Online archiv

Pavel HartlPraha, Portál 2005, 311 s.Recenzovaný slovník je stručnější alternativou Psychologického slovníku, který vydal Pavel Hartl společně se svou ženou Helenou v roce 2000 a který obsahuje přes 11 000 hesel. Stručný psychologický slovník čítá přibližně 6 000hesel, je cenově dostupnější (375 Kč) a je určen nejširší veřejnosti.Slovník obsahuje hesla napříč mnoha psychologickými disciplínami, ale nevyhýbá se ani termínům z jiných oborů, které s psychologií nějak souvisejí. Najdeme zde proto hesla jako např. propaganda, charita, gamaaminomáselnákyselina či hermafrodit. Průměrná délka hesla nepřesahuje dvacet slov. Definice neobsahují jména, a tak se z nich čtenář nedozví nejen to, kdo příslušný termín poprvé užil, ale ani to, podle koho je nazván (např. ericksonovskáhypnóza, Jungova typologie apod.). Kromě věcných hesel najdeme ve slovníku také hesla jmenná, která přinášejí základní biografické údaje o významných světových i domácích osobnostech z historie psychologie. Několika kresbamislovník ilustroval Jan Hanibal.Jak upozorňuje Pavel Hartl v předmluvě, hesla mají úmyslně co nejkratší rozsah. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že slovník je v tomto směru nevyvážený - rozsah, který je jednotlivým heslům věnován, často neodpovídá jejichvýznamu. Například definice jednoho ze stěžejních psychologických pojmů - vědomí - zabírá méně než dva řádky ("obsah mysli, který si člověk dokáže vybavit"). Naproti tomu několikanásobně více prostoru je věnovánopojmům marginálním (např. hubenost, kybersex, masturbační prostituce, osud či telefyzika).Další drobnou výhradu mám k obsahu definic jednotlivých hesel. Slovník tohoto typu samozřejmě nemůže obsahovat detailní výklad pojmů (jako je tomu např. u Psychologického slovníku z roku 2000). Přesto by však bylo žádoucí,aby byly termíny definovány přesně a hlavně aby definice vystihovaly nejpodstatnější vlastnosti a znaky definovaného pojmu. Některé definice v recenzovaném slovníku však tento požadavek nesplňují. Jako ilustraci můžeme použítpojem medián. Tento statistický termín je v psychologické literatuře velmi frekventovaný, často však bývá zaměňován za modus či průměr. Čtenář, jemuž se tato tři nejčastěji užívaná vyjádření střední hodnoty pletou, vrecenzovaném slovníku najde u hesla medián tuto definici:"způsob vyjádření střední hodnoty dat vhodný pro některé případy, kdy je průměr dobře necharakterizuje."Troufám si odhadnout, že většinu uživatelů tatodefinice neuspokojí. Není sice nepravdivá, neobsahuje však informaci, která medián charakterizuje nejvýstižněji - medián je hodnota, jež dělí řadu podle velikosti seřazených dat na dvě stejně početné poloviny.Přes uvedené drobné výhrady je Stručný psychologický slovník vítaným obohacením našeho knižního trhu. Nejširší veřejnosti může být slovník praktickou pomůckou pro rychlou orientaci v psychologickém pojmosloví. Studenti aodborná veřejnost využijí spíše staršího, ale podrobněji zpracovaného Psychologického slovníku.

Masters R. E. L. a Houstonová J.Praha, Maťa&Dharmagaia 2004, 405 s.Kniha, vyšlá poprvé v roce 1966, byla kultovním dílem hnutí hippies: primárně ovšem nikoli jako návod k používání LSD, nýbrž jako věcně založená fenomenologie tak zvané psychedelické zkušenosti a jako přesvědčující argument, ževědecké studium těchto zkušeností může vést"až za Freuda". Byla též návodem, jak psychedelických zkušeností využít k sebepoznání jako prostředku psychoterapie.Knihu je možno označit za základní dílo transpersonální psychologie, protože přináší, kromě jiného, již výše zmíněnou, bohatě doloženou fenomenologii psychedelické zkušenosti. Není tedy"biblí narkomanů", aleseriózním vědeckým dílem, jehož cílem je inspirace těch, kdo zkoumají psychologickou podstatu stavů rozšířeného vědomí, navozeného prostředky LSD a psychoterapeutické využití psychedelických zkušeností. Kniha též upozorňuje nanebezpečí toxikomanie (rizikové látky, rizikové závislosti, rizikové osobnosti a podobně).Jedna z kapitol nese název Průvodce; rozumí se tím"osoba, která řídí sezení s psychedeliky, vede psychedelický subjekt, nebo pomáhá neznámým terénem rozšířeného nebo změněného vědomí projít". Autoři knihy zajeho obdobu označují postavu básníka Vergilia v Dantově Božské komedii, ale ve skutečnosti by jím měl být psychiatr a mělo by se to odehrávat jen v rámci psychoterapeutického procesu. Podstatným znakem psychedelické zkušenostije hlubší prožívání. Psychedelické látky umožňují více vnímat, myslet a cítit:"Člověk víc nahlédne do sebe sama, víc se pozná,"dokonce"je víc způsobů, jak pohlížet na věci, myšlenky, osoby..."Pozoruhodným aspektem těchto znásobených zkušeností je"svět nikoli člověčí", jímž autoři míní transcendenci (průnik za empiricky dané kategorie prostoru, času a osobnosti), ale svět symbolů, který subjektupsychedelické zkušenosti zpřístupňuje průvodce. Ten jej může během sezení také uvádět například do prožívání různých historických událostí tak, že se stává jejich aktérem: například se prochází se Sokratem.Autory obsahově bohaté knihy jsou J. Houstonová, psycholožka se zájmem o religionistiku, a její manžel R. E. L. Masters, psychoterapeut a sexuolog; oba jsou také autory díla Psychedelic Art (1968), které je pozoruhodnýmpřehledem psychedelicky pojatého, respektive motivovaného výtvarného umění.Hlavní tezí recenzované knihy je, že psychedelické zkušenosti nejsou jen exkluzivními subjektivními zážitky, ale že poskytují také sondu do hlubších funkčních struktur lidské psychiky, a mohou tak poskytnout možnostipsychoterapeutického využití. Člověk tak může uvolnit určité obsahy svého nevědomí a vidět sebe a svět bez sebeklamu a iluzí, což ho může zbavit pocitů viny, podpořit jeho sebeúctu... Je s tím ovšem spojena řada teoretických ipraktických problémů, které autoři podávají nebo jen naznačují v diskutabilní formě. A protože"revoluce ve studiu mysli se blíží", stojí kniha za přečtení.

Kevin LemanPraha, Návrat domů 2004, 202 s.Kevin Leman - psycholog, manželský poradce, lektor, televizní speaker a navíc i plodný autor. Musím přiznat, že úvodní kapitoly jeho dílka ve mně vzbuzovaly těžko definovatelnou nechuť pokračovat v četbě. Už proto, že trpíinflací pojmů, s nimiž jsme si v naší sekularizované společnosti navykli zacházet poněkud rezervovaněji."Láska","Boží plán"citace z Bible. Také kategorická tvrzení, že sex patří jen do manželství, aspousta ryze amerických reálií nabudí u řady čtenářů pochopitelný odstup. I zde však lze nalézt místa, jimž nelze upřít humor. Těžko říct, zda záměrný. Třeba když popisuje návrat ženy do poklizeného bytu zrovna ve chvíli, kdymuž věší v prádelně utěrky ("a teď vám něco řeknu: možná má ten chlap pleš na temeni hlavy, možná mu pupek visí přes opasek a možná vzbuzuje dojem, že si usilovně pěstuje druhou bradu; jenže tenhleten chlapík pro svoumanželku nikdy nebyl tak přitažlivý jako teď"). Dost se mu podobám, ale u nás doma to prostě nezabírá. Nalezneme zde i nejednu cennou inspiraci. Třeba když autor doporučuje poslat manželovi do práce balonek s nápisem"miluji Tě". Tiše doufám, že se tím nedá vyprovokovat manželka nějakého lešenáře. Už tak je těch"smrťáků"na našich stavbách dost a dost.Pokud se prokoušeme úvodními kapitolami, nebo je přeskočíme, můžeme mít ze zbytku knihy dojem, že jej napsal někdo jiný. Je zde řada zcela pragmatických doporučení, postřehů a přiléhavých interpretací. Odborníka nepopudí,laika obohatí. Nejde sice o dílko převratné, je však napsáno lehkým perem, jenž překladem nikterak neutrpělo. Některé sentence mají šanci probojovat se do zlatého fondu naučné slovesnosti. Snad alespoň na ukázku:"jejíoblíbené pyžamo je z jeden a půl centimetru tlustého flanelu; mám v garáži desku z překližky, která je tenčí", nebo"kdykoli se ženy společně loudaly jako hejno křepelek k dámské toaletě, a dokonce zvaly další ženy,aby se k nim připojily, mužům bylo jasné, že mají co do činění s naprosto odlišným druhem".Vedle trefných typologií nabízí autor i praktická cvičení, akcentuje význam autentické komunikace a umění naslouchat, jakož i respekt vůči partnerovým očekáváním. Zavádí termín"banka lásky". Dokáže být otevřenýi u témat, která bývají spíše tabuizována. Na mnoha místech je hodně osobní. Čtenář se tak - obrazně řečeno - může v kuchyni či v posteli seznámit i s jeho milovanou Sande.Jde tedy o knížku, která neurazí a mnohá její místa stojí i za přečtení. Jen se jí nedejte příliš svazovat. Zrovna nedávno jsem chtěl potěšit manželku neotřelým narozeninovým dárkem. Naneštěstí jsem byl právě u kapitoly 5a nechal se až moc unést příběhem nebohé Rity. Její muž jí věnoval k narozeninám malý červený kabriolet a ona"samozřejmě ve skutečnosti mnohem víc toužila po novém kávovaru do kuchyně". Nemám pocit, že bych se jímtehdy zrovna zavděčil. Asi jsem měl zůstat u prvního nápadu a pořídit ten kabriolet. Možná nemusel být ani červený...

Jestliže tyto řádky čte někdo jménem František, omlouvám se. Se Zlým Frantou určitě nemá žádný čtenář této knížky nic společného, ti totiž takové knížky nečtou. A pokud snad někdo má něco z Františka Hodného, pak nejspíše jento, co sám připustí. Což ostatně platí i pro čtenáře jiných jmen."František Hodný"se snaží každému zavděčit, vyhovět, získat a udržet si přízeň všech. Nedokáže odmítnout návrhy, požadavky či pokyny druhých lidí.

Rozvoj osobnosti, seberealizace, práce s emocemi. Tyto i jiné psychologické roviny rozvíjí buddhismus. Praktické výsledky ukazuje i výzkum: buddhisté působí klidněji a spokojeněji než ostatní lidé.Buddha řekl, že existuje utrpení, ale také řekl, že existuje jeho konec, a předal metody, které k tomu vedou.

Autismus - postižení, které se poprvé stalo středem zájmu některých odborníků již na počátku 20. století, a přesto kolem něj dodnes zůstává mnoho nevyjasněných a nezodpovězených otázek.Člověka postiženého autismem ztvárnil velmi realisticky v osmdesátých letech 20. století Dustin Hoffman ve filmu Rain Man.

Hudba nás dokáže povzbudit i povznést, pomáhá nám k uklidnění i soustředění. V muzikoterapii ji lze využít k úpravě prožitků i formování postojů.

V roce 1987 přišla americká psycholožka Francine Shapiro s"převratnou"metodou léčby posttraumatické stresové poruchy - pomocí řízených pohybů očí a mentální restrukturalizací stresujícího zážitku zbavit člověka potíží.Psychologové, kteří v USA nabízejí metodu EMDR, se počítají na tisíce. Úlevu už prý našlo více než dva miliony klientů. Ovšem výzkumů prokazujících její účinnost je stejně jako výzkumů kritických.

Obavy a strach, nebo kladné přijímání konečnosti vlastní existence? A s jakými osobnostními vlastnostmi se tyto postoje pojí? Na tyto otázky se snaží odpovědět psychologický výzkum.

Setkání dítěte se žárlivostí je velká životní zkušenost, zkouška, kterou musí projít. Jako rodiče nemůžeme žárlivosti zabránit, můžeme však dětem pomoci v jejím zvládnutí.V rodině, kde nikdo nemá své přesně určené místo, se může snadno rozbujet žárlivost. A to jak mezi sourozenci, tak i mezi rodiči nebo mezi dítětem a jedním z rodičů.

Moderní strategií tvůrců reklam je využívání základní lidské potřeby bezpečí a jistoty. Vhodnými obrazy, hudbou a slovy nám předestírají hotový ráj na zemi. K jeho získání bychom měli učinit jediné - koupit produkt.

Od rodičů a učitelů slýcháváme příběhy, které formují naše postoje k historickým osobnostem. S historickou pravdou tyto příběhy nemají moc společného, ale formují naše národní uvědomění a identitu. To můžeme vidět na"vítězství"nikdy nežijícího Járy Cimrmana v televizní soutěži o Největšího Čecha.