Online archiv

Děti se těšily na karneval a my dospělí jsme napjatě očekávali, co řeknou na divadlo na motivy pohádky O perníkové chaloupce, ale s trošku pozměněným dějem. Nejprve se děti představily ve svých krásných kostýmech ostatním a již to mohlo začít… Už vede tatínek své děti do lesa, aby mohl naštípat dříví na topení, ale co to? Kde je les? Jeníčkovi ani Mařence se to nějak nezdá, a tak poprosí děti o pomoc. A už naši malí pomocníčci malují barvami větve na připravené kmeny statných smrků. Slyšíte? To ťuká tatínek sekyrou do dřeva. „Děti, poradíte nám, kolikrát zaťal sekyrou do stromu?“ A už všichni počítáme, ťuknul přesně desetkrát. „No jo, ale co to? Slyšíte to také?“ To Jeníčkovi a Mařence tak moc kručí v žaludku. „Ale co budou jíst?“ A opět radí naše pozorné děti. Les je přece plný jahod, borůvek a malin. A i teď jsou děti přizvány, aby pomohly Jeníčkovi a Mařence s úkolem. Třídí barevná kolečka do správných mističek podle začátečních písmen lesních plodů. Už je hotovo a samou radostí dětem jako poděkování zazpívají Jeníček s Mařenkou písničku. Mařenka je už ale moc unavená z toho celodenního trmácení a ptá se Jeníčka, kde budou spát? Vždyť až se setmí, bude mít strach. Mařenka tedy Jeníčkovi navrhne, aby vylezl na strom a rozhlédl se kolem. Jenže ouha, Jeníček se bojí vylézt na strom. A opět nám pomáhají šikovné děti. Vylézají postupně na žebřiny a dívají se na nahoře připevněný obrázek, co na něm je. Každý tam ale vidí něco jiného, protože obrázky se mění. Tak a teď už víme, že někde v dáli stojí pěkná chaloupka, ale kudy se vydat? A opět nastupují děti, aby rozluštily labyrint a zjistily, kterou cestou se dostanou k perníkové chaloupce. Jeníček s Mařenkou se vydávají po cestičce, kterou jim poradily děti. A už stojí před perníkovou chaloupkou! Mařenka má hlad, a tak si uloupne kousek perníčku a dává ochutnat i Jeníčkovi. A už slyšíme to známé: „Kdo mi to tu loupe perníček?“ „To nic, to jen větříček.“ Ale tomu ježibaba nevěří a jde se podívat před chaloupku. To ji tedy děti rozzlobily, že si pochutnávají na její chaloupce! Odvede si je dovnitř a těší se, jak si děti vykrmí. „Ach né, co s nimi jen bude?“ Věřte nevěřte, zase pomáhají naše děti. Plní úkoly, které si pro ně ježibaba vymyslela a slíbila, že pokud je dokážou splnit, pustí Jeníčka a Mařenku opět na svobodu. Děti třídí těstoviny (ježibaba má hrozný nepořádek v kuchyni), zpívají písničky, které obsahují v textu určité slovo, a vymetají pavouky z příbytku ježibaby. Dětem se podaří úkoly splnit, a tak musí ježibaba dostát svému slovu a pustit děti z vězení na svobodu. Všichni se radují, ale naše ježibaba je moc smutná. Zase bude ve své chaloupce sama. To naše děti mrzí, a tak vymýšlejí, jak jí pomoci. A dostávají překvapivý nápad. Co kdyby ježibaba pekla perníčky všem dětem a prodávala je ve své chaloupce? S tím nelze nesouhlasit. Ježibaba je spokojená. Má svou pekárnu a stálé zákazníky, na které je moc milá. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale ne však našeho karnevalu. Začíná diskotéka s výborným občerstvením pro všechny. Tak skvělou zábavu a dobrou chuť.

To skutečně není, ta naše je opravdu pěkně velká a vejde se do ní skoro celá naše třída. Chtělo to jen nápad, se kterým přišly naše děti! Jeden ochotný tatínek přivezl do školky spoustu krabic, učitelky vyřezaly okna, cimbuří a vrata a děti jim pomohly vše domalovat a sešít provázkem. A hrad byl na světě! Hrad se hned zaplnil princeznami, princi, rytíři, černokněžníky, nebo jen dětmi, které se přišly do hradu schovat. Všechno šlo jako po másle - a těch nápadů, které se hrnuly hlavně od dětí! Pohádky jsme si četli, hráli, zpívali, vymýšleli, kreslili. Zkrátka celá naše školka se na pár týdnů proměnila v pohádkovou říši, kde čáry, máry, kouzla a tajemství byly na denním pořádku. Věřte, že odpoledne se jen málokomu chtělo jít domů. Klidně jsme se naskládali všichni do hradu a třeba si jen tak povídali. Vyvrcholením a tečkou našeho pohádkového radování byl velký Pohádkový bál. Společně jsme si vyzdobili tělocvičnu, přestěhovali hrad, pozvali všechny pohádkové postavičky. A ráno jsme se sešli natěšení a „namaškaření“. A to nejen děti, ale i dospěláci. Pohádkový bál jsme zahájili smutnou zprávou o tom, že zlý černokněžník uvěznil ve věži našeho hradu krásnou princeznu. Všichni se bez váhání pustili do její záchrany, plnili černokněžníkovy tajemné úkoly, pomáhali si, podporovali se, táhli za jeden provaz. A jak to dopadlo? No přece jako v pohádce. Dopoledne uteklo jako voda, princezna byla zachráněna, černokněžník potrestán, děti dostaly od krále za odměnu poklad a na věži zazvonil zvonec… A pohádkové hraní skončilo. Ale jen my víme, kolik se děti prostřednictvím pohádkového tématu naučily, kolik nových vědomostí, dovedností a návyků získaly a kolik jsme se o nich dozvěděli nového i my.