Jaký jste typ jedlíka?
Kateřina Mallotová, 7-8/2014
Nejenže jsme tím, co jíme, ale i v našem postoji k jídlu a způsobu, jak ho konzumujeme, se lišíme. Dokonce natolik, že se dají vysledovat určité typy jedlíků, vyznačující se víceméně výraznými společnými rysy.
Psychologie na talíři
Roman Frajt, Šárka Kubcová, Daniela Kramulová, 7-8/2014
Ve vzteku a radosti jíme mnohem více než při strachu a smutku. Při hněvu jíme rychle a bezmyšlenkovitě, zatímco při pozitivních emocích si vybíráme spíše potravu, jež potěší naše smysly. Množství snědeného jídla mimoděk „slaďujeme“ s ostatními stolovníky a leccos o nás napoví i naše jídelní rituály.
Pan Božský
Daniela Kramulová Jitka Douchová, 7-8/2014
Seriál o typických povahových rysech a o tom, jak s dotyčnými vyjít 7. díl
Přestože se v současnosti klade silný důraz na individualismus a osobitost, v partnerském soužití se zřejmě vyplatí dívat se na svět tandemovým pohledem. Páry, které se vnímají v první řadě jako „my“, jsou totiž spolu spokojenější, cítí se více šťastni a snáze řeší společné konflikty než ti, kteří se vnímají odděleně jako „ty“ a „já“. Platí to u mladých lidí, stejně jako u manželů, kteří spolu prožili více než dvě nebo tři dekády života, potvrzuje studie z University of California v Berkeley.
Náhradní mateřství
Hana Hobzová, 7-8/2014
Málo diskutované téma asistované reprodukce „Ráda pomohu páru, který nemůže mít své vlastní děťátko. Jsem zdravá svobodná matka jednoho dítěte, těhotenství bez problémů...“
Renata Landgráfová je přední česká egyptoložka a lingvistka. Překládala Knihu mrtvých, staroegyptské životopisné texty i milostnou poezii, která vyšla česky pod názvem Písně Zlaté bohyně. Jako jedna z mála egyptologů na světě se věnuje také démotickému písmu (psané formě „lidové staroegyptštiny“).
Dovedete si představit, že strávíte dovolenou zcela mimo dosah mobilních sítí a internetu?
Zajímavosti
Daniela Kramulová, 7-8/2014
12 % Čechů by ukončilo přátelství s člověkem, který psychicky onemocní, tvrdí studie Národního ústavu duševního zdraví. Pracovat s duševně nemocným by nevadilo jen 20 % Čechů, zatímco v Británii, kde vznikly programy proti stigmatizaci duševních chorob už v polovině minulého století, je to 60 %.