Stejně jako každý rok pořádá Česká asociace studentů psychologie konferenci, která se bude jen hemžit esy z oboru psychologie.
Technický pokrok a růst životní úrovně ve dvacátém století přinesl jeden nečekaný vedlejší efekt: do té doby nevídané neporozumění mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi.
Představte si, že jste se rozhodli založit rodinu. Nebo možná už potomka máte, ale chcete, aby bylo doma ještě veseleji. Prožíváte ranní nevolnosti, únavu, vše je zhruba tak, jak to v období těhotenství bývá. Až do okamžiku, kdy lékař při pohledu na ultrazvuk ztichne a posléze pronese: „Obávám se, že pro vás nemám dobré zprávy.“
Žijeme v době, kdy už samotná společenská situace vyvíjí na jednotlivce i celé rodiny velký tlak. Pomoc od odborníků na lidskou psychiku vyhledává čím dál tím více lidí. „Je to reakce na život ve vnitřním tlaku,“ říká o psychoterapii klinický psycholog, psychoterapeut a předseda České asociace pro psychoterapii Jiří Drahota.
Stěhuji se do vlastního bytu
Lenka Skálová a Šárka Paříková, Rytmus, 4/2018
Jarka je klidná, pečlivá a pracovitá žena. Má ráda společnost a ráda se hezky obléká. Má tři bratry, se kterými si telefonuje a jezdí k nim na návštěvy. Není ale úplně obyčejná. A to nejen proto, že trpí zdravotním postižením a její svéprávnost je omezená. Jako jedné z mála se Jarce podařilo opustit po mnoha desítkách let ústav. Mít vlastní byt, vlastní televizi a práci. Kolik práce a energie se za tím ale skrývá? Podívejme se na to očima těch, které Jarce od začátku pomáhaly – obětavých pracovnic nevládní organizace Rytmus.
Je tomu už skoro deset let, co v ČR začalo platit povinné kotvení dětských autosedaček. „Seděly připoutané v autosedačce, a stejně zemřely. Takový osud potkalo loni šest dětí, které doplatily na riskantní jízdu svých rodičů,“ psalo se v tuzemském tisku o rok později, k „prvnímu výročí“ povinného kotvení.
Se vzrůstajícím počtem cizinců žijících v České republice se psycholožka a psychoterapeutka Lucie Scholl ve své praxi stále častěji setkává se páry různé národnosti, které vychovávají děti ve vícejazyčném prostředí.
Začínalo to v roce 1992 jako nápad tehdy dvaadvacetiletého rockera Roberta Kozlera. Návštěvy jeho přátel, kteří se léčili v psychiatrické léčebně, ho nedeprimovaly. Naopak. Pacienty nevnímal jako nemocné a to ho inspirovalo k tomu, aby tento pocit zprostředkoval i ostatním. A myšlenka na festival byla na světě. A ze dvou set návštěvníků je dvacet tisíc. I díky nim se daří měnit představu léčebny jako jakéhosi vězení.
Duben přímo láká k tomu, abychom vyrazili ven. Ale dá se už venku najít něco k jídlu? Dá…
Tahle zpráva by mohla potěšit všechny, kteří se neúspěšně snaží hubnout.
V únorovém čísle jsme psali o možné spojitosti antidepresiv a vražd, která podle britského profesora Petera Tyrera rozhodně není náhodná. Přehnané obavy však zřejmě nejsou na místě.
Chci se zeptat, co můžu udělat, aby mě nerozčilovalo, jak se mnou mluví moje matka?