Online archiv

Posouvání hranice, oddalování určitých životních kroků i zrychlování v jiných oblastech našeho života souvisí do značné míry s tím, jak se mění vztah lidí k času. Počátky této změny můžeme vystopovat na začátku 20. století, kdy se náš život definitivně přestal řídit rytmem čtyř ročních období. Filozof a futurolog Alvin Toffl er ono zrychlování životního tempa krásně popsal v knížce Šok z budoucnosti (česky vyšlo v roce 1992). Vidí ho jako jeden z hlavních trendů současného života. Projevuje se například tím, že umělecký směr vydrží na výsluní mnohem kratší dobu než dříve. Zažité pravdy, poučení, stereotypy, které se předávaly z generace na generaci, dneska prakticky nemají cenu. Dnes člověk stíhá více věcí také proto, že mu to umožňují komunikační prostředky - mobily, internet. Co by dřív dělal celý den, dneska stihne za hodinu. Erich Fromm už v 60. let minulého století uvažoval o tom, jak začalo být pro člověka důležité ušetřit čas. Čas začal mít hodnotu. Jakmile čas opravdu ušetří, štve se dál, aby ušetřil ještě víc času, až nakonec zcela uštvaný padne. Člověk postupně ztratil pojem cíle, respektive zaměnil prostředek za cíl. Přitom časové úspory nakonec vůbec nevedou k tomu, abychom ušetřený čas využili ve svůj prospěch. Neustále se vynořují další a další činnosti, které je třeba stihnout. Cíleně však vznikají i aktivity zpomalující, brzdící. Kolik lidí se dnes například musí učit dříve tak samozřejmou záležitost, jako je odpočinek a relaxace. Anebo hnutí slow food, které místo rychlovek zhltnutých na stojáka propaguje pečlivou přípravu domácího, zdravého jídla včetně jeho vychutnání v příjemné společnosti. Z tohoto trendu vychází i obliba nejrůznějších televizních pořadů o vaření, ukazujících, že existuje i jiný způsob přípravy jídel než minutky a polotovary z mikrovlnky. Z podobného soudku jsou i akce nabádající, abychom se naučili znovu chodit pěšky a nestalo se nám, že životem jen profrčíme a nakonec zjistíme, že si z těch let, které máme za sebou, vlastně pořádně nic nepamatujeme.

V posledních letech nenápadně postupuje trend posouvání hranic. Začíná doslova od kolébky: nespěchá se s odkládáním plenek ani dudlíků, odsouvá se zahájení školní docházky. Pak odkládáme ukončení studia, začátek pracovní kariéry, svatbu i založení rodiny. Nastává doba lenivá?

10. část Různé fáze vztahu před nás staví nové úkoly Láska se připodobňuje k ohni. U ohně je dobré nešetřit na papíru a dřevě a zároveň není dobré do něj moc šťourat a pořád nějak přeskupovat větve.

Taky miluješ modrou? To je další důkaz, že patříme k sobě! Anebo ne? Napoví takové „maličkosti“ jako oblíbená barva něco o budoucí partnerské shodě?

Rozhovor s autorem známé Přemyslovské epopeje „Mnoho lidí je frustrováno tím, že nemohou dosáhnout toho, po čem touží. Je to daň za ideál rovnosti. Ve středověku ale byly touhy lidí skromné,“ míní Vlastimil Vondruška, historik a jeden z nejprodávanějších současných českých spisovatelů.

Je 24 let, které uplynuly od sametové revoluce, psychologicky dost dlouhá doba na to, aby se změnil většinový pohled na minulý režim?

V americkém Texasu byla zakázána kniha pojednávající o zvířecích emocích. Emeritní profesor ekologie a evoluční biologie Mark Bekoff z univerzity v Coloradu zjistil, že jeho publikace The Smile of a Dolphin: Remarkable Accounts of Animal Emotions byla zakázána v některých knihovnách a vyškrtnuta ze seznamu možné školní četby určitých škol. V tomto zákazu se odrážejí specifické názory Texasanů, například ty odmítající Darwinovu evoluční teorii. Pokud se při vysvětlování zvířecích emocí a vzájemného vztahu mezi člověkem a zvířetem argumentuje v duchu evolucionismu, je to podle Bekoff a problém. Jsou tu ovšem ještě další důvody, proč uvrhnout tuto vědeckopopulární knížku do klatby: ochránci mravů poukazují na části pojednávající o sexuálním chování a agresivitě. „Předpokládám, že vadí i obrázek velrybího penisu,“ soudí vědec. V této oblasti Spojených států se totiž vcelku běžně stává, že většina popularizačních publikací je zakázána, obsahují-li zmínky o sexu, násilí, svatokrádeži, náboženství, o lidských rasách či politice. „Moje kniha je vinna ve dvou z vyjmenovaných bodů obžaloby: ze sexu a násilí,“ říká autor. Amerika je prostě zemí paradoxů - na jedné straně je domovinou špičkové vědy a nositelů Nobelových cen v mnoha oborech, na straně druhé průzkumy ukazují, že v posledních dvaceti letech se příliš nezměnila nedůvěra značné části běžné populace ve vědu a moderní výzkum. Téměř 50 % obyvatel věří, že Bůh stvořil svět v posledních tisíci letech a že existuje peklo, 72 % populace věří, že Bible je skutečné slovo Boží, a z toho 40 % věří, že by se měla chápat ve všech ohledech opravdu doslovně. Skuteční „fundamentalisté“ představují prý ve Spojených státech 20 % populace, což je 63 milionů obyvatel. Kam byste na ně chodili s nějakým evolučním vývojem druhů! A pokud mají i dostatečnou rozhodovací moc v obci či regionu, nejdou pro cenzurní zásahy daleko.

SLOUPEK PETRA HOUDKA

Co ukázal průzkum portálu Jobs.cz a Práce.cz, do něhož se zapojilo bezmála dva a půl tisíce zájemců o vysokoškolské studium? Mladí lidé přistupují k volbě oboru vysokoškolského studia poměrně idealisticky. Zdaleka nejvíce ji ovlivňuje vlastní zájem a chuť pracovat v dané oblasti. Až s poměrně velkým odstupem následuje pragmatické kritérium dostatku příležitostí k pracovnímu uplatnění po dokončení studia. Tyto okolnosti a současný zájem především o ekonomická a humanitní studia posilují stav, kdy se na pracovním trhu významná část poptávky firem míjí s nabídkou absolventů škol. Na úroveň finančního ohodnocení práce v oboru či jeho společenskou prestiž přitom zájemci o studium dají ještě o něco méně. A v podstatě zanedbatelnou roli podle jejich vyjádření má vliv rodičů, kamarádů a pedagogů. Volbu konkrétní školy pak ovlivňuje především kvalita výuky a vyučujících, žádné nebo nízké školné a do popředí se dostala také možnost navázat kontakt s budoucími zaměstnavateli prostřednictvím partnerských programů školy. Přístup mladých lidí k práci při studiu se s přibývajícími zkušenostmi výrazně proměňuje. Zatímco letošní maturanti při nadcházejícím vysokoškolském studiu ve většině případů plánují pracovat formou brigád především ve snaze o finanční přilepšení, stávající studenti VŠ či VOŠ již ve dvou pětinách případů preferují zejména práci na zkrácený úvazek, která může posloužit také jako uznatelná praxe. Někteří studenti v závěru studia bohužel příliš pozdě přicházejí na to, že nejlepší čas pro získání dobré praxe promeškali a konkurence na trhu je celkem neúprosná. Zhruba dvě třetiny mladých lidí jsou přesvědčeny, že školné by se mělo platit pouze na soukromých vysokých školách. Zajímavé je, že více zastánců školného na všech typech VŠ a univerzit je mezi jejich současnými studenty - plná pětina, zatímco mezi letošními maturanty o celou polovinu méně. Pokud by studenti byli nuceni za studium platit, více než 60 % z nich by se bylo ochotno smířit s maximální platbou do deseti tisíc korun za celý akademický rok, což znamená spíše symbolické školné. Alarmující je zejména fakt, že plných 8 % lidí by se studia vzdalo, pokud by za něj museli platit. Průzkumu v rámci projektu Vysoké školy online na Jobs.cz (www.vsonline.jobs.cz) se zúčastnili jak maturanti, tak současní studenti VŠ nebo VOŠ, kteří chtějí změnit obor nebo školu, i dřívější absolventi středních škol, kteří v současné době nestudují.