Online archiv

Podzimní deprese

Jmenuji se Martina a čtení Psychologie dnes mne inspirovalo k napsání mého příběhu. Je mi necelých 17 let a jsem z Prahy. Pocházím, řekla bych, z průměrné české rodiny, mám nevlastního bratra z matčina prvního manželství a vlastní sestru. V současné době se léčím na dětské psychiatrické klinice ve FN Motol. Dostala jsem se tam po pokusu o sebevraždu a jsem za to ráda. Můj problém, kvůli kterému jsem snědla léky, začíná už v mém raném dětství. Samozřejmě se k němu nabalilo několik dalších věcí, ale tenhle problém je hlavní a začal se bohužel řešit až teď. Můj nevlastní bratr, o 5 let starší, mne od mých pěti let sexuálně zneužíval. Netvrdím, že to pro mě bylo vždy hrozné, naopak jsem „společné činnosti“ někdy vyhledávala. Přesto to ve mně zanechalo následky. Zanedlouho poté, co jsem si našla přítele, začaly potíže v sexu. Některé praktiky, jako třeba orální sex, mi vadily. Přítel mne do nich nikdy nenutil, jen se občas zeptal a mne mrzelo ho vždy odmítat. Několikrát jsme se kvůli tomu i pohádali, a když se přítel dozvěděl, z jakého důvodu se tak chovám, sám nevěděl, co má dělat. Chvíli byl smutný, chvíli naštvaný. A jelikož bratr stále bydlí v bytě s rodiči a tedy i se mnou, chtěl, abych se nastěhovala k němu. Již dříve jsem měla kvůli bratrovi strach ze vztahů a nikdy jsem si nebyla jistá svými city. Bohužel jsem takhle přišla o hodně přátel. Možná i kvůli němu mě ve škole šikanovali. A možná že to, čím jsem si prošla, pomohlo mému rozhodnutí věnovat se psychologii. Doufám jen, že toho jednou dosáhnu. Už teď mám založený blog, přes který se snažím lidem pomáhat. Alespoň těm, kteří třeba mají depresi a potřebují si s někým promluvit. Teď, když jsem na psychiatrii, jsem konečně našla sílu říct o všem mámě. Teprve teď se začíná něco dít, do konce tohoto boje mám ještě daleko. Nepřeji si, aby šel můj bratr do vězení nebo měl jakékoli jiné problémy, jediné, co chci, je vrátit se do normálního života a jednou na všechno zapomenout. Ještě bych chtěla popsat, jak to chodí v mém dočasném domově. Je tam přísný režim, pravidelně nám prohlížejí osobní věci. Denně chodíme na autogenní trénink a další terapie jako arte, ergo nebo muzikoterapii. Každý všední den je škola. Všechno se tam dá přežít, jen jedna věc je těžká. Jsou tam lidé s různou povahou, s někým si rozumíte, s někým ne. A když si s někým začnete rozumět, obvykle během několika dní odejde. Pak je hrozné loučení. A ještě něco, na co jsem si ze začátku nemohla zvyknout. Vlastně bych to neměla ani říkat. Asi polovina dívek se sebepoškozuje. Všechny tvrdí, že začaly až tam. Ale i na to si člověk zvykne. Nejhorší je, když slyšíte, že některý z vašich spolubydlících se dozvěděl nějakou špatnou zprávu z rodiny. I když to není někdo z vašich nejbližších, prožíváte to s ním víc, než kdybyste byli venku. Závěrem chci říct, že věřím, že mi pobyt na dětské psychiatrické klinice pomůže a jednou vyřeším své vnitřní problémy. A také doufám, že se mi podaří vystudovat psychologii. Už teď jsem si vyřešila některé menší starosti a snad to bude ještě pokračovat. Chci tímto poděkovat své lékařce, sestřičkám na oddělení i lidem, kteří to tam přežívají se mnou, i těm, kteří už odešli. Především Henrymu C. Martina

Jsou přijatelné fingované akce proti politickým oponentům?

Zákon o zákazu fyzického trestání dětí se bude v Čechách znovu projednávat na konci roku. Bez ohledu na to, jak projednávání dopadne, by se rodiče, učitelé a vychovatelé měli snažit nahradit tresty účinnějšími výhovnými metodami protože trestáním mohou více pokazit než napravit.

Proženou se kolem nás jako ohnivá čára, nerespektujíce žádné rychlostní limity, a to ani v blízkosti škol. Divocí jezdci na motorkách. Máme tendenci motorkáře házet do jednoho pytle, ale není jeden jako druhý. Seznamme se alespoň s některými.

V románech Huraki Murakamiho dospělí i sotva odrostlé děti odcházejí dobrovolně ze života tak často, že západní čtenář zírá. Na sebevražedných myšlenkách staví i japonská část filmové mozaiky Babel, ověnčené Oscarem za nejlepší film roku. Hraje sebevražda v současném Japonsku opravdu tak významnou roli?

Poté, co Barbora Špotáková vybojovala posledním hodem zlato na OH v Pekingu, prohlásila, že si uvědomila, že je 21. srpna, čtyřicáté výročí invaze sovětských vojsk - a že se přece nemůže nechat porazit Ruskou. Je mimosportovní motivace stejně silná jako touha sportovce po vítězství?

Prosím, jestli byste mi mohli poradit, jaké služby poskytuje psycholog na pojišťovnu a jaké si musím platit? A kolik to asi stojí? čtenář Jiří z Brna Ministerstvo zdravotnictví se snaží garantovat kvalitu poskytované péče a stanovuje podmínky, za kterých může pojišťovna psychologickou a psychoterapeutickou péči proplácet. V první řadě musí psycholog - absolvent magisterského studia psychologie, nejčastěji na filosofické fakultě - složit zkoušku (atestaci) z klinické psychologie (při stávajících podmínkách se k ní dostane nejdříve po pěti letech praxe pod odborným dohledem), a pokud chce poskytovat i psychoterapii, pak musí absolvovat akreditovaný psychoterapeutický výcvik. Teprve pak se může pokusit získat smlouvu s pojišťovnami (právní nárok na její získání ovšem nemá). Mezi výkony hrazené zdravotními pojišťovnami patří cílené, komplexní a kontrolní psychologické vyšetření dětí i dospělých. Na poskytnutí této péče se vztahuje placení tzv. regulačního poplatku ve výši 30 Kč. Ostatní péče včetně krizové intervence a psychoterapie je bez poplatku. Komplexní vyšetření lze absolvovat za rok maximálně v časové dotaci 8 hodin, cílené pak maximálně 6 hodin za měsíc. Dalším výkonem, který pojišťovna hradí, je intervence psychologa v terénu - ve škole, v rodině apod. Tento typ výkonu lze vykázat pouze v rozsahu 4 hodiny za celý rok. Bodové hodnocení intervence v terénu je však velmi nízké a často nepokryje skutečné náklady odborníka (dopravu, čas, samotný výkon, zápis apod.), proto je dle mého názoru málo využíván. Pokud byste byl hospitalizován v souvislosti s náročným či bolestivým výkonem (například na onkologii, dialýze, JIP), můžete požádat o návštěvu psychologa přímo v nemocnici, ta je také hrazena z veřejného zdravotního pojištění (max. 1 hodina denně). Individuální psychoterapie je omezena maximem 2 hodin denně (započítává se i příprava terapeuta, záznam do dokumentace apod.), jiné omezení není. I další druhy terapií mají svá frekvenční omezení, např. rodinná psychoterapie 10 hodin za čtvrtletí. Mezi výkony, které pojišťovna nehradí, patří např. vyšetření žadatele pro zbrojní průkaz, vyšetření řidičů, výpis z dokumentace apod. Též pokud byste si přál zůstat v anonymitě, může vám psycholog poskytnout péči na přímou platbu. Psychologické poradenství a diagnostiku lze provozovat též na základě živnostenského oprávnění za úplatu. Ceny jsou rozličné, závisí na mnoha faktorech (místo, typ péče, délka péče…), začínají na částce od 200,- Kč za hodinu. Ceník služeb bývá k dispozici na webových stránkách či přímo u psychologa.