Online archiv

Jeroným Klimeš v článku Co chybí v příručkách o sexu (PD 1/2O12) pláče na nesprávném hrobě. Uvádí řadu dobrých otázek souvisejících se sexualitou. Na žádnou z nich údajně nenašel odpovědi „v příručkách o sexu“, které četl. Na velkou většinu v textu předložených otázek odpovídá patřičná odborná literatura dostupná v češtině. Výjimečně jde o záležitosti týkající se spíše psychologie výchovy, konkrétně jednání s dítětem. Odpověď vyžaduje empatii a individuální přístup přizpůsobený konkrétním podmínkám. Těžko odpovídat „po lopatě“. O tom, že autor zřejmě nezná aktuální situaci, vypovídá závěr textu. Bere si na mušku podávání ruky v prezervativu dětem. K tomu dvě zprávy. Dobrou: Osud zmíněné příručky je již mezi odborníky znám. Špatnou: Ojojoj, navléci celou ruku do prezervativu je úkol hodný špičkového sex trenéra či, jak se ještě moderněji říká, „sex kouče“. Pokud by to snad dokázal autor článku, má buď maličkou ručičku nebo vskutku gigantické (jak vtipně uvádí) šprcky. Není problém napsat příručku sexuální výchovy: „Na co jste se báli zeptat o sexu“, a to jak pro mládež, tak v rozšířené verzi pro starší a pokročilé. V sexuální výchově však není ten, jehož názory by byly přijatelné lidem všem. Odpovědi by budily polemiky připomínající bouři ve sklenici vody. Respektuji právo rodičů rozhodnout co, kdy a jak by se jejich děti měly dozvědět o sexu. Jen bych si přál, aby rodiče četli či naslouchali i hlubším informacím, než jsou obsaženy v příručkách přečtených dr. Klimešem.

Agresi nemáme rádi, ještě víc nám vadí u vlastních dětí. A tak také snadněji podléháme tradiční představě o dětské nevinnosti. Jenže agresivní chování je dětem vlastní – podobně jako je vlastní nám dospělým.

Je mi dvaadvacet a před třemi měsíci jsem přijela na studijní pobyt do Atén. Byl to můj sen, ale nyní celé dny a noci propláču. Bydlím v krásné čtvrti a z pokoje vidím na Acropolis. Cestuji po místech z antických dějin, která jsou mojí vášní. Mohu navštěvovat zajímavé přednášky a kurzy, muzea, koupat se v průzračném moři, jezdit na výlety, protančit noc… Ale stýská se mi. Mám už mnoho známých, ale přesto se cítím sama. Jak tu celý rok vydržím? Nechci se vrátit, byla by to prohra. Co mám dělat? Helena

/ Poradna /

Někteří lidé odmítají psychofarmaka ze strachu, že je utlumí či změní, přestože by jejich psychickému zdraví pomohla. Jiní se naopak bojí léku vzdát, ač by byli schopni své problémy překonat s pomocí psychoterapie., Málokdy ovšem stojí otázka jen: bud, anebo.

Chcete se stát nejlepšími golfisty světa? Chcete mít po ruce přístroj, který vám kdykoli vypočítá vaše duševní rozpoložení? Stroje, které změří všechno uvnitř lidského těla, jsou stále levnější a menší. Za pár let bude mít každý doma spánkovou laboratoř či měřič koncentrace. Zatím si svou technologickou budoucnost můžete vyzkoušet na hrách.

V Evropě se čím dál více projevuje trend dlouhodobě nezaměstnaných mladých lidí. Absolventi řady vysokoškolských oborů i středoškoláci nemohou najít práci – proto se vyplatí přemýšlet o budoucím pracovním uplatnění hodně dopředu.

Proč: