Online archiv

Prach jsi a v prach se obrátíš, praví se v Bibli. Nicméně s křesťanstvím se objevil i fenomén nepomíjivých těl – zemřelých, jejichž mrtvá těla ani po letech nepodlehla přirozenému rozkladu tkání. K nejznámějším patří sv. Bernadetta Soubirousová, která na základě zjevení Panny Marie objevila léčivý pramen v Lurdech. Zemřela v roce 1879. Její tělo bylo exhumováno v roce 1909, o deset let později a v roce 1925 znovu. Pokaždé bylo nalezeno bez známek rozkladu. Svědci často popisují i příjemnou květinovou vůni vycházející z těchto exhumovaných nepomíjivých těl (na rozdíl od očekávaného typického pachu hniloby). Dříve byly tyto úkazy, týkající se zpravidla světců, vysvětlovány jako otisk jejich duševní čistoty do tělesné schránky. Jak je vysvětlujeme ve světle dnešního poznání? Barbora Hubatková ve své loňské diplomové práci na katedře sociologie FSS v Brně analyzovala 128 česky i anglicky psaných textů a zjistila, že výklady odborníků se značně liší. Jedni nepomíjivé tělo považují za úkaz, který není možné bezvýhradně vědecky vysvětlit, představuje pro ně objektivně existující kategorii, jejíž podstata uniká řádu „normality“, tedy zázrak. Proti nim ostře vystupují skeptici, pro něž nepomíjivá těla objektivní, reálnou kategorií rozhodně nejsou. Podle nich lze jejich existenci vědecky vysvětlit například zakonzervováním, které je spojené se zásahem člověka (balzamování) či se specifickými přírodními podmínkami, které brání rozkladu tělesných tkání. Květinová vůně může být způsobena méně známým druhem plísní apod. Třetí skupina odborníků připisuje nepomíjivému tělu jakýsi status zvláštnosti. Tento přístup vidí logiku skeptických vysvětlení o mumifikaci, uznává však, že určité aspekty věda plně nevysvětluje. Podle nich možná časem zjistíme, jak a proč jsou tato těla odlišná od normálních, čímž tento jev vysvětlíme.

Dvojčata, zejména ta jednovaječná, mají svým způsobem výsadní postavení -v rodině a v okruhu přátel specifickými vzájemnými vztahy, pro různé vědní obory představuje jejich genetická výbava, vlastnosti a životní osudy stále vzrušující a překvapující předmět zkoumání.

Ačkoli se zdá, že hnutí za dobrovolnou skromnost je nový trend, ve skutečnosti o žádnou velkou novinku nejde. Podobnými obraty od bohatství, konzumu a návraty k přirozenosti a k přírodě se lidská historie jen hemží. Mainstreamová společnost a její kritická reflexe. Druhá strana téže mince. Namátkou sv. František z Assisi vyrůstající jako marnotratný mladík v bohaté rodině se po válečných útrapách a zraněních rozhodl pro dobrovolnou chudobu, skromný život a pomoc druhým. Ze školního dějepisu se nám určitě vybaví obraz husitského Tábora s obřími káděmi za městskou branou, kam lidé házeli všechny své cennost s vizí, že společný majetek se spravedlivě rozdělí všem. Ostatně v časech protestantského a reformačního hnutí v Evropě vzniklo hned několik společenství novokřtěnců, kteří hlásali zřeknutí se majetku, skromný život a pacifismus (baptisté, habáni, hutterité…). Kvůli pronásledování přesídlili do Ameriky, kde je ovšem v současnosti nejzajímavějším příkladem dobrovolného zřeknutí se bohatství a civilizačních vymožeností náboženské společenství amišů.

Několikrát denně si dá sprchu, postupně si převlékne dvě košile a tři trika, každou chvíli na sebe pro jistotu stříkne deodorant. Pokud takového člověka potkáte v dopravním prostředku poté, co vystoupí osoba v týden nošené propocené košili, je to opravdu příjemná změna. Jenže takhle intenzivní boj s vlastním tělesným pachem může být projevem psychické poruchy.

Zdá se vám, že si vás kolegové dostatečně neváží? Nemají k vám podřízení takový respekt, jaký byste si přáli? Možná, že nevědomě svoji vlastní autoritu snižujete nevhodným způsobem komunikace. Podívejte se na pár příkladů – nejsou vám náhodou povědomé?

Nový výzkum společnosti Gfk a ŽENY, s.r.o., v rámci projektu Manuál úspěšné ženy (MUŽ), se pokouší odpovědět na otázku, co přispívá ke štěstí a spokojenosti českých žen. Respondentky byly rozděleny do tří skupin: singles, ženy s dětmi a ženy, jimž děti odrostly. Všechny současný životní styl vnímají jako hektický - sprint, trysk, časový stres. „Studium, cestování, praxe, kariéra, ještě si najít partnera a pokud možno do třiceti porodit… Jak to všechno stihnu?“ Tak by se daly shrnout názory pětadvacetiletých singl žen. Když matky s dětmi rekapitulují množství svých každodenních úkolů, říkají si: „To jsem šťastná, že jsem to dneska všechno stihla.“ Starší ženy si sice umějí užívat pohodu spojenou s omezením povinností v rodině, na druhé straně jim dělá starosti uplatnění na pracovním trhu. Nejmladší ženy považují do budoucna za důležité najít si byt a založit rodinu, starší ženy zabezpečit se na horší časy.

Vyhrát pořádný balík peněz, získat lukrativní místo nebo aspoň dostat ve stávajícím zaměstnání přidáno - pak budeme mít lepší možnosti a budeme štastnější. To je velmi obvyklá a logicky vypadající úvaha. Nicméně psychologické výzkumy ukazují, že mezi penězi a štěstím zdaleka tak jednoznačný vztah není.

* Co soudíte o tom, že se v poslední době v babyboxech objevují nejen novorozené děti, ale i několikaměsíční kojenci?