Online archiv

Luděk KolmanPraha, Linde 2004. 175 s.Publikace nabízí komplexní pohled na využití metod psychologie práce a organizace při výběru zaměstnanců. Jako jedna z mála svého druhu zasazuje tradici výběru zaměstnanců do širšího kulturně-historického kontextu a zároveňupozorňuje na možná úskalí, s nimiž se v této oblasti můžeme setkat. Nastíněny jsou základní poznatky týkající se výběru zaměstnanců - a to jak z pohledu psychologie práce a organizace, která často připravuje vlastní metodyvýběru, tak i z pohledu jiné odborné disciplíny, managementu lidských zdrojů, který je za výběr zaměstnanců zpravidla zodpovědný. Autor se snaží poskytnout majitelům menších firem i manažerům lidských zdrojů ve většíchorganizacích soubor konkrétních poznatků, který jim může být nápomocen při rozhodování o výběru zaměstnanců. Mohou se po jeho přečtení rozhodovat na základě souboru informací o možnostech, jaké skutečně mají, a ne pouze nazákladě reklamní kampaně personálních agentur. Kniha je členěna do pěti kapitol a několika podkapitol. Obsahuje přehledný slovníček pojmů a zkratek, který může být užitečný zejména pro čtenáře - nepsychologa, stručný rejstřík,bohatý seznam literatury a praktické přílohy, uvádějící například soubor otázek, jež je možno přímo užít při přijímacím rozhovoru. První z kapitol čtenáře uvádí do souvislostí vzniku výběru zaměstnanců. S historickým vývojemobsazovaných pozic je nedílně spjat i vývoj užívaných metod. Kapitola druhá popisuje vývoj psychologického testování jako metody předvídání toho, jak se člověk bude chovat v budoucích situacích. Uvádí základní náležitosti,které musí testy splňovat, aby mohly být používány, včetně etické stránky psychologického testování. Tím napomáhá při ověřování kvality nabízených nástrojů. Třetí kapitola se věnuje postupům užívaným při návrhu a ověřovánímetod pro výběr zaměstnanců. Jsou zde diskutovány jak ekonomické a finanční, tak i sociální a morální důsledky výběru zaměstnanců. Ve čtvrté kapitole je čtenář seznámen s možnostmi využití i zneužití výsledků výběrového šetřenía také s postupy, jak se případnému zneužití bránit. Z praktického hlediska je takový návod skutečně neocenitelný. V závěrečné kapitole se Kolman soustředí na vedení a přípravu rozhovorů pro přijímací řízení. Je věnovánapřevážně praktickým radám, které autor označuje jako umění vést přijímací rozhovor. Publikace je psána pro široké spektrum čtenářů, čemuž odpovídá čtivá forma, časté (místy poněkud neortodoxní, ale o to poutavější) příklady apřirovnání. Cílem práce je dle autora:"Popsat výběr zaměstnanců tak, aby poznatky v práci obsažené v konkrétních případech umožnily lépe posoudit možnosti různých přístupů k výběru zaměstnanců, včetně těch, které seobjevují v nabídkách personálních firem a agentur."Zdá se, že tohoto cíle se u recenzované publikace podařilo dosáhnout.

Už asi půl roku čtu Yalomovu Chválu psychoterapie. Jsem u kapitoly čtrnáct. Nacházím uklidnění a ujištění ve svých pochybách, odpovědi na otázky, které si průběžně kladu. V první kapitole jsem ráda četla o pojetí psychoterapiejako pomoci v odstraňování překážek. Ve druhé kapitole zní rajská hudba pro mé uši - používejme diagnózy pouze pro pojišťovny a nezatěžujme jimi jako něčím v čase neměnným a statickým naše klienty, nedávejme jim nálepky na čelopro uklidnění našich nejistot (i když chápu situace, kdy vyřčení diagnózy přináší úlevu a pochopení). V páté kapitole mám naopak námitky proti možnosti ocenění klientovy sexuální atraktivity jako formy pozitivního hodnocení zestrany terapeuta. Dopřála jsem si přečíst celý Brucknerův Hořký měsíc, najednou, bez oddychu, nechala jsem na sebe působit desítky a stovky výrazů v jejich přirozenosti, síle, přitažlivosti i odpudivosti, košatá, barevná ašokující synonyma ve srovnání se sterilními výrazy, které známe z odborné literatury. Jedním dechem jsem pak přečetla knížku Jsem tranďák, ve které moje bývalá klientka Tereza Spencerová zpracovala vlastní nestandardní životnízkušenost za pomoci svého nadstandardního intelektu a pro ni typické břitké ironizace do díla, kterých by mělo být víc. Po večerech jsem si listovala verši Antonína Sovy a z nich nejvíc přece jen verši"Kdo Vám tak zcuchaltmavé vlasy?". Navštívila jsem monodrama Jeana Cocteaua Lidský hlas, které můžete vidět v pražské galerii Černá labuť v podání neuvěřitelné Zuzany Bydžovské. Jen těžko bych hledala slova, pomocí kterých bych mohla byť jennaznačit sílu prožitku. Šla jsem ještě jednou. A nakonec jsem se vrátila k mé milé Milé č. 18 od Leona Urise - ráda si čtu jeho knihy, ve kterých se pro mne srozumitelnou formou dozvídám více o národu, s jehož historií nám vkomunistických školách zdrcujícím způsobem odepřeli se seznámit.

František MoukaOlomouc, Votobia 2004. 157 s.Dramatické válečné události na území bývalé Jugoslávie znamenaly nejen geografické proměny na tomto území, ale především tvrdě a nekompromisně zasáhly do psychiky a životů miliónů lidí, kteří museli ve statisících opustit svédomovy, pochovat na čtvrtmiliónu svých blízkých a především dlouhodobě se vyrovnávat s hrůzami a utrpením. František Mouka zachycuje toto dramatické období formou rozhovorů s autentickými svědky těchto událostí a jakožurnalista je doplňuje svými osobními zážitky z cest do válečných krizových míst bývalé Jugoslávie. Kniha je dále doplněna o zvláštní část"Komentáře", kterou tvoří 16 komentářů, poznámek a glos na téma problematikybývalé Jugoslávie, jimiž se autor zabýval jako novinář v českých sdělovacích prostředcích. První kapitoly knihy podávají obrázek o tom, co předcházelo válečnému konfliktu na Balkáně, kde a jak se asi zrodily příčiny nenávisti atouhy po svobodě, za niž zaplatili všichni občané bývalé Jugoslávie vysokou daň v podobě války. V červnu 1989 se na Kosově poli konala slavnost k 600 letům od vítězné historické bitvy nad Turky. Toho využil předsedaKomunistické strany Srbska Slobodan Miloševič (absolvent moskevské VŠ politické a obdivovatel Stalina) a poprvé zde přednesl svůj sen o Velikém Srbsku. Média mu napomohla k šíření nacionálních vášní, které vedly o dva rokypozději k rozpoutání krvavé války. Lidé z Chorvatska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny ze začátku věřili v Ústavou zaručenou svobodu odchodu z federativního svazku Jugoslávie. Věřili, že Srbové nezaútočí proti téměř neozbrojenémuSlovinsku a po té Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Představitelé demokratických západních režimů si stejně jako mnoho místních lidí mysleli, že jde o krátkodobý konflikt. Po vyhlášení samostatnosti bývalých federativníchrepublik Jugoslávie však nastalo neúspěšné jednání s Bělehradem. Dlouhodobé působení srbské štvavé mediální kampaně proti všem ostatním národům bývalé federace však vytvořilo davovou psychózu nenávisti. Velmi realisticky je vknize vylíčen pád chorvatského Vukovaru, který dokresluje autentické svědectví na smrt odsouzeného obránce Vukovaru. Člověk, který se tváří tvář setkal se smrtí a mučením na konci 20. století, je důkazem hrůz, které varují přednacionalismem. V několika příbězích a výpovědích žen-matek je ukázána velká odvaha a skryté schopnosti člověka jednat v krizových situacích, kdy volba záchrany dětí za jakoukoli cenu vedla nakonec například k útěku z obleženéhoSarajeva. Autor v knize také mapuje možnosti a motivy pomoci českých lékařů, charity a nadací ve válkou zničených oblastech, což jistě svědčí o lidském altruismu a snaze účinně pomáhat bližním. Kniha si velmi citlivě a přitomrealisticky všímá nejen válečných proměn v bývalé Jugoslávii, ale především osudů lidí, kteří touto historií prošli, jejich psychickými a fyzickými následky.

Intuitivní rodičovství označuje celou škálu případů, kdy rodiče a pečovatelé při komunikaci s kojencem modifikují své chování, aniž by si toho byli vědomi nebo tím sledovali nějaký záměr.

Půlstoletí staré experimenty patří do pokladnice psychologie. Tu a tam sfouknout prach z jejího víka ovšem neškodí. To, co nazval Solomon Asch konformitou, v sobě může skrývat prvky strachu, zmatku, vstřícnosti, solidarity,přizpůsobení, a třeba i studu za druhé.

Kvalitativní výzkum bývá kritizován pro neobjektivnost. Naopak se setkáváme s názorem, že kvantitativní výzkum byl příliš racionální a necitlivý, že slibné kvalitativní poznatky a"vhledy"se ztratily v galaxiíchčísel. Jaké jsou možnosti kvalitativních přístupů v rámci marketingového výzkumu?

Proměny se dějí v čase historickém, kulturním, sociálním, rodinném a individuálním. Mění se společenské kulisy rodiny, rodina sama i každý její člen.

Je psychowalkman technologií budoucnosti, díky níž budeme schopni lépe zvládat stres a vyřešíme své psychické potíže, nebo se jedná jen o trochu drahou relaxační pomůcku využívající naivity uživatelů?Základní funkcí AVS přístroje je navodit u uživatele stav relaxace. Je otázkou, zda ke stejnému stavu nemohou pomoci i jednodušší přístroje, poslouchání hudby nebo návštěva přírody.

Hormonální hladiny zřetelně ukazují, že se nastávající otcové na svou roli připravují. Někteří muži dokonce trpí těhotenskými nevolnostmi.Zatím nevíme, zda tatínkové, kteří se během těhotenství aktivněji zapojovali do přípravy na příchod miminka, reagují na jeho signály lépe než ostatní muži.

Výzkumy ukazují, že v rodinách je nejčastější tradiční rozdělení rolí. Dvoukariérová manželství či nesezdaná soužití však již nejsou výjimkou. Studium rodových rolí se stává stále zajímavějším.Profese má pro ženy vysokoškolačky velký význam, avšak na vrcholu žebříčku jejich hodnot je dítě.

Zdeněk Matějček 16. 8. 1922-26. 10. 2004Jak vzpomínají na jednoho z nejvýznamnějších českých psychologů profesora Zdeňka Matějčka, jeho blízcí spolupracovníci, přátelé a žáci?

Ideální hrdina filmů a knih nikdy své emoce příliš neprojevoval. Plakat nebo smát se bylo povoleno pouze ženám. A tento pohled na muže stále přetrvává. Přitom nutnost potlačovat své emoce škodí jak tělu, tak i duši člověka.Jedním z důvodů, proč muži hůře vyjadřují své emoce, je postoj okolí k jejich výchově. Mužská výchova by měla být podle všeobecného mínění tvrdší než výchova dívek. Chlapci pak ve svých emocích zůstávají uvězněni.