Online archiv

A pláče hodně? V podobných otázkách adresovaných maminkám nedávno narozených dětí zaznívá starostlivá účast. Čím je matka nešťastnější a nejistější, tím více rozporuplných rad ohledně dětského pláče dostává. Anne Bacusová ve své knížce uklidňuje: když miminko pláče, je to normální a není to vaše vina.

Jsou inspirací, modelem, ke kterému se chceme přiblížit. V příbězích druhých hledáme svůj vlastní. Zejména ten, který se může odehrát. Ale také mohou být potvrzením naší cesty. Manažerský příběh musí být srozumitelný, zapamatovatelný a oslovující.

Evropský kongres psychologie v Praze (3.-6. 7. 2007) je výzvou i příležitostí k setkání profesionálů a zájemců o nové poznatky i aplikační oblasti psychologie. Taková událost se může v naší republice konat jen jednou za 60 let.

„Připravoval jsem večeři a najednou se mi zachtělo se říznout,“ vypráví čtyřicetiletý muž. K sebepoškozování se uchyluje už dvacet let. A není sám. Obrátit násilí vůči sobě samému, často z objektivně malicherných příčin, patří k nejrizikovějším poruchám chování.

* Vaše povídkové knížky jsou sestavené ze střípků drobných každodenních událostí. Pěstujete si nějak záměrně pozorovací talent?

Ztratili domov, mnozí i své blízké a na troskách vlastního života zkoušejí začít znovu. Uprchlíci potřebují naši pomoc, leckdy je však důležitější vědomí, že pro nás mají svou cenu, že si mohou zachovat vlastní důstojnost.

Mám rád Nepál, zemi vysokých horských štítů. Poprvé jsem zde pobýval v roce 1970, kdy tu byl bílý turista bílou vránou, zvláště v horských oblastech protkaných pěšími stezkami. Za sedmatřicet lety se mnohé změnilo. Nepálci chodí v goretexových bundách a mají video. Je to změna k lepšímu?

Mívá společně s vámi dovolenou i váš mobilní telefon nebo jste o dovolené v kontaktu se zaměstnavatelem?

Osmnáctým rokem žijeme v demokratické společnosti. Mnozí lidé přes každodenní starosti začínají zapomínat, co jim na minulém režimu vadilo. Dospívá generace, která nepamatuje politické represe, kádrové posudky, devizové přísliby ani fronty na maso a banány. Je naše demokracie křehká, zeptali jsme se politologa Jana Holzera

Na naši redakci se obrátila řada odborníků, kteří kriticky reagovali na inzerát Kurzů hlubinné abreaktivní psychoterapie ing. Andreje Dragomireckého (Pd 04/07). Vyjádřili jednak své pochybnosti nad odbornou úrovní této metody, jednak nad nevhodným označením „psychoterapie“. Zde je stanovisko České psychoterapeutické společnosti a Psychiatrické společnosti ČLS, které si k tomu redakce vyžádala: Výbory České psychoterapeutické společnosti a Psychiatrické společnosti ČLS věnovaly na svých květnových schůzích pozornost znepokojující skutečnosti, že někteří laičtí léčitelé neoprávněně inzerují svoji činnost jako psychoterapii a dokonce nabízejí „výcvik v psychoterapii“. Psychoterapie je odborná léčebná činnost, kterou podle českých zákonů může poskytovat jen odborník se základním lékařským nebo psychologickým vzděláním. Systematická psychoterapie vyžaduje navíc navazující prohloubenou postgraduální teoretickou průpravu a absolvování výcviku u akreditované instituce v rozsahu nejméně 500 hodin s následnou odbornou supervizí, která má trvat nejméně 100 hodin. V oblasti zdravotnictví uděluje Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví na základě předložených dokladů Osvědčení o funkční specializaci v psychoterapii. Splnění těchto náročných kriterií poskytuje záruku, že psychoterapie bude poskytována zodpovědnými a kvalifikovanými odborníky a bude odpovídat potřebným profesním a etickým standardům.