Online archiv

Na otázku „jak se máš“ už téměř automaticky odpovídáme „nestíhám“ a „nevím, kde mi hlava stojí“. Pro mnohé je tento stav dokonce jistou chloubou, byť si na něj zároveň stěžují. Tak to dnes zkrátka musí být. Anebo ne?

Alzheimer: průlomový objev českého týmu

Až donedávna se mělo za to, že Neandertálci se dorozumívali jen primitivním způsobem. V archeologických nálezech a přidruženém výzkumu však přibývá důkazů o tom, že jejich jazyk byl pravděpodobně značně podobný našemu.

Alkoholik se jednou provždy může vzdát své sklenky, patologický hráč zase představy, že jednou dobude Las Vegas. Bez potravin, oblečení a dalších věcí nutných k přežití se však neobejdeme. Jenže i z nevinného pořizování předmětů uspokojujících naše základní potřeby se může stát zničující závislost.

Tomáš Tajchner se rozhodl věnovat svoji sbírku básní jako dárek stálým čtenářům, předplatitelům Psychologie dnes.

První desetiletí existence časopisu Psychologie dnes bylo spojené se jménem Jakuba Hučína. A protože náš časopis právě završil 20. ročník, je to dobrá příležitost oslovit „pamětníky“. Tehdejší redaktor působí dnes jako psychoterapeut a zabývá se především poradenstvím ve složitých životních situacích.

Když jsem se po delší době vrátila ke svým poznámkám z let 2001 až 2005, byla jsem překvapená, jak se můj život po návratu do Evropy změnil. Spadla ze mě tíseň, zda jsem či nejsem vhodně oblečená. Neřeším kudy, jak a kam půjdu, aby to bylo bezpečné. Svobodně cestuji i zcela sama a na Alžírsko vzpomínám jako na úžasnou zemi, kde jsem potkala spoustu statečných, milých a zajímavých lidí… Do Alžírska jsme s manželem přijeli počátkem nového tisíciletí a strávili jsme tu pět let. Pro místní obyvatele byl návrat cizinců do jejich země symbolem návratu k normálnímu životu po letech teroristického řádění, při němž deset tisíc lidí zmizelo beze stopy a sto padesát tisíc přišlo násilně o život.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Jaké požadavky by měly splňovat „úspěšné“ vánoční dárky? Tuhle otázku si v 80. letech minulého století položili američtí sociální vědci. Sociolog Theodor Caplow s týmem spolupracovníků oslovili při výzkumu 350 rodin ve státě Indiana. Dozvěděli se, že dárek by měl příjemce překvapit, že by měl odpovídat jeho vkusu a jeho hodnota by měla určitým způsobem odrážet emoční hodnotu vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Většina oslovených uvedla, že chce dávat dárky, které zhruba odpovídají hodnotě dárku, který očekávají. Další důležité pravidlo zní: Respektujte hierarchii členů rodiny. Je to citlivá oblast, která bývá předmětem pečlivého porovnávání a může působit ve vzájemných vztazích jako časovaná bomba. Takže: Dárek pro snachu by neměl být větší než dárek pro syna, u zeťů a dcer platí totéž. Rodiče partnera by neměli dostat menší dárky než vaši vlastní rodiče (vzhledem k tomu, že většinu dárků i u nás vybírají ženy, je tohle doporučení určené především jim). Podobně bychom neměli „diskriminovat“ partnerovy sourozence oproti vlastním. Rodiče by měli svým dospělým dětem dávat srovnatelné dárky (pokud se některý se sourozenců v dětství cítil opomíjený nebo vnímal určitého bratra či sestru jako protežované, může „dárková disbalance“ tyhle bolestné pocity rázem oživit). Děti nevlastní, adoptované nebo v pěstounské péči by měly dostat dárky srovnatelné s dětmi vlastními.

Komu budete povídat, že Vánoce jsou časem rodinné pohody a sounáležitosti. Je to hlavně čas dokonalosti. Chystáme dokonalý Štědrý večer, pod stromkem leží dokonale zabalené dárky a předem je jasné, jak má vypadat správná reakce obdarovaných…

Seriál o typických povahových rysech a o tom, jak s dotyčnými vyjít 11. díl