Online archiv

Jako soudní znalec byl u nejbrutálnějších zločinů - kauzy námezdných vražd, heparinového vraha, měsíce pohřešované Aničky J. „Profesně znám nejlépe lidi z opačných konců Gaussovy křivky - ty nejschopnější a ty, co skončí úplně nejhůř. S průměrnými lidmi se moc nesetkávám, jen když výjimečně zajdu na pivo,“ říká s trochou ironické nadsázky Slavomil Hubálek.

Mělo by se legalizovat pěstování konopí?

Všichni to známe - pocit, že to, co právě prožíváme, se ve skutečnosti už jednou stalo. Jak ale pocit déjá-vu vzniká? Je to subjektivní jev a navíc tak trochu obestřený tajemnem, takže pokoušet se o jeho vysvětlení je obtížné a nevděčné. Podle časopisu New Scientist existuje několik možných vysvětlení. Vysvětlení biologické předpokládá, že vjemy vnímané očima z nějakého důvodu nedorazí do mozku současně. Proto by člověk mohl mít dojem, že to, co vidí, už vidí podruhé. Nicméně informace z obou očí se směšují v procesu vidění daleko dřív, než si uvědomíme, co vidíme. Navíc pocit déja-vu zažívají i lidé slepí. Dalším možným vysvětlením by mohl být posun při vnímání času. Signály, které přicházejí do mozku, jsou „označeny“ falešným časovým údajem, díky kterému je vjem vnímán zároveň jako aktuální i jako starý. Jako bychom na nahrávacím zařízení spojili tlačítko nahrávání a přehrávání. Ale ani tato teorie není podle výzkumů mozku udržitelná. Do centra pozornosti se tak dostává třetí možné vysvětlení. Možná je to, co cítíme, tedy jako bychom znovu prožívali minulé události, do jisté míry skutečně pravda. Psycholožka Anne Clearyová z Colorado State University takové vysvětlení napadlo v souvislosti s výzkumem problémů se vzpomínáním. „Mohlo by jít o proces vybavování si vzpomínek,“ říká, „Některé věci v nové situaci mohou být již známé z nějaké předchozí situace.“ Podle Clearyové by bylo možné, že déjá-vu spočívá ve vzpomínce na nějakou strukturu. Příkladem by mohlo být uspořádání nábytku v pokoji. Tato struktura by mohla v jiném pokoji s jiným nábytkem působit dojmem něčeho už známého.

Co vlastně ovlivňuje chování jednotlivců v davu? Je možné s dostatečnou přesností předpovědět, jak se bude vyvíjet situace během velkých davových shromáždění, kam a jak rychle se budou lidé pohybovat? Tragické následky nedávných masových akcí, jako byla pouť do Mekky v roce 2006 nebo loňská Love Parade v německém Duisburgu, znovu ukázaly, že umět předvídat by mělo cenu zlata. Dosavadní modely dynamiky davu se zakládaly hlavně na analogii s fyzikálně-chemickými systémy. Chování chodce se popisovalo jako kombinace sil, které ho přitahují k jeho cíli, a sil, které ho odpuzují od ostatních chodců a překážek. Tyto modely se ale těžko kalibrují a realitu odrážejí jen nedokonale. Vědci z CNRS a École Polytechnique Fédérale v Curychu šli jinou cestou. Svůj model založili na jednoduchém předpokladu, že chodci se snaží jednoduše vidět co nejlépe kolem sebe a zároveň zpomalují či zrychlují tak, aby si udrželi bezpečnou vzdálenost od nejbližší překážky. Podle digitálních simulací tato dvě jednoduchá pravidla stačí k modelování různých jevů, jako je vytvoření dvou proudů lidí v opačných směrech nebo vznik nového fenoménu, tzv. akordeonového efektu. To je pohyb vpřed, střídající se s periodami, kdy se dav nehýbe. Když se překročí mezní hustota chodců v davu, mohou vzniknout spontánně velké kolektivní pohyby. Tato tzv. „turbulence“ nastala v Mekkce v roce 2006 a charakterizuje dynamiku davu v nebezpečné situaci, kdy jsou chodci zahlceni chaotickými pohyby.

Chaotické okolí vyvolává v lidech potřebu řádu. Někdy si můžeme pomoci sami -třeba uklidit psací stůl. Chaotickou ulici nebo odpadky na nádraží ale neovlivníme. Psycholog Diederik A. Stapel a sociolog Siegwart Lindenberg tvrdí, že i v takové situaci se lidé snaží své okolí uspořádat, strukturovat. V časopise Science vysvětlují, že lidé při tom postupují

Nemožné ihned, zázraky do tří dnů

Při čtení jsem si uvědomila, že je stále spousta stresu tam, kde by žádný být nemusel. Ač nemám čas na hledání přesných citací (vycházím z poznatků Krashena publikovaných již v 80. letech 20. století, které jsem přednášela jako učitelka metodiky anglického jazyka na PF JU), cítím, že ještě příliš mnoho učitelů cizích jazyků spoléhá na samotné učení. Moje vlastní zkušenost spojování a prolínání procesů učení a osvojování mi přináší mnoho radosti jak v práci s dospělými, tak dětmi všech věkových kategorií. Proces učení je zcela uvědomělý a můžeme si jej představit například tak, že si vtloukáme do hlavy slovíčka, snažíme se porozumět gramatice či se něco učíme nazpaměť. K tomu skutečně potřebujeme mít silnou vůli a určitou zkušenost s tím, jak se nejlépe učíme. Pouhá aplikace uvědomělého učení je však u většiny studentů neefektivní a ze své zkušenosti mohu říci, že i neúčinná. Mnohdy bývá i zdrojem frustrace, protože uložení v paměti nebývá dostatečně dlouhodobé. Proces osvojování si jazyka začíná možná už v děloze, určitě však probíhá každodenně od okamžiku našeho narození až do smrti. Je to proces zcela neuvědomělý, ale můžeme si ho všimnout třeba tak, že miminko začíná rozumět a později komunikovat, dospělí přijmou za vlastní fráze, vazby či slovní spojení, které často slyší třeba ve zprávách. Stejně tak se mění jazyk lidí, kteří déle pobývali v cizí zemi. Při osvojování jazyka se člověk vědomě nezaměřuje na to, že se chce jazyk naučit, ale chce něčemu rozumět či něčeho v jazyce dosáhnout. Motivace snažit se něčemu rozumět je klíčová a nezáleží na tom, zda tímto jazykem je náš jazyk mateřský či jazyk cizí. Proto, aby proces osvojování probíhal i v cizím jazyce, potřebujeme: mluvený či psaný jazykový projev, kterému z velké části rozumíme (comprehensible input), období ticha nutné k absorpci jazyka (silent period) a klidné prostředí beze stresu (stress-free environment). Tyto podmínky jsme měli a máme při osvojování našeho mateřského jazyka, a pokud je budeme mít i v cizím jazyce, jsme schopni se jej celkem snadno naučit. Problémem je pouze to, že tento proces je mnohem pomalejší a časově náročnější, ačkoli uložení v paměti bývá trvalejší. Když učitel používá cílový jazyk doplněný gesty a mimikou tak, aby studentům pomohl porozumět, vytváří takové aktivity, při nichž studenti nemusí okamžitě používat nová slova a vazby, ačkoli je neustále slyší a vidí (mají čas k absorpci), či předkládá texty, které jsou jen mírně náročnější, než je úroveň studentů, stres odpadne již sám. Dle úrovně studentů je nutné motivovat je, aby v cílovém jazyce četli, dívali se na filmy, poslouchali písničky, navštívili zemi, kde se daným jazykem hovoří, atd. Ale pozor, pokud začátečník přijede do země, kde lidem nerozumí ani slovo a je nucen k interakci, nejen že proces osvojování neprobíhá, ale může si i vytvořit zábrany, se kterými bude bojovat léta. Naprosto souhlasím se vším, co bylo řečeno o chybách. Jen je třeba dát si pozor na to, aby se jazyková forma nerozpadla tak, že by to bylo překážkou v komunikaci. Na závěr chci říci jen, že děti nejsou efektivnější v jazykovém vzdělávání, mají jen více času, protože nechtějí všechno rychle a hned. Proto je u dospělých nutné najít optimální kombinaci učení a osvojování si jazyka.

Dobrý den,

Rád bych pana Hanku opravil, že scientologové nebojují proti psychiatrům, ale informují veřejnost o nepříjemných faktech a hrozbách dnešní psychiatrie jako např.: 1) Psychiatrie nikoho neléčí, protože duševní nemoc se nedá prokázat. A to není tvrzení scientologů, ale samotných představitelů psychiatrie! Dr. A. Frances, který byl předsedou komise pro DSM IV, napsal v Psychology Today (2. 6. 2010) „V psychiatrii neexistují žádné objektivní testy - žádné rentgenové snímky, laboratorní výsledky nebo nálezy z vyšetření, které by jednoznačně potvrdily, zda někdo má, či nemá duševní poruchu.“ N. Sartorius, bývalý president WPA, k tomu dodal, že: „Doba, kdy si psychiatři mysleli, že mohou vyléčit duševně nemocné, je pryč. V budoucnosti se musí duševně nemocný naučit žít se svojí nemocí!“ 2) Za epidemií diagnóz stojí marketing farmaceutických firem. Psychofarmaka mají nebezpečné vedlejší účinky. Dr. Frances: „Farmaceutický průmysl se ukázal jako dosti neúspěšný při vývoji nových a vylepšených léků. Je ale nádherně efektivní v marketingu existujícího zboží a je také hnacím motorem přemíry diagnóz a šíření psychiatrických epidemií...“

Poslední květnový víkend se v areálu Psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích uskuteční jubilejní, 20. ročník festivalu divadla a muziky Mezi ploty.