Charita je opřená o důvěryhodnost, podobně třeba jako banky. Takže heslo účel světí prostředky tu rozhodně neplatí.
Nadšení nestačí
Jiří Tošner, 10/2007
Něco dostat, být oceněn, to by si přál každý, ne vždy si dokážeme připustit, zda si dar či ocenění zasloužíme. Ještě složitější to je v opačném případě, kdy se ocitáme v roli dárce rozhodujícího se, komu dát a proč vlastně.
Dobročinná show
Daniela Kramulová, 10/2007
I v Česku se postupně etablovaly neziskové organizace, nejrůznější nadace, občanská sdružení a dobročinné spolky. Po letech „dobrovolně povinné solidarity“ se vydáváme na cestu dobročinnosti a charity, i když je mnohdy poněkud klikatá a nepřehledná. Navíc na ní objevujeme modely a formy nové a šokující i v „charitativně zkušených“ zemích.
Termín pozitivní diskriminace působí nevhodně, hovoříme tedy o pozitivní či afirmativní akci. Což je téma nadmíru aktuální, protože rok 2007 EU vyhlásila Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny. Otázkou je, zda zvýhodňování menšiny k rovným příležitostem skutečně vede.
Umění terapie - komplexní psychoterapeutický výcvik
Svědek, ať už je jím spolujezdec, nezúčastněný řidič či náhodný chodec, bývá často tím, kdo dopravní nehodu ohlásí. Je-li svědků víc, jejich výpovědi se často podstatně rozcházejí. Vymýšlejí si schválně nebo ke zkreslení jejich výpovědi dochází bezděčně?
Johna Cleese, o jehož knize zde bude řeč, známe jako mistra humoru v Monthy Pythonově létajícím cirkuse. Pokud však čekáte článek plný legrace, tak se mýlíte. Tady jde o věc důležitou, veselou i vážnou zároveň - o partnerské vztahy, jejich psychologické podhoubí a z něho vyvěrající konflikty.
Češi přestávají být ateisty, ale klasická náboženství je nelákají, říká Prokop Remeš ze Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Moderní individualismus je vede k vytváření vlastních náboženství ve stylu: Co mi kdo bude povídat, stejně to vím všechno nejlíp.