Online archiv

BOŽENA NĚMCOVÁ S PROŠLOU LHŮTOU TRVANLIVOSTI

Peter Gray, zabývající se vývojovou psychologií na Boston College, na svém blogu reaguje na knihu Daniela T. Willinghama „Why don’t students like school“ (Proč studenti nemají rádi školu, pozn. red.). Kniha se zabývá rozporem mezi nechutí mnoha dětí navštěvovat školu a přístupem, který běžná škola volí. Willingham se snaží ukázat, kde je problém.

O Finsku se toho ví ve světě vzdělávání relativně hodně. V žebříčcích úspěšnosti finští žáci dosahují zpravidla nejvyšších příček, kde jim společnost dělají asijské ekonomické velmoci. Ví se také o tom, že Finsko na svém vzdělávacím systému nešetří. Z těchto i jiných důvodů je to země, která by měla přitahovat pozornost, protože je velmi zajímavé vědět, v čem to vězí.

Už několikrát jsem měl nutkání napsat o tom, jak důležité může být vybrat správnou mateřskou školu. Podle některých názorů psychologů se v předškolním věku utváří jejich osobnost do té míry, že veškerý další vývoj je už jen korekcí toho, jak se osobnost v tomto věku utvořila. O to víc by nám, rodičům, mělo záležet na tom, kde dítě tráví takřka pět dní v týdnu osm i více hodin svého života. Jenže když jsem chvíli přemýšlel nad tím, co všechno je třeba vzít v potaz, poněkud zpozdile mě napadlo, že to je vlastně druhotný problém: problém číslo jedna je až nepříjemně často školku najít.

Chování žáků v českých školách se zhoršuje. Občas se ve veřejné diskusi objeví názor, že by se do českých škol mělo vrátit více represivních opatření. Ve svém článku pro Hradecký deník navrhuje ředitelka ZŠ Pardubice-Polabiny, že škola by měla mít možnost vyloučit žáka z výuky. Je to efektivní řešení? A jaké souvislosti toto řešení obnáší? Podívali jsme se do zahraničí, jaké zkušenosti a jaké trendy jsou v této souvislosti aktuální.

Výsledky mezinárodního testování čtenářské gramotnosti, matematiky a přírodních věd PISA 2009 strhly mediální diskusi nad tím, jak je možné, že se čeští patnáctiletí žáci v porovnání se zahraničím opět zhoršili a že se navíc zhoršují nejrychleji mezi zeměmi OECD. Jenže mediální diskuse, to je žánr sám pro sebe - hodně se paušalizuje, navrhují se okamžitá řešení, málo se uvažuje a navržená řešení postrádají jakoukoliv, byť jen elementární analýzu příčin selhání.

Všichni mluví o „vzdělanostní společnosti“. Musíme se ale dohodnout na tom, co si pod tím vlastně máme představovat. Letošní cena VIZE 97 poputuje rakouskému filozofovi Konrádu P. Liessmannovi, který se svou knihou Teorie nevzdělanosti do našich představ o vzdělání nelítostně trefuje.

Sedím v kabinetu obchodní akademie, je přestávka. Myslel jsem si, že si poklábosíme, ale nestačil jsem doříct větu. Učitelka, se kterou jsem ve škole byl, musela vyřídit učebnice pro studenty a dotazy studentů. Je to učitelka, která má školu ráda a dělá pro ni maximum. Zároveň ale neočekává, že se jí dostane odpovídajícího ohodnocení a že se její snaha vůbec pozitivně projeví. Má vůbec šanci?

Proč se dnešní učitelé cítí nerespektováni? Text stěžující si na bezbřehý formalismus na školách a věčnou pravdu nadřízených vyvolal velký ohlas mezi učiteli. Kdy se jim zvedne sebedůvěra?

Před koncem roku byly zveřejněny výsledky mezinárodního průzkumu v oblasti výsledků vzdělávání Trends in International Mathematics and Science Study, zkráceně TIMMS. Toto respektované mezinárodní šetření se uskutečnilo již potřetí a navázalo tak na výsledky z let 1995 a 1999. Bylo tedy možné porovnávat a pro Českou republiku nedopadlo toto porovnání věru dobře.

Transparency International, nevládní a nezávislá organizace zaměřená zejména na monitoring míry korupce ve veřejném sektoru, zrealizovala ve spolupráci se společností Scio, organizátorem Národních srovnávacích zkoušek, doposud ojedinělý průzkum přijímacího řízení na vysoké školy.