Online archiv

DANA KUCHTOVÁ, MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ

Znám ho jako výborného učitele, který dokázal nadchnout celou třídu pro výuku němčiny. Vzdoroval zaběhnutým kolejím a přinášel nové metody do výuky. JAN-MICHAL MLEZIVA se dívá na probíhající reformu skepticky, a přitom se snaží otevřít svou vlastní školu se specifickým obsahem, která se běžnému pojetí školy více než vymyká. V článku na následujících stránkách si můžete přečíst jeho kritickou refl exi Rámcových vzdělávacích programů.

Když se dvanáctiletá Mara Jones ptala svého táty, proč musí chodit do školy, když se tam nedozví nic o skutečném životě, otec zbystřil. Uvědomil si, jak málo škola děti připravuje na dospělý život, v němž budou řešit rodinný rozpočet a stres mezi rodinou a prací. Začal vymýšlet hru z názvem The Real Game (Skutečná hra). Vzal v úvahu mentalitu středoškoláků, jejich různé učební styly a nutnost propojit svět práce se světem vzdělávání. Kanaďan BILL BARRY vytvořil hru, která je populární ve školách od Kanady přes Velkou Británii, Dánsko, Maďarsko po Nový Zéland.

Týdně strávíme průměrně osmnáct hodin u televize. Děti ve věku od 8 do 15 let dokonce hodin dvacet pět. Co si z tohoto času odnášíme? Může nás televize něco naučit?

Televize zřejmě brzy přestane být nejvlivnějším médiem. Nová, interaktivnější média ji pomalu ale jistě z tohoto postu vytlačují. O tom a o dalších změnách se jednalo letos v květnu na Summitu Evropských televizí v Lucernu. Na letošním summitu Evropských televizí zástupce BBC Andy Wilson nabídl pesimistickou vizi o popularitě televizního vysílání. Připomněl, že v roce 1997 ovládala publikum jen dvě netištěná média: rozhlas a televize. O deset let později je těchto médií mnohem více - internet, iPody, mobily, podcasty, video on demand a další. Zatímco v roce 1997 sledovala večer šestičlenná rodina komplet televizní vysílání, o deset let později sedí otec rodiny před počítačem a čte informace o pohybu na burze, jeho manželka si na dalším počítači chatuje s kamarádkami, dcera poslouchá iPod, jeden syn hraje PC hru a další si na mobilu stahuje hudbu. Televize je ale v této domácnosti zapnutá i v roce 2007. Dívá se dědeček. O tom, co způsobil nárůst počtu médií, vědí své rodiče, kteří k přidávání časových denních limitů pro televizi mají o vrásku navíc při vytváření složitých výpočtů, kolik hodin před jakým druhem média mohou jejich potomci strávit. Přičemž začíná být více než zřejmé, že dnešní mladí mají radši počítač než televizi.

MARTIN ZBROŽEK

JAROSLAV DUŠEK

Dětskou hru připomíná seškrtávání rozpočtu Miroslava Kalouska. Naštěstí jeho návrh o propuštění 20 000 učitelů nebylo možné brát příliš vážně. Myšlenka redukce učitelů nebyla zřejmě promyšlena dále, než že je potřeba celoplošně krátit rozpočet o 12 procent, a učitelé do toho šmahem spadli také. Možná se k argumentaci nachomýtl názor, že žáků ubývá, a učitelé můžeme proto propustit. Tomuto návrhu lze velmi jednoduše vytknout tyto dvě vady: 1. Učitelé nejsou státní zaměstnanci, a ministerstvo tedy nemá co mluvit do jejich najímání či propouštění. Každá škola je dnes samostatným právním subjektem, který zřizuje buď obec, kraj, církev, nebo soukromá osoba. Jestliže v přímo řízených státních organizacích mohou ministři propouštět více méně libovolně, obcím a krajům a hlavně školám samotným nic přímo nařizovat nemohou. Zřizovatelé škol nedostávají od Ministerstva financí peníze podle počtu zaměstnaných učitelů, ale podle počtu žáků. Tedy v zásadě platí, že čím víc žáků škola má, tím má více peněz a může i lépe zaplatit své učitele. Je tedy na škole samotné, kolik učitelů zaměstná. 2. Jak podotkla ministryně Kuchtová, „není možné, aby se na jedné straně zahájila reforma, zvyšoval počet hodin, nenavyšovaly se náklady a na druhé straně se drasticky snižovaly počty učitelů“. Stav učitelů nelze dále snižovat také proto, že počet míst ve školství se kvůli vládnímu nařízení omezoval už v minulých letech a další úspory nejsou možné.

RADEK SÁRKÖZI Předseda Učitelského odborového klubu Radek Sárközi si váží všech učitelů, kteří za současné situace ještě pracují ve školství. Vzhledem k platovým podmínkám jsou to podle jeho slov vlastně charitativní pracovníci.

Naskytla se mi příležitost navštívit dvě shodně zaměřená učiliště: SOU gastronomie v Praze a v Kodani. Zajímalo mne srovnání. Jaký je rozdíl mezí učilištěm v České republice a učilištěm v Dánsku?

ESTER KOČIČKOVÁ