Online archiv

Už od roku 1992 je 10. říjen Světovým dnem duševního zdraví. Při této příležitosti se každoročně konají dny pro duševní zdraví - někde je této problematice věnováno i několik zářijových a říjnových týdnů. V rámci nich probíhají dny otevřených dveří, terapeutické workshopy pro veřejnost, přednášky, besedy, odborná pracovní setkání, ale i koncerty, divadelní představení, setkání se spisovateli a autorské čtení, výstavy, prodej výrobků chráněných dílen apod. I letos se dnů duševního zdraví účastní řada psychiatrických zařízení, např. Národní ústav duševního zdraví, psychiatrické nemocnice v Bohnicích, Kosmonosích, Kroměříži, Jihlavě, klinika adiktologie VFN aj. Rovněž neziskové organizace a občanská sdružení poskytující služby v této oblasti. „Akce má za cíl působit na veřejnost, aby neodsuzovala duševně nemocné. Podporujeme lidi v tom, aby se nebáli své potíže přiznat sami sobě, nebáli se vyhledat pomoc a věděli, kde ji mohou najít,“ shrnují organizátoři komplexně pojatých Týdnů duševního zdraví v Pardubickém kraji (www.pdz.cz). V Plzni organizují tyto dny ve spolupráci s městem občanská sdružení Epoché a Ledovec. V rámci psychoterapeutických workshopů pro veřejnost nabízejí témata jako: výklad snů, snížená schopnost soustředění, daseinsanalýza v praxi, psychodynamická muzikoterapie, šamanské bubny, zvládání stresu, poruchy příjmu potravy (www.dpzd.cz).

O možnosti legalizace eutanázie se dnes zcela otevřeně hovoří ve většině vyspělých států, včetně České republiky. Průkopníky moderního pojetí eutanázie jsou státy Beneluxu, zejména Nizozemsko. V této zemi vznikla tzv. Rotterdamská kritéria, která stanovují, za jakých podmínek lze eutanázii akceptovat. U nás je na ni zatím nahlíženo jako na vraždu nebo zabití. Navzdory tomu ve veřejném mínění stabilně již několik let (minimálně od roku 2007) převažuje na eutanázii spíše kladný pohled, jak vyplývá z tiskové zprávy CVVM Sociologického ústavu AV ČR z roku 2014. Podle výsledků z výše uvedeného zdroje by až 22 % respondentů bylo zcela určitě pro legalizaci eutanázie a dalších 42 % spíše ano, pouze 11 % lidí tuto možnost rezolutně zamítlo, 16 % bylo spíše proti a 9 % si nebylo jistých odpovědí. Nejčastěji mají záporný postoj vůči legalizaci eutanázie lidé nad 60 let a římvraždu. skokatoličtí věřící. Otázka náboženství je obecně v této problematice dosti zásadní. Katolické církve se stavějí vesměs striktně proti zásahům tohoto druhu a jejich členové jsou také možná nejčastějšími iniciátory vzniku různých aktivních hnutí snažících se zabránit tolerantnímu postoji k eutanázii (obvykle je součástí programu také boj proti interrupcím, někdy i homosexuálním svazkům apod.). Příkladem takového organizovaného hnutí může být Hnutí Pro život ČR. V rámci studia jsem provedla průzkum, v němž jsem se zaměřila na studenty medicíny, kteří by měli mít k problematice eutanázie nejen více informací, ale kteří jsou v ní, jak se domnívám, také více osobně zainteresováni než většinová populace. Zjišťovala jsem rovněž, jak je jejich postoj ovlivněn otázkou víry a náboženství. Ze 117 respondentů se téměř 78 % vyjádřilo, že eutanázii považuje za pomoc trpícímu. Pouze 8 % odsoudilo eutanázii jako Jednoznačně pro legalizaci bylo 35 % studentů (tedy o 13 % více než ve výzkumu CVVM mezi běžnou populací). 15 % mediků bylo naopak proti (o 4 % víc než ve zprávě CVVM). V další otázce byli respondenti vyzváni, aby uvedli nejdůležitější podmínky či kritéria pro provedení eutanázie. Nejčastěji studenti zmiňovali „nesnesitelnou bolest“ a „nevyléčitelnou chorobu“ (obě odpovědi po 28 %), 19 % považuje za zásadní opakovanou žádost klienta. Ve 14 % případů se vyskytl požadavek na nezávislý posudek alespoň dvou lékařů a v 11 % žádost pacienta sepsaná dříve za plného zdraví. Poměrně zajímavé je, že 44 % studentů uvedlo, že by byli schopni sami aktivní eutanázii vykonat, pokud by byla legální. Pouze 11 % provedení úkonu odmítlo (zbývající část respondentů si nebyla jista). Vraťme se k již nastíněné otázce vztahu náboženské víry k eutanázii. Proti provádění eutanázie se v průzkumu vyjádřilo „pouze“ 31 % respondentů, kteří sami sebe označili za věřící. 61 % procent z nich by naopak bylo schopno tuto alternativu akceptovat (odpovědi „ano“ nebo „spíše ano“). Z respondentů, kteří uvedli, že nejsou věřící, by jich až 94 % dokázalo tolerovat legalizaci eutanázie. Pouze 4 % vyjádřila s eutanázií nesouhlas. Zdá se, že populace naší země je myšlence eutanázie obecně spíše příznivěji nakloněna, a to včetně těch, kteří by ji v případě legalizace nejspíše prováděli. Od jejího právního ukotvení však možná zákonodárnou moc odstrašuje komplikovanost celé záležitosti a velká rizika zneužívání nebo nadužívání, která se naplnila zejména v Nizozemsku (tzv. „kluzký svah“), kde později došlo k úpravám zákonů.

POSLEDNÍ SLOVO MILANA PETRÁKA

Patříte mezi ty, kteří bez svého „dotykáče“ nevytáhnou paty, nebo vzpomínáte na „normální“ mobil, kde nebyl problém napsat SMS poslepu, či dokonce na klasické sluchátko, za kterým stačilo zaklapnout dveřmi, a nebyli jste k dosažení?

V létě se i v našich médiích objevily zprávy o kauze bílé Američanky s českými kořeny, která se v dospělosti začala vydávat za černošku a bojovat za práva Afroameričanů v čele prestižní organizace pro barevné. Na otázku proč není vůbec jednoduchá odpověď.

Když se vám doma zabydlí matka víc, než je zdrávo...

Odvaha patří k vysoce ceněným vlastnostem. Obvykle si ji spojujeme s mimořádnými činy, ale podle Ivety Clarke je mnohem důležitější mít dost kuráže v běžném, každodenním životě. Dokonce ví, jak takovou odvahu můžeme trénovat.

Od rýže v ústech k léčbě epilepsie 1. část „Neurofeedback je dalším z pseudovědeckých přístrojů, které z lidí jen tahají peníze,“ dočetl jsem se na jakémsi blogu na webu Psychology Today. Četné výzkumy a klinické zkušenosti po celém světě však dokazují, že neurofeedback pomáhá širokému spektru klientů s psychickými těžkostmi. Pojďme se podívat, oč skutečně jde.

S vývojem komunikačních technologií se vyvíjejí i formy navazování vztahů, potažmo podvádění či klamání partnerů. Jedním z nových trendů, které vznikly díky sociálním sítím, je tzv. catfish. Co to znamená? Název catfish (česky sumec) vznikl podle stejnojmenného filmu natočeného Henry Joostem a Arielem Schulmanem a označuje člověka, který se pomocí sociálních médií vydává za někoho jiného se záměrem navázat vztah. Obvykle to má různé formy a motivy. Od těch jasných a průhledných až po ty na první pohled nepochopitelné. Společným znakem těchto podvodníků je, že jim nejde o osobní setkání, ale pouze o klamání obětí.

V mnohých oblastech Afriky lidi stále kosí středověké choroby. O léčbě rozhoduje šaman a předpotopní pověry. Lékaři to rozhodně nemají lehké.