Online archiv

SLOUPEK ONDŘEJE NEFFA

Přejeme si přestat kouřit, nereagovat podrážděně na své dítko, více cvičit, zhubnout… Ale staré vyjeté koleje zvyku nás mohou zdárně potrápit, viďte? Časem síla vůle pod silou starého zvyku nějak uvadá… Jak se tedy „udržet“ a neupadat zpět do vyjetých kolejí? Přestaňte se kritizovat! Pro ukotvení nového návyku je potřeba úrodná půda. A úrodná půda znamená naději, ocenění, podporu a lásku. Jakoukoliv kritikou sebe sama si člověk zasazené semínko rozhodnutí o nových návycích vykopává. Pochvalte se! A nemusí to být přímo veleúspěchy, ale jakýkoliv krůček směrem k tomu vašemu vysněnému! Snadno vlastní úspěchy přehlížíme a naopak věnujeme zvláštní pozornost tomu, co se nedaří, viďte? Ale každý úspěch je výsledkem zaměření pozornosti právě na to, co se daří! Oslavovat i sebemenší krůčky představuje to pravé „hnojivo“ pro semínka našich zdarů. Mějte se rádi! Kdo nemá ráda sám sebe a své tělo, nevědomky ho bude jeho „životní program“ o tom, že není dost dobrý, vracet do starých kolejí. Kdo si leští lásku sám k sobě, nemá tolik prostoru pro strachy a obavy a s radostí se věnuje tomu, co mu prospívá teď a tady. Změna vyžaduje dlouhodobý proces! Nejde lusknout prsty. Krůček po krůčku se musíme pouštět starých nefunkčních břemen a zároveň k sobě nechat přicházet to, kde je nám lépe… Mějte rádi proces svých změn a užívejte si každý svůj krok…

V dnešní době, kdy se často klade důraz na dokonalost, vzhled a schopnosti, je pro člověka s handicapem stále těžké najít své důstojné místo ve společnosti. Za dob totalitního režimu byli zdravotně znevýhodnění lidé doslova odříznuti od světa, aby se na ně ostatní soudruzi nemuseli dívat. Vytvářela se iluze o tom, že člověk z tehdejších ústavů sociální péče (dnes domovy pro osoby se zdravotním postižením) je nebezpečný a je třeba ho separovat od těch „normálních“. Mříže v ústavech a svěrací kazajky nebyly ničím neobvyklým. Doba naštěstí pokročila. V roce 2006 vznikl zákon o sociálních službách, více se mluví o lidských právech a kvalita sociálních služeb se postupem času zvyšuje. Ústavy se transformují, přibývají chráněná bydlení a vzniká řada projektů podpořených Evropskou unií na téma integrace člověka s handicapem do společnosti. Právě díky těmto možnostem Agentura Pondělí realizuje projekt Individuální podpora na cestě do práce, ve kterém se snaží najít práci pro lidi se znevýhodněním na otevřeném trhu práce. Jakmile jsem začala pracovat v rámci tohoto projektu, byla jsem mile překvapena, jak postupně mizí nedůvěra a předpojatost zaměstnavatelů vůči člověku s handicapem. Z oslovených zaměstnavatelů ve Šluknovském výběžku jsme se setkali jak s přijetím, navázáním spolupráce, tak samozřejmě i s odmítnutím. Ne však ve smyslu „nechceme tady takové lidi“, ale většinou z kapacitních důvodů. Velice příjemným překvapením pro nás byla otevřenost stavebního bytového družstva občanů Průkopník, které našim klientům umožnilo vyzkoušet si práci v úklidu. Společně jsme se domluvili na zkoušce, která vypadala tak, že každý den probíhal celkový úklid. Pokud by vše dobře dopadlo a projekt pokračoval, obyvatelé panelového domu by díky tomu nemuseli uklízet a dva lidé se zdravotním znevýhodněním by získali pracovní smlouvu. V průběhu zkoušky nenastala žádná komplikace, vytvořili jsme speciální úklidový řád - a vše dál úspěšně funguje. Setkali jsme se i s negativními reakcemi obyvatel, padaly i stížnosti, převážně kvůli financím a narušení zajetého stereotypu. Přirozeně, jako vždy když přijde v životě změna, trvá nějakou dobu, než ji člověk přijme. Důležité však je, že naše společnost prochází vývojem a díky integraci těchto lidí může každý „normální“ člověk zjistit, že se jich nemusí obávat, a pochopí, že si také zaslouží svou šanci. (Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.)

„Květinová“ teorie Bena Furmana Terapie nejen pro děti s výchovnými problémy Model Kids‘ Skills je na řešení orientovaný způsob práce s dětmi, ale i s rodiči (či jinými pečujícími osobami) a komunitou (škola, kamarádi, širší rodina, sousedé, instituce…). Vytvořil ho psychiatr a psychoterapeut Ben Furman a jeho spolupracovníci ve Finsku, odkud se rozšířil do mnoha zemí světa, nyní nově i do České republiky.

Otřel z čela lekavý pot. Když se vzápětí podíval na svoji chvějící se ruku, prudce sebou škubl. „Svině!“ vykřikl a prudkým pohybem setřepal z ruky černého pavouka nebo co to bylo. Stál v otevřených dveřích a nervózně se rozhlížel. Něco tu nehrálo. Drobné černé stíny se s ševelícím šustěním nožiček pomalu blížily. Nechápal, odkud se vzaly, ale vnímal palčivý strach. Stovky drobných tvorů si razily cestu přímo k němu. Přivádělo ho to k šílenství. Černá odporná masa hmyzích těl ho obklopila ze všech stran. Neunikne! Dřevěná deska pod jeho nohama náhle zapraskala a pak už jen vnímal, jak se řítí dolů. Nemohl se nadechnout. Obklopen prachem řítících se stěn padal dolů kamsi do sklepení. Bylo absurdní, jak zoufale se snažil setřást hmyz z vlasů a kůže místo toho, aby se jakkoli pokusil přibrzdit svůj pád do hlubiny. Všechno běželo tak rychle. A nevyhnutelný dopad se blížil… Oslnilo ho prudké světlo a musel přivřít oči. Hukot strojů mu rezonoval v hlavě a bolel kdesi v hloubi mozku. Záblesk vzpomínky se smísil s aktuálními vjemy. Pavouci. Podlaha. Pád. Dílna v jejich fabrice. „Karle, jsi to ty? Zhasni, kurva, to světlo!“ vyrazil ze sebe, „a vypni, do prdele, už tu mašinu!“ Přiblížil se k němu obrys člověka. Pokusil se pohnout, ale nemohl. Rameno jakéhosi stroje drželo jeho vlastní paži. Mříže. Světla a stíny. Pach kovu, prachu a ještě čehosi zlověstného. Sakra. Co se to děje? „Karle, jsi to ty?“ Chtějí ho zabít! Budou ho i mučit? „Vy svině! Tak jste mě dostali!“

Co se skrývá za symboly Velikonoc?