Online archiv

Šestého května si připomeneme stopadesáté výročí Freudova narození. V témž roce, doufejme, se podaří dokončit i vydání jeho Sebraných spisů v češtině.České vydání vychází z osmnáctisvazkové londýnské edice Gesammelte Werke, Chronologisch geordnet Anny Freudové et al. z let 1940-1968. Její předností je chronologické hledisko umožňující vhled do dlouhodobé geneze Freudovadíla. Trpí však i některými nedostatky: není textově zcela úplná, její poznámkový aparát není četbě příliš nápomocen, rejstřík je stručný. Nejrušivěji působí z hlediska textové kritiky nerozlišování mezi jednotlivými textovýmivariantami.Zvláštností českého vydání je především prolnutí výše zmíněné edice s edicí či edicemi jinými, které se ale týká pouze dvou svazků: Výkladu snů a Vtipu a jeho vztahu k nevědomí. Prvně jmenovaný svazek vychází z německéedice Studienausgabe, vydávané Alexandrem Mitscherlichem et al. v letech 1969-1975 (12 svazků). Ta má několik výhod: rozlišuje textové varianty, její poznámkový aparát obsahuje všechny potřebné biografické či historickéinformace nezbytné pro úplné pochopení textu, bohatý rejstřík. Její omezení spočívá v tematickém uspořádání edice a rovněž ve vynechání méně podstatných pojednání a některých biografických spisů Sigmunda Freuda. Druhý svazekpřihlíží i k Standard Edition of the Complete Psychological Works of Sigmund Freud, již vydal a přeložil za spolupráce Anny Freudové James Strachey v letech 1953-1975 (24 svazků). Její výhody již byly zmíněny u Studienausgabe,které z této ranější anglické edice přebralo poznámkový aparát i rejstřík a jejíž spolehlivost je mezinárodně uznávaná. Její nevýhody jsou terminologické, jako například překlad německého termínu"Besetzung"anglickým"cathexis", které ostře kritizoval například Bruno Bettelheim.Nevýhodou českého vydání je tudíž horší možnost orientace v jednotlivých Freudových myšlenkách, protože ty jsou nejen vymezeny jednotlivými pracemi, nýbrž se často přelévají podle tematické posloupnosti do prací jiných.Jejich sledování umožňuje právě poznámkový aparát Stracheyho edice. Pouze ve dvou svazcích českého vydání se tedy lze pročítat celým dílem nejen vertikálně - chronologicky, ale i horizontálně - podle tematických celků. Nadtonení plánován překlad Guttmanovy konkordance The Concordance of the Standard Editon of the Complete Psychological Works of Sigmund Freud, ani přepracování všech poznámkových aparátů zbývajících českých svazků podle Stracheyhoedice. Dále jde o kolísání pravopisných dublet narcismus/narcizmus (349/11 versus 228/13) či chybně číslovaný poznámkový aparát ve Vtipu a jeho vztahu k nevědomí. Tato zjištění svědčí pravděpodobně o nepřítomnosti interníhoredaktora pro celou edici a pro jistou míru koncepční nepřipravenosti projektu po textologické stránce. Rovněž po překladatelské stránce jde o spojení stávajících překladů s překlady novými.Přesto všechno si zaslouží tento pionýrský projekt zpřístupnění celého Freudova odkazu uznání, neboť teprve jeho úplný převod do češtiny může zamezit extrémní, selektivní interpretaci.

Dobrý den, jsem předplatitelka vašeho časopisu a v dubnovém čísle jsem byla dost překvapena neznalostmi a udivujícími názory slečny/paní Barbary Hanachové (muslimky studující LF MU). Chtěla bych tímto na její článek reagovat.Vážená Barbaro Hanachová, přečetla jsem si váš názor ohledně toho, co vyjadřuje muslimský šátek, a byla jsem dost překvapena vašimi nejen názory, ale zejména vašimi údajnými znalostmi ohledně vašeho náboženství. Pokud jeznámo mně, muslimské ženy mají nosit šátek, burku apod. ne proto, že je to"součást oděvu"muslimek, ale právě proto, aby"nevzbuzovaly u mužů žádost", to jest proto, aby ženy"nepokoušely muže",jakkoli je toto zcela mužský termín. Což znamená, tedy alespoň podle zdravého rozumu, že když žena bez šátku"vzbudí mužskou žádost", ten má právo na jakoukoli reakci, protože podle této muslimské logiky může za tutoreakci ona žena. Takže se žena má zakrývat, schovávat svůj obličej, postavu atd., a to jen proto, že muž se nemusí dokázat ovládnout. Promiňte, ale nemusím studovat Korán, stačí použít onen zdravý rozum, abych v tom poznalaúžasnou jednostrannost, kdy je žena vinna, ale muž za nic nemůže, protože"upadl do ženských tenat","byl sveden".Nošení šátků ženami pochází už z židovského náboženství, odkud byl tento"zvyk"přejat křesťanským náboženstvím a odtud i islámem. Toť fakta. Žádný"přirozený"kus oděvu, ale pouhý přejatý"zvyk". Nebudu vaše náboženství urážet a jiné třeba vyzdvihovat, ale pokud si obyčejný člověk všimne, tak všechna tato tři náboženství jsou čistě mužská, vytvořená pro muže a ovládaná muži. Nemohu za vaše nízkésebevědomí, a za mé"normální"sebevědomí, kdy si vážím sama sebe a nepotřebuji sama sebe urážet a ponižovat. Klidně budu věřit, že Mohamedovi něco sdělil nějaký"duch svatý", ale vy nemůžete popřít, ževelkou část muslimského náboženství tvoří staré arabské zvyky, které Mohamed prostě"přijal". Mezi ně patří například ona podřízenost ženy či mnohoženství. Nejsem žádná"fanatická křesťanka", ani se přílišdo žádné církve nepočítám, ani do kostela nechodím. Každý ať si věří, v co chce, pokud to nebude nějak omezovat a vymezovat druhého člověka, a to naprosto jakkoli, tedy i potlačováním samostatného myšlení. Takže mezi taktoomezující církve logicky počítám také například i katolickou církev. A ještě něco. Jeptišky nemůžete srovnávat jednoduše s muslimkami. Ne všechny křesťanky jsou totiž jeptišky, pokud by ale byly, pak by bylo vaše srovnání namístě, jinak srovnáváte jablka s hruškami. Stejně tak zaměňujete cizí (tedy vám cizí, arabskou, když jste Češka) kulturu s náboženstvím.

Každé onemocnění, tím spíše onemocnění závažnou, život ohrožující chorobou, znamená pro člověka ztrátu dosavadních jistot, ohrožení všech zvyklostí a přesvědčení, o která se do té doby opíral. Je to jistě současně příležitostpřestat být na těchto jistotách závislý a udělat svůj život svobodnější. Především je to však životní situace bolestná a náročná, subjektivně logicky neprožívaná právě pozitivně.To, čím se v životě trápíme, co nám působí trýzeň a utrpení, nicméně nejsou fakta nebo nějaké objektivní skutečnosti, jsou to právě naše představy, významy, jaké faktům dáváme, a očekávání, která jsou s fakty spojena. Neníto sama bolest nebo konkrétní omezení, ale strach z bolesti a přesvědčení o tom, že okolnosti jsou omezující, vědomí toho, co by bylo jinak nebýt nemoci a podobně. A právě tady je obrovské pole působnosti pro psychoterapii,která pomáhá nemocným netrápit se zbytečně, zorientovat se v nové životní situaci a žít i přes nepříznivou prognózu smysluplný a naplněný život. Ať to zní jakkoli paradoxně.Je nutnou lidskou potřebou dávat faktům smysl a ten se může v psychoterapeutickém procesu proměňovat. V člověku, jehož jednoznačné a definitivní soudy o něm a chorobě byly zrelativizovány takovýmto význam proměňujícímrozhovorem, je pak zpravidla mnohem snadnější objevit zdroje k vypořádaní se s nepříznivými vlivy a rozhodování se o svém dalším bytí. Vyrovnání se s faktem vlastní smrtelnosti, s vědomím toho, že to, co má člověk ze životapřed sebou, je jakýmsi způsobem časově ohraničeno, je podmíněno rozpuštěním sebezničujících přesvědčení o nespravedlnosti takového údělu, o vlastním zavinění a podobně. V tomto smyslu přispívá psychoterapie ke smíření se snevyhnutelným, současně je však také obrovským příspěvkem ke schopnosti pacienta spolupracovat na léčbě a aktivně se podílet na svém případném uzdravení.Nemoc jako by předurčovala specifická členství v sociálních systémech, specifickou roli, jednoduše řečeno, dotyčný člověk je najednou ve všech společenstvích za nemocného, a to jak ve společenstvích, ve kterých se dosudpohyboval, tak v nových, vznikajících právě v souvislosti s chorobou. Nemocný jakoby splynul se svou nemocí a přestal být vším tím, čím dosud býval. Přispívají k tomu jak ohledy okolí, tak dobře míněné rady zdravotníchpracovníků typu"teď na všechno zapomeňte, nejdůležitější je, abyste se uzdravil". Člověk však sám o sobě nikdy není problémem nebo nemocí. Proto považujeme za užitečné využití externalizačních terapeutických postupů,v jejichž důsledku je pak nemoc vnímána jako více či méně důležitá okolnost v pacientově životě, ale vždy pouze okolnost, tedy něco mimo člověka samého. Takové oddělení umožňuje dotyčnému být taky něčím jiným než pacientem.Jde především o to, aby člověk zůstal protagonistou svého vlastního příběhu a nestal se figurkou na hracím poli někoho jiného, kdo jím táhne dle vlastního plánu, jako by on sám neměl vůli nebo kompetence o sobě rozhodovat.Takové jednání, byť dobře myšlené, zbavuje nemocného lidské důstojnosti a dělá z něj oběť. Cílem psychoterapie je vrátit nemocnému autorství vlastního života. Tedy něco přesně opačného.Nejen samotným nemocným však choroba komplikuje život. Nepříznivá situace se dotýká všech kolem a nejvíce zpravidla těch nejbližších osob. I ony mají svoje obavy, potřeby a očekávání s chorobou spojená, a tak jepsychoterapie šancí i pro ně. Zkoušce je vystaveno fungování nepsaných pravidel v rodině a nakonec ve všech vztazích. Jelikož se představy o tom, jak by kdo měl v takové situaci vlastně fungovat, u jednotlivých účastníkůvětšinou liší, dochází ke krizím a přehodnocování vztahů zrovna v době, kdy by bylo žádoucí se o ně opřít jako o něco stabilního. Skutečnou pomocí může být v takových chvílích rodinná terapie.

STRUČNĚC. G. Jung

a hypermarketů u nás?

Jeroným KlimešPraha, Portál 2005. 239 s.

"Kostky jsou vrženy", řekl Caesar, v bibli se praví, že"metali los o roucho jeho"a hrací kostky,"vrhcáby", obveselovaly naše předky. Hráčství je staré jako lidstvo samo, v současné době se všakgambling v USA, a nejen tam, stává vážným společenským problémem.Patologický hráč se nedokáže od myšlenek na hru odpoutat, přemýšlí, kde sehnat peníze, začíná lhát a podvádět.

"Boj o dítě" nemá vítěze, jen poražené. Rozsoudit spory rozvedených rodičů bývá mimořádně těžké. Každý má svou pravdu, svá "práva", své nároky. Pro zamyšlení nad problematikou jsme sestavili fiktivní příběh. Jak jej posuzují různí odborníci? Pavla Koucká; Eduard Bakalář - Psycholog a soudní znalec; Šárka Gjuričová - Klinická psycholožka a rodinná terapeutka; Tomáš Novák - Manželský poradce; Petr Pöthe - Psychoanalyticky orientovaný psychoterapeut.

Přemíra slasti a strádání nás může dovést až k duševním poruchám a člověk, který kvůli nim jedná nedobře, není zlý, ale nemocný. K odpovědnosti je třeba povolat především jeho vychovatele a rodiče - názor, nad nímž bychom semohli zamyslet i dnes. Alespoň občas...V antice byl Platónův výklad o nemocích lidského těla a duše považován za velmi důležitý.

V přitažlivosti žen i mužů hrají významnou roli rysy jejich tváří: tvar očí, nosu, lícních kostí, barva pleti a podobně. Co se nám líbí a proč? Hraje zde prim móda, anebo preference, jimiž nás vybavila evoluce?Čím více vpravo na obrázku se obličej nachází, tím mužnější rysy vykazuje. Který se vám líbí nejvíce?

STRUČNĚVědci z Boston University zjistili, že lék pro léčbu tuberkulózy může lidem trpícím sociálně úzkostnou poruchou pomáhat při překonávání jejich strachu ze sociálních situací. Tato látka - tzv. D-cykloserin - je užívána pro léčbutuberkulózy a ukázala se jako účinná také pro podporu učení. Nejnovější dvojitě slepé studie se zúčastnilo 27 pacientů. Polovina z nich dostávala dávky 50 mg D-cykloserinu, druhé polovině bylo podáváno placebo - a to vždyhodinu před psychoterapeutickým sezením. Během něho měli pacienti za úkol přednést krátký projev před ostatními, anebo před kamerou. Ukázalo se, že ti, kteří dostávali D-cykloserin, byli výrazně méně úzkostní ve srovnání skontrolní skupinou. Studie byla uveřejněna v březnovém vydání časopisu Archives of General Psychiatry.

Březnové číslo časopisu Monitor on Psychology přináší článek shrnující výsledky nových výzkumů z oblasti hypnózy, které využívají moderních zobrazovacích metod mozku.Zmíníme-li se o hypnóze, mnoha lidem se vybaví šarlatán či kouzelník na pódiu, který hypnotizuje diváky a přesvědčuje je, aby napodobovali třeba nějaké zvíře. Ve skutečnosti je hypnóza účinnou metodou, která mnohapsychologům pomáhá například při práci s pacienty, kteří chtějí přestat kouřit, při snižování nadváhy, anebo v rámci léčby bolesti. Přestože jde o metodu poměrně široce rozšířenou a účinnou, vědci stále přesně neznají jejípodstatu a mechanismy jejího fungování.Mnoho let vědci například zkoumají, zda lidé v hypnóze cítí a vnímají okolní prostředí jinak než v bdělém stavu, anebo jak funguje lidská pozornost a koncentrace během hypnózy, kdy zhypnotizovaný jedinec jedná pod vlivemhypnotizéra. Na tyto a další otázky se v posledních přibližně deseti letech postupně daří nacházet alespoň částečné odpovědi, a to díky rozvoji metod pro zobrazování činnosti mozku jako je například funkční magnetická rezonance(fMRI).V nedávných výzkumech se zjistilo, že když člověk v hypnóze jedná pod vlivem sugescí hypnotizéra, jeho mozek zpracovává informace odlišným způsobem než za standardních podmínek. Pokud je například člověku v hypnózehypnotizérem řečeno, aby viděl barvy, aktivují se oblasti mozkové kůry zodpovědné za zpracování barev, i když ve skutečnosti v okolí reálně žádné barvy nejsou."Technologie pro zobrazování činnosti mozku nám umožňujívidět, co se v mozku děje v průběhu hypnotické sugesce,"uvádí Amir Raz, psycholog z Columbia University v New Yorku.V jednom z posledních výzkumů Raz zjistil, že pomocí hypnózy je schopen významně snížit tzv. Stroopův efekt. Ten spočívá ve vzájemné interferenci zaměřené pozornosti. Stroopův test spočívá v tom, že člověku je prezentovánlist s názvy barev; jednotlivé názvy barev jsou však vytištěny jinými barvami (například slovo"červená"je vytištěno modrou barvou). Úkolem je ignorovat slova a jmenovat pouze barvy jimiž jsou slova vytištěna. Programotné jedince je však tento úkol obtížný, protože mají automatickou tendenci číst vytištěný text. Často proto čtení zpomalují, zasekávají se, dělají chyby. V nedávné studii, která byla publikována v časopise Proceedings ofthe National Academy of Sciences, Raz se svými spolupracovníky testoval 8 vysoce hypnabilních lidí a 8 velmi málo hypnabilních. Po hypnotické indukci (zhypnotizování) byla všem dána posthypnotická sugesce, že uvidí bezesmyslnésymboly vytištěné různými barvami a že jejich úkolem bude na klávesnici stisknout vždy příslušnou barvu korespondující s barvou symbolu. Poté byla hypnóza ukončena, všem 16 pokusným osobám byl administrován Stroopův test apomocí fMRI byla současně monitorována aktivita jejich mozku. Ukázalo se, že hypnabilní osoby byly v testu významně úspěšnější -pracovaly rychleji a dělaly méně chyb. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že u hypnabilních osob bylaběhem Stroopova testu výrazně méně aktivní oblast zvaná ACC (anterior cingulate cortex) - oblast mozku, která je aktivní v situacích, kdy se člověk snaží vyřešit konflikt mezi informacemi z různých zdrojů (např. názvy barev abarvy tisku v tomto testu).K podobnému zjištění dospěl i harvardský psycholog Stephen Kosslyn ve své studii uveřejněné v časopise American Journal of Psychiatry. Když požádal zhypnotizované osoby, aby"viděly"barevný obraz (podobnýMondrianovým dílům), aktivovala se u nich část mozku činná při reálném vnímání barevných podnětů. U lidí v bdělém stavu, kteří si obdobný obraz měli pouze představovat a vizualizovat, k takovéto aktivaci nedocházelo.Pozoruhodná jsou i zjištění z výzkumu, jehož autorem byl londýnský psycholog David Oakley a který byl publikován již v roce 2004 v časopise Neuroimage. Hypnotická sugesce byla zaměřena na vnímání bolesti. Hypnotizérovi sepodařilo vyvolat u hyp nabilních osob stejné mozkové procesy, jako kdyby jim byly aplikovány reálně bolestivé podněty. Při pouhé představě bolesti v bdělém stavu k ničemu takovému nedocházelo.