Online archiv

Co všechno mám

Václav Fuka, 2/2007

Orchestr bez dirigenta

, 2/2007
Psychoticky nemocného lze z pohledu muzikoterapeuta přirovnat k orchestru, jenž hraje bez partitury a dirigenta. Každý nástroj má svou citlivou melodii, svůj rytmus, jenže hrají všechny najednou, bez souladu. Uslyšet a přečíst tuto řeč může pomoci terapeutovi symbol.

Dobrovolníci versus profesionálové

Pavla Koucká, 2/2007
V pomáhajících profesích mají své místo jak dobrovolníci, tak placení profesionálové. Na jedné straně osobní nasazení a zájem společně s jistou naivitou. Na straně druhé specifické znalosti, systematika a nebezpečí vyhoření. Kdy zapojit jedny nebo druhé?

Revoluce v sociálních službách

Daniela Kramulová, 2/2007
Největší změna v sociální oblasti od dob Marie Terezie. Tak hodnotí zákon o sociálních službách ti, kteří se v každododenním životě neobejdou bez pomoci. Konečně mají možnost si sami vybrat službu, která jim vyhovuje nejvíc.

Milujte se a množte se

Jeroným Klimeš, 2/2007
Zamilovanost je evolučně formovaný mechanismus, který ulehčuje odpoutání se od vazeb k primární rodině, abychom byli schopni přilnout k někomu, kdo s námi sdílí asi tolik genů jako poslední bezdomovec na ulici. Alespoň tak to vidí texaský evoluční psycholog David Buss.

Jak si vybíráme partnera

, 2/2007
Partnera si podle jedné teorie vybíráme podobného rodičům. Dokonce i v případě, že si s nimi nerozumí, si dívka nevědomě volí toho, kdo se podobá jejímu otci, a chlapec hledá tu, jež mu připomíná matku. Manželé Biddulphovi nabízejí ve své knize Deset tajemství lásky jiný model…

Mohou se zabijáci napravit?

Daniela Kramulová, 2/2007
Během své dlouholeté praxe soudního znalce z oboru psychologie vyšetřoval Karel Netík několik pachatelů, jež můžeme označit termínem sériový vrah. U závažných trestných činů nejednou odpovídal na dotaz, jaká je prognóza pachatelovy resocializace, stručně řečeno, zda se ho, až po letech vyjde z vězení, máme bát.

Co vede ruku sériových vrahů

Ludmila Čírtková, 2/2007
Nedávné případy manželů Stodolových a „anděla smrti“ Zelenky upoutaly značnou pozornost na fenomén sériových vrahů. Ačkoli jde statisticky vzato o okrajový jev, extrémnost takového počínání budí znepokojení.

Vzrušující nákupy bez placení

Martina Rašticová, 2/2007
Krást na návštěvě u známých je pro ně naprosto nemyslitelné. Bankovku, jež omylem vypadla kolegovi z kapsy, spolehlivě vrátí. Přesto z obchodních center pravidelně odcházejí se zbožím, které nezaplatili.

Chudák dlužník a zlý exekutor?

Pavla Koucká, 2/2007
Odpovědnost za nesplácení dluhů leží v prvé řadě na dlužnících samých, říká exekutor Stanislav Pazderka. Jsou to zletilé osoby, plně způsobilé k právním úkonům a k odpovědnosti za svůj život.

Podnikatelský příběh Romana Skamene

, 2/2007
Po revoluci začalo mnoho lidí podnikat. Zvláštní kategorii tvořili herci, kteří se rozhodli zúročit svou slávu a půjčili svá jména různým podnikům. Tak, jako západní herci zakládali restaurace Planet Hollywood, Roman Skamene založil Restauraci Skamene. S manželkou Renatou si vzali úvěry a na rušné ulici v centru města otevřeli podnik. „Restauračka krásně prosperovala, spláceli jsme, ale dluhů bylo furt dost,“ vzpomíná Skamene. „90 tisíc nájem měsíčně plus úvěr u banky. A najednou vám přijde účet na půl milionu za plyn, půl milionu za elektriku, voda… takhle se to pořád točilo a nemohli jsme se zvednout…“ V jistou chvíli už se jako jediná možnost jevila rychlá půjčka u lichvářů. Skamene říká: „Půjčil jsem si 250 tisíc s tím, že do dvou měsíců vrátím 300.“ Na zaplacení však neměl, domluvil tedy, že mu přidali další úrok – a za pár měsíců to bylo 900 tisíc a vyrovnání dluhu bylo čím dál méně realistické. Lichváři se uchýlili k výhrůžkám i fyzickému útoku a herec, který se v tu dobu uchýlil k alkoholu, přiznává: „S mojí ženou jsme už měli takové myšlenky, že nemít děti, tak jsme se snad zabili.“ „Bylo to hrozný období,“ přitakává paní Skamenová. „My oba jsme lidé, kteří předtím vždy, když jsme si něco půjčili, tak jsme to vrátili. Nebo jsme si raději ani nepůjčovali. A když to pak vrátit nemůžete, je to strašná situace, opravdu strašná.“ Od nelegálních dluhů Skamenovým nakonec pomohl přítel: šéf tehdejšího podsvětí Ivan Jonák. „Roman Skamene měl štěstí, že se nějakým způsobem znal s panem Jonákem, který měl tu protiváhu,“ říká bývalý kriminalista JUDr. Josef Doucha. „Je to ale v podstatě špatně. Tyto věci má standardně řešit policie, kterou ovšem zastihl počátek 90. let takřka v nedbalkách.“ Z toho nejhoršího byl Roman díky šéfovi tehdejšího podsvětí Jonákovi venku. Zůstaly mu však dluhy u banky, rána na duši a problém s alkoholem, s nimiž se pak potýkal ještě mnoho let. Vzpomínka na podnikatelské období jej bolí ještě dnes.

Měla by být regulována reklama na půjčky?

, 2/2007
Jan Komeda, ředitel portálu Peníze.cz