Online archiv

Doba školních výletů a exkurzí se přiblížila. Kam se vydat s dětmi?

Narozeniny, svátky, další svátek… V košíku se hromadí sáčky s barevnými bonbony. Děti slaví rády a ještě raději mlsají bonbony. Většina rodičů na oslavy do mateřinky přináší tvrdé bonbony. Děti mají radost, my učitelky již tolik ne. Sledujeme především bezpečnost dětí. Po každém přání se rozdávají bonbony, po ruce máme hned koš na papírky, aby děti s bonbonem v puse nikam nechodily. Ve chvíli, kdy děti s chutí cucají, jim vyprávíme pohádku, předčítáme nebo si pustíme krátkou pohádku na videu. Je to takový dárek pro oslavence a děti zároveň mohou bezpečně documlat bonbon. Na naší mateřince jsme v tomto směru nezaznamenali žádný ohlas od rodičů. Pravdou je, že bonbony nosí právě oni. Dnes je možné volit bonbony s vitaminy i s menším obsahem cukru. Z hlediska bezpečnosti jsou jistě výhodnější ty želatinové. Snažíme se, aby rozdělování bonbonů mělo slavností ráz, sladkosti jsou opravdu výjimkou a patří zpravidla k oslavám a slavnostem. Jako běžný motivační prostředek je nevyužíváme. Vždyť i pohlazení a úsměv mohou být sladkou odměnou.

Občas se mezi předškolními dětmi objeví vrstevník, který čte i píše. V loňském roce k nám docházel chlapec, jenž četl, měl v oblibě počítače a také je dokázal ovládat. Nám, učitelkám, radil doslova odborně a běžně používal slova cizího původu (např. restartuj počítač). Na druhou stranu měl velké potíže s grafomotorikou - špatné držení tužky, silný přítlak. Projevovala se u něj neobratnost a nemotornost v oblasti hrubé motoriky, byl velmi pomalý a nesamostatný v sebeobsluze, také kontakt s druhými dětmi vázl. Maminka měla o dítě velký zájem a se školkou velmi ochotně spolupracovala. Bylo zřejmé, že dítě je intelektuálně nadprůměrné, ale potíže v oblasti motoriky a sociálních vztahů nás dokonce vedly k úvaze o odkladu školní docházky. V rámci spolupráce s maminkou se chlapec výrazně zlepšil především v sebeobsluze, byl velmi rád, když jsme ocenili jeho dovednosti, a postupně se spřátelil spíše s mladšími dětmi. Nyní máme ve třídě dvě velmi šikovné dívenky, které již umějí psát. S oblibou nám pomáhají podepisovat například výkresy kamarádů. V další třídě je sotva pětileté dítě a společně s předškoláky navštěvuje kroužek Předškoláček, jenž se věnuje přípravě dětí na školu. Třídní učitelky dív ku do této skupiny zařadily již o rok dříve, sledují u ní velmi dobrou paměť a vysokou úroveň logického myšlení. Maminka dítě podporuje. Zvažuje se nástup do ZŠ o rok dříve. Nedávno k nám nastoupila tříletá dívenka s nadprůměrnými rozumovými schopnostmi. Rodiče měli již od počátku zájem o individuální plán. Měla menší adaptační potíže, a tak se učitelky zaměřily na to, aby se cítila v pohodě a bezpečí a dobře se adaptovala na nové podmínky. Dítě vyšetří psycholog a na základě výsledků připravíme individuální plán. Učitelky se již nyní snaží holčičku dobře poznat, konstatovaly, že rozumové schopnosti jsou na vyšší úrovni, ale motoricky dítě zcela odpovídá věku, stejně tak úroveň hry a další důležité dovednosti. Velké zkušenosti s nadanými dětmi nemáme. Vítáme proto příspěvky v odborných časopisech, nové publikace, náměty druhých. Na mateřské školy jsou kladeny velké nároky, především opět narůstají počty dětí. Ve třídě s minimálním počtem 24 dětí učitelka zázraky neudělá. Vše vždy stojí na ochotě a vzájemné spolupráci mezi rodiči a školou. Vždyť i nadané děti touží především po bezpečném a klidném prostředí ve školce, což je předpokladem pro úspěšnou práci.

KULTURNÍ TIPY DO VÝUKY

Pro některé děti a rodiče je stravování v mateřské škole problém. Plně respektujeme, pokud má některé dítě zdravotní omezení a musí mu být přizpůsobena i strava. Přistoupíme i na dohody, které vyplývají spíše ze zvyklostí z domova. Nově příchozí dívenka nepije slazené nápoje, zvlášť jí budeme připravovat neslazený čaj. Druhá maminka přišla s požadavkem, že v pondělí nebude odebírat obědy, protože její dcera zásadně nejí ovoce a sladké pokrmy, které dětem v pondělí zpravidla podáváme… Takové kompromisy přinášejí samozřejmé komplikace při přípravě, ale také při vyúčtování stravy. Na konci školního roku jsme se zapojili do velké dotazníkové akce pro rodiče, kterou zpracovávala profesionální firma. Z ní vyplynulo, že se stravou v naší mateřince je spokojeno 90,7 % rodičů, s pitným režimem 93,1 %. Tato čísla jsou jistě povzbudivá. Přesto chceme do připravované ankety pro rodiče vložit i konkrétní otázky týkající se stravování, tyto otázky připravily paní kuchařky, které dětem stravu vydávají, a domníváme se, že jejich hlas je také důležitý. Nově zavádíme do jídelníčku bio potraviny, nyní bio brambory, ale postupně chceme nabídku rozšířit o jogurty, vybrané druhy ovoce a zeleniny, müsli. Na setkání s rodiči jsem zjistila, že někteří tento pojem neznají a jejich představy o tom, co jsou to bio potraviny, jsou značně zkreslené. Pro rodiče plánujeme předání informací formou letáků, plakátů, ale především ochutnávku bio potravin. Zdravé a vyvážené stravování ve školce chápeme jako vklad pro zdravý život dětí.

Chtěla bych poděkovat za krásný a lidský rozhovor s americkým spisovatelem Robertem Fulghumem z květnového čísla Informatoria 3-8. Jeho knihy znám, on sám je stejný jako ony - laskavý, lidský a moudrý. V jeho případě je to moudrost ověřená životem a zkušenostmi, žádné nepraktické filozofování. Jeho názor na to, že školka je místo, kde se dítě poprvé setkává se světem, aniž by u toho byli rodiče, a naučí se nejzákladnější věci, svým způsobem jasně vymezuje poslání mateřské školy. Pro předškoláky by poznávání mělo být stejně přirozené a nenásilné jako hra, pohyb, zábava. Děti se neustále dokážou proměňovat, prožívat všechny příběhy, které slyší a vidí, a vrhat se do všeho s nadšením. Je smutné, že dnešní technicky zaměřená doba bere dětem tak brzy jejich magický svět, že přestávají věřit pohádkám, čárám a kouzlům příliš záhy. A co my dospělí? Ve školství není situace jednoduchá, postavení učitelek mateřských škol je stále nedoceněné, ale přesto (či právě proto) bychom i my měly mít chuť něco nového zkoušet a poznávat. Fulghum prohlásil, že jeho snem jsou nové věci, a tak se učí španělsky, hraje na flétnu a zkusí se naučit i tango. Přitom by se mohlo zdát, že jeho věk ho předurčuje ke klidnému odpočinku. On je však plný elánu, optimismu a chuti do dalšího života. Měla by to být motivace i pro nás, učitelky mateřských škol, přenést se přes všechny problémy a obtíže a objevit další vlnu energie a chuti do tvořivé a radostné práce s dětmi. Když si vzpomenu na Roberta Fulghuma, jde to líp.

Často se setkáváme s nářky rodičů, že některé děti jsou po nástupu do mateřské školy často nemocné, jedna nemoc skončí a za pár dnů začne další, děti jdou doslova z nemoci do nemoci. Je třeba si uvědomit, že mnohé děti doposud žily pouze ve své rodině a setkávaly se s omezeným okruhem a počtem lidí. Po příchodu do mateřské školy se ocitnou v kolektivu dvaceti i více dětí. Září navíc přináší již proměnlivé počasí, ráno bývá chladno a odpoledne teploty často vystoupí ještě vysoko. Jistý vliv má i psychika. Nástup do mateřské školy je pro dítě něčím zcela novým a odpoutání od rodičů často nebývá jednoduché, určité psychické napětí může také oslabovat imunitu dítěte a přispět k tomu, že je k onemocnění náchylnější. V průběhu školního roku se přiostřila situace i na naší mateřince. Několik dětí s příznaky nemoci docházelo do MŠ i přes naše žádosti o nápravu. Nakonec si přišli stěžovat sami rodiče. Byla jsem nucena obeslat rodiče písemně a upozornit na vnitřní řád školy s odvoláním, že zdraví jejich dětí by jim mělo být přednější. Reakce rodičů byly rozpačité, svou chybu však přiznávali těžce. Jedna maminka dokonce stálou rýmu svého dítěte vysvětlovala chladovou alergií, kterou však žádným vyjádřením od lékaře nepotvrdila. Učitelkám v naší mateřské škole není lhostejné, zda děti chodí do mateřinky s příznaky nemoci. Vnitřní řád naší školy jednoznačně stanovuje, že do MŠ mohou docházet pouze děti zdravé. V případě příznaků nemoci ihned situaci konzultujeme s rodiči a hledáme dohodu. Už se nám ale také stalo, že maminka odvětila, že se uvolnit nemůže, ať to dítě v MŠ „vydrží“. Nemocné dítě v mateřské škole opravdu být nemůže, potřebuje klid, odpočinek, zvláštní režim. Přechozená nemoc způsobí další opakování nemoci, které již může mít podstatně horší průběh a následky pro zdraví. Další věcí je fakt, že toto dítě roznáší nemoc dál a „předává“ ji dalším dětem. Jedinou možností je vzájemná spolupráce rodičů a pedagogů. Především rodičům by na zdraví dětí mělo záležet nejvíc.

Do mateřské školy přicházejí děti již ovlivněné tím, jak se stravují doma. Mnohdy se setkáváme s tím, že některé děti po nástupu do mateřinky odmítají jíst prakticky cokoli, výjimkou nejsou ani děti obézní.

Vánoce jsou dobou přijímání, ale také obdarování. Děti rády vytvářejí dárky pro své blízké. Jejich snahu a touhu potěšit můžeme využít i při výtvarných a pracovních činnostech v mateřské škole.

Používání hrubých či silných slov se objevuje mezi dětmi poměrně často. U starších školáků nás občasné používání vulgarismů už ani nepřekvapí.

Reaguji na příspěvek z dubnového čísla, který se týkal stravování předškolních dětí. Jak to vypadá se stravováním u nás? Naše mateřinka dětem poskytuje tzv. domácí kuchyni s ohledem na požadavky zdravé a racionální stravy. Dětimají denně ke svačině jogurt, odpolední svačinu tvoří mnohdy cereálie. Často je podáváno tmavé pečivo a minimálně dvakrát týdně zeleninový salát. Děti si však musely na změny jídelního lístku zvyknout.O zařazení tmavého pečiva jsme uvažovali již dříve, ale původní zásobování v obci bylo nedostatečné. Díky tomu, že u nás byl otevřen nový obchod s bohatším sortimentem, máme nyní možnost obohatit jídelníček o novépotraviny. Děti zpočátku přijímaly nové pokrmy s nedůvěrou (např. rohlíky sypané různými semínky jim připadaly velmi nezvyklé), časem si i díky příkladu učitelek nová jídla oblíbily.Ponecháváme jim možnost volby - děti si samy mohou říci, co chtějí nebo nechtějí dát na talíř. Respektujeme, že některé děti nemají v oblibě maso nebo zeleninu, a necháváme jim čas, aby si přivykly.

Setkání dítěte s postiženým člověkem je pro ně velkým přínosem, zdrojem zkušeností a poznání. Mnohdy však děti ani netuší, že mezi námi žijí lidé s různými druhy postižení.