Online archiv

Naše dvoutřídní školička je jedna z mnoha. Záleží jí hlavně na tom, aby děti byly spokojené a navštěvovaly ji rády. Na první pohled jednoduchá otřepaná věta. Ale láskyplný rodič by si přál, aby tomu tak opravdu bylo. Stále přemýšlíme o spolupráci s rodiči. Pořádáme pro ně akce nebo den otevřených dveří. Ale co se zdá až neuvěřitelné, že teprve po letech nás napadlo udělat obyčejné volné hravé odpoledne nazvané „Odpoledne pro mámu a tátu“. Všichni víme, kolik času stráví malé dítě právě ve školce s paní učitelkou a s dalším personálem. Ale strávit ve školce libovolný čas v odpoledních hodinách s rodiči, to bylo pro děti nejen nové, ale i velmi příjemné. Konečně se našel čas vychutnat si tu chvilku, kdy mohou děti ukázat rodičům, s čím si hrají, a pochlubit se prostředím, do kterého ony musejí každé ráno, někdy ještě za tmy, chodit. Děti přivádějí do školky převážně maminky, a ty se proto při vstupu do třídy jenom lehce ostýchaly. Ale tatínkové váhali. Až po ujištění paní učitelky, že jim žádné nebezpečí nehrozí a že jsou vítáni, si dodali odvahu a vešli. Posléze byli paní učitelkou zaměstnáni natolik, že si vydrželi hrát na zemi se stavebnicí přes hodinu a ani si nezazlobili. Zkrátka nezbývá než správné chlapy pochválit. Jediný, kdo si tentokrát nepohrál, byla paní učitelka. Při poletování od jednoho k druhému dohlížela na to, aby se všichni cítili dobře, aby se nenudili a hlavně aby si to užili. Za celou školku mohu napsat, že mám z tohoto odpoledne dobrý pocit, protože některým dětem i přesto, že byly ve školce od rána, se ani po 16. hodině nechtělo domů. Věříme, že se odpoledne líbilo rodičům i dětem zrovna tak jako nám učitelkám. Už víme, co děti potřebují.

plné středoškolské vzdělání je základním prostředkem k tomu, aby člověk dosáhl nějakého slušného zaměstnání, aby získal alespoň průměrně ohodnocené zaměstnání a aby nedělal jenom nějaké pomocné práce. V současné době, kdy je velice komplikovaná technika a složitá je i společnost, jedinec bez vzdělání nedosáhne většího uplatnění. Nevím, nakolik je Lukáš vyhraněný; já se s ním setkávám v předmětu, který ho evidentně vůbec nezajímá, takže nevím, jaké je jeho zaměření. Pokud nemá nějaký vysloveně vyhraněný zájem a pouze ve třídě přežívá, tak jeho další uplatnění bude velkým problémem. A to i v případě, že by rodiče měli prosperující soukromou firmu, ve které by ho zaměstnali. Protože dříve nebo později začne mít problém s nedostatkem vzdělání, budou mu chybět vědomosti v určitém oboru. Ta doba takzvaných selfmademanů je opravdu pryč. Co se týká toho, že rodiče rozhodnou a umístí dítě na osmileté gymnázium - za desetileté dítě nikdo jiný než rodič rozhodnout nemůže. Ale měl by rozhodnout velmi zodpovědně, zda dítě opravdu na studium má předpoklady, nebo ne, což se někdy v těch deseti letech poměrně těžko poznává. Pokud dítě není úspěšné na nižším gymnáziu (látka nižšího gymnázia do značné míry odpovídá látce základní školy, probírají se pouze komplikovanější a náročnější příklady a je větší hodinová dotace pro výuku jazyků), tak by měli velice pečlivě zvážit jeho další osud a dát ho třeba na odbornou školu. Tam žák, který u nás v tercii nebo kvartě příliš úspěšný nebyl, může určitě dobře prospívat.