Budoucí lékaři jsou tolerantní k eutanázii

O možnosti legalizace eutanázie se dnes zcela otevřeně hovoří ve většině vyspělých států, včetně České republiky. Průkopníky moderního pojetí eutanázie jsou státy Beneluxu, zejména Nizozemsko. V této zemi vznikla tzv. Rotterdamská kritéria, která stanovují, za jakých podmínek lze eutanázii akceptovat. U nás je na ni zatím nahlíženo jako na vraždu nebo zabití. Navzdory tomu ve veřejném mínění stabilně již několik let (minimálně od roku 2007) převažuje na eutanázii spíše kladný pohled, jak vyplývá z tiskové zprávy CVVM Sociologického ústavu AV ČR z roku 2014. Podle výsledků z výše uvedeného zdroje by až 22 % respondentů bylo zcela určitě pro legalizaci eutanázie a dalších 42 % spíše ano, pouze 11 % lidí tuto možnost rezolutně zamítlo, 16 % bylo spíše proti a 9 % si nebylo jistých odpovědí. Nejčastěji mají záporný postoj vůči legalizaci eutanázie lidé nad 60 let a římvraždu. skokatoličtí věřící. Otázka náboženství je obecně v této problematice dosti zásadní. Katolické církve se stavějí vesměs striktně proti zásahům tohoto druhu a jejich členové jsou také možná nejčastějšími iniciátory vzniku různých aktivních hnutí snažících se zabránit tolerantnímu postoji k eutanázii (obvykle je součástí programu také boj proti interrupcím, někdy i homosexuálním svazkům apod.). Příkladem takového organizovaného hnutí může být Hnutí Pro život ČR. V rámci studia jsem provedla průzkum, v němž jsem se zaměřila na studenty medicíny, kteří by měli mít k problematice eutanázie nejen více informací, ale kteří jsou v ní, jak se domnívám, také více osobně zainteresováni než většinová populace. Zjišťovala jsem rovněž, jak je jejich postoj ovlivněn otázkou víry a náboženství. Ze 117 respondentů se téměř 78 % vyjádřilo, že eutanázii považuje za pomoc trpícímu. Pouze 8 % odsoudilo eutanázii jako Jednoznačně pro legalizaci bylo 35 % studentů (tedy o 13 % více než ve výzkumu CVVM mezi běžnou populací). 15 % mediků bylo naopak proti (o 4 % víc než ve zprávě CVVM). V další otázce byli respondenti vyzváni, aby uvedli nejdůležitější podmínky či kritéria pro provedení eutanázie. Nejčastěji studenti zmiňovali „nesnesitelnou bolest“ a „nevyléčitelnou chorobu“ (obě odpovědi po 28 %), 19 % považuje za zásadní opakovanou žádost klienta. Ve 14 % případů se vyskytl požadavek na nezávislý posudek alespoň dvou lékařů a v 11 % žádost pacienta sepsaná dříve za plného zdraví. Poměrně zajímavé je, že 44 % studentů uvedlo, že by byli schopni sami aktivní eutanázii vykonat, pokud by byla legální. Pouze 11 % provedení úkonu odmítlo (zbývající část respondentů si nebyla jista). Vraťme se k již nastíněné otázce vztahu náboženské víry k eutanázii. Proti provádění eutanázie se v průzkumu vyjádřilo „pouze“ 31 % respondentů, kteří sami sebe označili za věřící. 61 % procent z nich by naopak bylo schopno tuto alternativu akceptovat (odpovědi „ano“ nebo „spíše ano“). Z respondentů, kteří uvedli, že nejsou věřící, by jich až 94 % dokázalo tolerovat legalizaci eutanázie. Pouze 4 % vyjádřila s eutanázií nesouhlas. Zdá se, že populace naší země je myšlence eutanázie obecně spíše příznivěji nakloněna, a to včetně těch, kteří by ji v případě legalizace nejspíše prováděli. Od jejího právního ukotvení však možná zákonodárnou moc odstrašuje komplikovanost celé záležitosti a velká rizika zneužívání nebo nadužívání, která se naplnila zejména v Nizozemsku (tzv. „kluzký svah“), kde později došlo k úpravám zákonů.