Online archiv

Umíte se vcítit do druhých? Dokážete je vyslechnout a zjistit, co skutečně potřebují - anebo se v dobré víře spíš řídíte heslem „já vím, co je pro tebe dobré“?

Snad každý zažil situaci, že ho někdo hrozně „štve“ - jak mluví, jak se chová nebo obléká. Když se hlouběji zamyslíme, jde obvykle o drobnosti, jež nám vadí, žádné vážné charakterové vady. Navzdory tomu je dotyčné osobě neumíme odpustit. Sami nevíme proč…

Je vzdělaná, sebevědomá, úspěšná. Přesto uznává ženskou emancipaci jen do určité míry. Byť se ujišťujeme, že dnešní doba je úplně jiná, jde mezi muži a ženami po tisíciletí o totéž - pro muže je atraktivní vnější ženská krása, pro ženu mužovy zdroje a ochota se o ně dělit. Ani způsoby, jak získáváme pozornost, se příliš nemění, tvrdí psycholožka Laura Janáčková.

Ovlivnily zprávy o výskytu nebezpečné mutace bakterie E. coli vaše obvyklé stravovací návyky?

/Sloupek MAXE KAŠPARŮ /

Vážená redakce, trochu opožděně se mi dostalo do ruky první číslo časopisu Psychologie a článek o abstinentech mne doslova nadzdvihl ze židle. S manželem jsme oba 100% abstinenti, nepili jsme ani jeden už v době, kdy jsme se seznámili. Nejsme ani abstinující alkoholici, dokonce nepatříme ani do žádné náboženské skupiny či sekty, troufám si tvrdit, že nezapadáme ani do skupiny, kdy abstinence je naší životní filosofií. Nepijeme, protože nám zkrátka alkohol nechutná. Někdy se mi moc líbí večerní rituál otvírání vína a nalévání do skleniček na vysoké nožičce, ale znám to jen z filmů. Pokud bych někdy v budoucnu ochutnala alkohol, který by mi chutnal, tak třeba v rozumné míře pít začnu, ale v současné době to tak nemám. Nemíním se kvůli společenskému stereotypu do něčeho nutit. Nicméně si myslím, že těch skupin abstinentů bude určitě více, minimálně tedy ještě skupina lidí, jimž alkohol nechutná.

Dobrý den, vážená redakce, hodně fandím vašemu časopisu, několik let kupuji všechny výtisky a moc chválím. Dnes jsem se rozhodla vám napsat kritiku na článek Nadané dítě není vždy poslušné - a to zejména proto, že mám v oboru letité zkušenosti. Problematikou mimořádně nadaného dítěte se zabývám i se zmiňovanou Jolanou Laznibatovou jsem vedla dialog. Nyní k faktům, jež autorka článku uvádí: Výsledky výzkumů jsem neověřovala, nicméně procenta, hovořící o tom, zda nadání dítěte pozná rodič či učitel, bych netipovala ani před lety, ani v současnosti. Naši mateřskou školu navštěvuje přes 70 dětí, rodiče by je označili v 50 procentech jako nadané, učitelky by je pojmenovaly jako chytré, zdravé a dobře se rozvíjející děti s předpoklady - pokud budou pilné a budou mít podporu, dosáhnou vynikajících výsledků ve vzdělání. Uznávám dotazník pro rodiče, jelikož mimořádně nadané dítě lze identifikovat mnohem dříve před nástupem do MŠ. Šokující je však informace, že učitelky mají mylnou představu o nadaném dítěti, nemají čas při velkém počtu dětí ve třídě a nemají přístup k diagnostickým nástrojům. Co tedy dělají jiného? Velký počet dětí není dobrý, zajistí však velké srovnání a rozpoznání mimořádného výkonu dítěte v mnoha oblastech činností v MŠ. Diagnostiku v jakékoli podobě provádí učitelka při každé činnosti mnohokrát denně a každý mimořádný výkon dítěte dokáže rozpoznat, zaznamenat a prohovořit s kolegy a rodiči. A proto nás tato práce těší a žene dále k dokonalosti. Přeji vám mnoho úspěchů, štěstí a zdraví. Těším se na další výtisky Psychologie dnes.