Online archiv

Co si myslí kliničtí psychologové o své etické komisi? Někteří její činnost vůbec neznají, jiní svůj názor mají, ale ve většině případů jsou ochotni ho sdělit pouze anonymně.Psychologové si na existenci etických komisí zatím příliš nezvykli a spíše se jich obávají, než že by jejich existenci vnímali jako pomoc pro sebe. Proto také raději zůstávají v anonymitě.

Dívky hubnou, aby byly krásné, štíhlé, dokonalé nebo prostě jiné než ostatní. Zpočátku si myslívají, že zhubnou na nějakou vysněnou hodnotu a začnou zase normálně jíst. Když však oné mety dosáhnou, zjišťují, že jim to nestačí."...viděla jsem sice, že to není hezké, ale říkala jsem si, že je pořád lepší být ošklivě hubená než ošklivě tlustá. Protože začít jíst normálně, to by pro mě znamenalo být zase tlustá, ba možná i tlustější. Vždyťse znám."

Účelem používání auta není vždy jen dopravení řidiče odněkud někam. Osobní vůz slouží také jako nástroj vyjádření sociálního postavení i identity svého majitele.Kromě přepravy pasažérů plní auto i symbolickou a emocionální funkci. Auto může fungovat i jako zástupce mužské potence či kompenzovat sociální a emocionální kontakty.

České děti jsou podle výzkumu WHO druhé nejagresivnější z 35 zemí. Horší je to jenom v Litvě. Nabízím svůj pohled na agresi dětí, opřený o studii více než deseti tisíc žáků sedmých tříd.Rizikovým faktorem pro rozvoj agrese u dětí je nepříznivé rodinné prostředí.

Ivo Plaňava, psycholog a manželský poradce

Také si myslíte, že ideální pracovník je ten, kdo bere svou profesi jako poslání a nic od ní nechce získat jen pro sebe? Jste na dobré cestě k vyhoření.Profesionálové, kteří jsou opakovaně přítomni traumatizující události, potřebují k tomu, aby profesně nevyhořeli, své emoce ventilovat. K tomu může pomoci debriefing vedený psychologem, na němž může hasič nebo záchranářotevřeně mluvit o tom, co prožívá.

Celá společnost mluví o slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Tento problém dokáže každá rodina vyřešit sama, říká psycholog Josef Zeman. Od státu ale potřebuje mít dobré podmínky k tomu, aby se mohla svobodně rozhodovat.

Světové zdravotnické shromáždění je nejvyšším orgánem Světové zdravotnické organizace (WHO), schází se jednou ročně a účastní se ho delegace ze všech 192 členských zemí. Letošní Světové zdravotnické shromáždění, které skončilo25. 5. 2005, přijalo významnou rezoluci"Problémy veřejného zdraví působené škodlivým užíváním alkoholu". V rezoluci se mimo jiné uvádí:*Alkohol je nejvýznamnějším rizikem pro zdraví v rozvojových zemích s nízkou mortalitou a třetím nejvýznamnějším rizikem pro zdraví ve vyspělých zemích.*Škodlivé pití alkoholu patří k nejdůležitějším příčinám nemocí, zranění a násilí (zejména domácího násilí a násilí vůči ženám a dětem), invalidity, sociálních problémů, předčasné smrti a duševních poruch.*Zvláště závažné škody působí pití alkoholu při řízení motorových vozidel, v pracovním prostředí a v těhotenství.*Intoxikace alkoholem také zvyšuje možnost rizikového chování včetně zneužívání drog a rizikového sexu.*Škodlivé pití alkoholu vede k ekonomickým ztrátám zahrnujícím výdaje na zdravotnictví, sociální péči, trestní záležitosti, nižší produktivitu práce a zpomalení ekonomického rozvoje.Světové zdravotnické shromáždění v další části rezoluce žádá členské země mimo jiné o to, aby vytvořily, implementovaly a zhodnotily preventivní programy, které zmírní negativní zdravotní a sociální důsledky škodlivéhopití alkoholu. K tomu by se měly mobilizovat příslušné sociální a ekonomické skupiny včetně odborníků, nevládních organizací a soukromého sektoru.Uvedené rezoluci by se měla v České republice věnovat zvláštní pozornost vzhledem k vysoké spotřebě alkoholu a masivním zdravotním a ekonomickým škodám, které zde škodlivé užívání alkoholu působí. Plný text rezoluce je kdispozici na adrese: http://www.who.int/gb/ebwha/pdf_files/WHA58/WHA58_26-en.pdf

Syndrom ustrnutí nebo stagnace je určen těmito příznaky: zástava vývoje osobnosti, uváznutí v minulosti, ztráta smyslu života a životní radosti, rozmrzelost, ochromenost rozhodování. Stojatost osobního vývoje vede až kneurotickým poruchám, řečeno s Franklem k noogenním. Může jít o trvalejší stav, jen v tom případě lze hovořit o syndromu stagnace. Negativní epizody kratšího trvání známe přece důvěrně všichni, a mohou být i pozitivníminkubačním stadiem k novému rozmachu. Syndrom ustrnutí je vývojové vyhasnutí, stagnace na vývojovém stupni.Syndrom profesního ustrnutí (vyprahlosti, vyhoření, burn-out) je obdobný, může iradiovat na ostatní životní role. Syndrom ustrnutí se nicméně nemusí vždy dotýkat profesní stagnace, ač tak bývá často.Anglické pojmenování (syndrome of stagnation) ukazuje na latinský původ (stagnum = neproudění, zástava toku). Podle Oxfordského slovníku"stagnate"znamená"přestat téci, být nečinným", ale i"stávat se otupělým, zůstat na jednom místě". V angličtině lze tohoto slovesa užít i v případě, že došlo ke ztrátě motivace. Američané tu používají slova"zest"- to původně značí"příchuť, koření,motivovanost, radost z tvoření plánů". Jak vidět, konotace dokreslují výstižně stav ustrnutí. Ztrácí se pocit"ještě to není hotovo".Bez nadsázky lze říct, že vše, co existuje, se vyvíjí, odvíjí v čase. Z toho nelze vymanit ani osobnost, všechny psychické potence jsou plné jen tehdy, jsou-li ve vývoji, lépe řečeno v pokroku. Ustrnutí si člověk nemusíuvědomovat v celém rozsahu.I v duševním životě člověka lze pozorovat jakousi entropii, sklon proti vzmachu"elán vitale". Pobyt ve světě může být jen tehdy plnohodnotný, napomáháme-li realizaci pozitivních dispozic - stojatost je zhoubná.Proti této entropii není imunní ani láska, opravdová je, pokud se rozvíjí, roste. Platí-li postřeh středověké filozofie, že ctnost je právě poloha mezi oběma krajnostmi (statečnost střed mezi zbabělostí a nezodpovědnýmhazardem, spravedlnost centrální poloha mezi nespravedlností a shovívavostí či neangažovaností), o lásce to neplatí, ta může jen růst, nikdy není dovršena.Moderní člověk má mnoho nectností (v tom byl člověk vždy"moderní"), ale přesto se zdá, že touha po dokonalosti, po vývoji a po smyslu je u něho zachována.Syndrom ustrnutí odkazuje na základní pocit radosti z toho, že jsem, že existuji. Údiv nad darem bytí (i nad vnímáním zázraku reality) je živnou půdou pro lidské plány i prosociální chování. Je orientován nejenhorizontálou, ale i vertikálou. Životní prožitky a zkušenosti posilují jeho vývoj a právě syndrom stagnace představuje ztroskotání.Mohlo by se zdát, že uvažovaný syndrom není nijak patologický, jako by šlo o stav marginální, jen o nároky zjemnělé diagnostiky, o ochuzení vnitřní dynamiky. Někdy však je to stav trýznivosti, bezradnosti. Každá věc, má-libýt k něčemu, musí být schopna rozvíjení. Ve zdání, jako by byl syndrom stagnace okrajovou záležitostí poruchovosti osobnosti, je ovšem i kus pravdy. Není nijak daleko k pozitivnímu rozhodnutí.Smyslem naší úvahy jsou implikace pro praktickou psychologickou práci. Vždy je třeba začít u sebe. I pouhý nástin uvažovaného syndromu může naši odbornou praxi nepříjemně ovlivňovat. Jsme nebo bychom měli být citlivější vautoreflexi; vsaďme na stálou tvořivost, odolávejme zaběhané rutině, inovujme své postupy, zkoušejme nové programy, nebojme se objevovat. (Vzpomínám s vděčností, jak mě překvapila efektivita dereflexních skupin Lukasové.)Syndrom ustrnutí ukazuje, že každý kousek radosti, který se podaří vnést do prožívání našich klientů, je pozitivním lidským prosociálním přínosem. Pro klienta i pro mne. A to není málo.

Podle nedávno zveřejněného výzkumu může cannabis zmírňovat průběh vážných duševních onemocnění, jako je schizofrenie nebo bipolární afektivní porucha.Zatímco někteří odborníci varují před nepříznivými dlouhodobými účinky, které mohou postihnout kuřáky konopí, vědci z Newcastle University naopak přicházejí se zjištěním, že regulované dávky cannabisu mohou mít příznivývliv na pacienty v manické fázi.Profesorka Heather Ashton z katedry psychiatrie, která tento výzkum vedla, ovšem zdůrazňuje, že se jednalo o lékařské využití cannabisu, které se značně liší od obvyklého masivního,"rekreačního"užívání této látky.Podle Ashton mají určité složky konopí účinky, které mohou být přínosem v léčbě určitých forem duševního onemocnění. Lidé, kteří ho užívají proto, aby zmírnili symptomy své choroby, nepotřebují tak vysoké dávky, jakéobvykle užívají"rekreační"konzumenti.Aston neobhajuje kouření této drogy, ale říká, že konopí obsahuje jisté látky, nazývané cannabinoidy, které lze syntetizovat a použít ve formě spreje, a ten potom aplikovat nastříkáním pod jazyk.Zmíněné látky mohou mít podle Ashton sedativní, antipsychotické nebo antidepresivní účinky. Jedna z obsažených látek, THC, může mít na uživatele"povznášející"účinek, zatímco další, zvaná CBD, má naopakzklidňující vliv.Cílem profesorky Ashton, která je psychofarmakoložka, bylo studovat efekt směsi těchto dvou specifických sloučenin. Podle ní nejsou současná antipsychotika, obsahující často lithium, uspokojivá, protože mohou pacientyemočně"oplošťovat". Směs určitých cannabinoidů, užívaných jako doplněk, ne jako hlavní léčba, by mohla být pro pacienty přínosem.

Většina duševních onemocnění se objevuje ještě v dětství a dospívání. Polovina ze všech případů přitom nastane ve 14 letech. Toto zjištění se zakládá na studii provedené na téměř 10 000 dospělých občanů USA.Podle Ronalda Kessnera, člena výzkumného týmu z Harvard Medical School, se začíná mnoho případů duševní choroby projevovat mírnými a snadno přehlédnutelnými příznaky, jako je mírná úzkostnost nebo přetrvávající stydlivosta plachost, avšak bez léčby se rychle mohou stupňovat do vážné deprese, ochromující fobie nebo úzkostné poruchy. Podle jeho slov je procento případů duševního onemocnění s brzkým začátkem ohromující - tři čtvrtiny onemocnění serozvíjí před 24. rokem. Bylo by proto zapotřebí účinnější včasné detekce a terapie těchto chorob.Tato zjištění, publikovaná v červnovém čísle časopisu Archives of General Psychiatry, se zakládají na osobních rozhovorech s lidmi ve věku od 18 let, a to v letech 2001-2003. Výsledky také ukázaly, že výskyt duševníchonemocnění se ve Spojených státech poprvé od poloviny čtyřicátých let dvacátého století stabilizoval.Zhruba 46 % dotazovaných lidí uvedlo, že někdy v životě trpělo duševním onemocněním. Asi 26 % osob prodělalo duševní onemocnění během předchozího roku. Tyto údaje jsou obdobné, jako údaje získané v podobném šetření v roce1994. Ve starších studiích se počet udávaných duševních poruch stále zvyšoval. Tento nárůst lze patrně přičítat zdokonalujícím se metodám detekce onemocnění a vzrůstajícímu povědomí o onemocnění.Obecná míra výskytu duševních onemocnění je ve skutečnosti pravděpodobně vyšší, protože studie se zaměřila výhradně na anglicky hovořící dospělé a vyloučila vzácnější onemocnění, jako je schizofrenie a autismus.Většina dotazovaných osob uváděla mírnou formu onemocnění. Pouze asi pětina z lidí, kteří podle svých slov trpěli duševní poruchou během předchozího roku, trpěla vážnou chorobou, která vážně narušila jejich běžné denníaktivity.

Stručně