdě a nekompromisně zasáhly do psychiky a životů miliónů lidí, kteří museli ve statisících opustit svédomovy, pochovat na čtvrtmiliónu svých blízkých a především dlouhodobě se vyrovnávat s hrůzami a utrpením. František Mouka zachycuje toto dramatické období formou rozhovorů s autentickými svědky těchto událostí a jakožurnalista je doplňuje svými osobními zážitky z cest do válečných krizových míst bývalé Jugoslávie. Kniha je dále doplněna o zvláštní část"Komentáře", kterou tvoří 16 komentářů, poznámek a glos na téma problematikybývalé Jugoslávie, jimiž se autor zabýval jako novinář v českých sdělovacích prostředcích. První kapitoly knihy podávají obrázek o tom, co předcházelo válečnému konfliktu na Balkáně, kde a jak se asi zrodily příčiny nenávisti atouhy po svobodě, za niž zaplatili všichni občané bývalé Jugoslávie vysokou daň v podobě války. V červnu 1989 se na Kosově poli konala slavnost k 600 letům od vítězné historické bitvy nad Turky. Toho využil předsedaKomunistické strany Srbska Slobodan Miloševič (absolvent moskevské VŠ politické a obdivovatel Stalina) a poprvé zde přednesl svůj sen o Velikém Srbsku. Média mu napomohla k šíření nacionálních vášní, které vedly o dva rokypozději k rozpoutání krvavé války. Lidé z Chorvatska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny ze začátku věřili v Ústavou zaručenou svobodu odchodu z federativního svazku Jugoslávie. Věřili, že Srbové nezaútočí proti téměř neozbrojenémuSlovinsku a po té Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Představitelé demokratických západních režimů si stejně jako mnoho místních lidí mysleli, že jde o krátkodobý konflikt. Po vyhlášení samostatnosti bývalých federativníchrepublik Jugoslávie však nastalo neúspěšné jednání s Bělehradem. Dlouhodobé působení srbské štvavé mediální kampaně proti všem ostatním národům bývalé federace však vytvořilo davovou psychózu nenávisti. Velmi realisticky je vknize vylíčen pád chorvatského Vukovaru, který dokresluje autentické svědectví na smrt odsouzeného obránce Vukovaru. Člověk, který se tváří tvář setkal se smrtí a mučením na konci 20. století, je důkazem hrůz, které varují přednacionalismem. V několika příbězích a výpovědích žen-matek je ukázána velká odvaha a skryté schopnosti člověka jednat v krizových situacích, kdy volba záchrany dětí za jakoukoli cenu vedla nakonec například k útěku z obleženéhoSarajeva. Autor v knize také mapuje možnosti a motivy pomoci českých lékařů, charity a nadací ve válkou zničených oblastech, což jistě svědčí o lidském altruismu a snaze účinně pomáhat bližním. Kniha si velmi citlivě a přitomrealisticky všímá nejen válečných proměn v bývalé Jugoslávii, ale především osudů lidí, kteří touto historií prošli, jejich psychickými a fyzickými následky.