Řeknu ti to ručně...
Regína Broková, 6/2014Všichni jsme už mnohokrát pocítili, jaké to je, když je nám něčí dotek příjemný, když nás uklidní, vzruší, dojme nebo naštve, když nám přinese slast, nebo naopak odcizení a bolest. Dotek je neoddělitelně spjat s léčením těla i ducha způsobem, který přesahuje naše běžné chápání a reálné vnímání světa. Jako „dotekem kouzelné hůlky“ se pohlazením či jen uznalým nebo souhlasným poklepáním na rameno mění naše nálada, postoj, vnímání světa, nazírání na sebe sama i na „autora“ doteku. Význam doteků nacházíme i v symbolice jazyka: můžeme se „dotknout“ hvězd, můžeme ale také někoho zranit – hluboce se ho „dotknout“ v jeho nejniternější podstatě. Někdy stačí jen jemný, něžný dotek a otevírají se cesty k emocím a vztahům. Je to poselství, které k nám promlouvá svým vlastním komunikačním kódem… Pro většinu lidí je dotek jeden z prostředků komunikace, vnímají ho jako doprovodné sdělení, potvrzení či popření slovní promluvy. Existuje však skupina lidí, pro které je dotek základem, nezbytností pro pochopení a porozumění, přímou vazbou na dění kolem, cestou vnímání a prožívání světa, věcí a lidí. Hluchoslepí lidé jsou na doteku jako na formě komunikace přímo závislí. Hledají svou životní cestu tmou i tichem – kde nepomůže slovo, znak ani gesto, tam hraje svou klíčovou úlohu právě dotek.
