Online archiv

Irvin D. YalomPraha, Portál 2004. 303 s.Psychiatr a psychoterapeut Irvin D. Yalom byl zpočátku představitelem eklektického směru v psychoterapii, ale v 80. letech přesunuje svůj zájem na existenciální psychoterapii. Ruku v ruce s tím jde i změna jeho literárníčinnosti: místo klasických učebnic začíná psát knihy terapeutických příběhů, neboli výukové romány. Zdůvodňuje to tím, že tak lépe zpřístupní aspekty existenciální terapie, ale zároveň je už od raného mládí přesvědčen, že tonejlepší, co může člověk dělat, je psát romány. Že by tedy i splnění dětského snu?Podtitul recenzovaného románu"Deset povídek, které odhalují touhy a motivace lidské duše"charakterizuje velice přesně, o čem se v knize dočteme. Chybí pouze upřesnění, že se dočteme o touhách a motivacích obouhlavních aktérů - tedy pacienta i terapeuta. Kniha je psána v Ich-formě, terapeutem je navíc opravdu sám Yalom, který velice otevřeně popisuje nejen své pocity vůči hrdinům jednotlivých povídek, ale spojuje je i s prožitky zesvého osobního života.Název knihy vybral Yalom podle první povídky, aby ho hned v úvodní kapitole zproblematizoval. Za základní materiál psychoterapie považuje totiž určitou existenciální bolest a úzkost - především ze smrti. Této problematicevěnuje hodně pozornosti.Deset terapeutických příběhů je velmi různorodých. Hlavní aktéři, pacienti, se liší nejen věkem, pohlavím, sociálním postavením, ale i problémy a obtížemi, pro které vyhledali terapeutickou pomoc. Yalom osudy pacientůpředstavuje v šíři i hloubce jejich životních situací a prožitků. Nejcennější na celé knize je ovšem detailní popis terapeutické práce. Terapeut a učitel Yalom nabízí příběhy různorodé i terapeuticky. Sledujeme průběh déledobéúspěšné terapie i terapie, s jejímiž výsledky nebyl spokojen, i důležitých jednotlivých sezení. Ve všech jsou formulovány Yalomovy dotazy nebo interpretace, ve všech nacházíme reflexi terapeutových pocitů. Tím, že Yalom volítento způsob zpracování příběhů, velice názorně učí psychoterapii, se kterou ale můžeme nebo nemusíme souhlasit. Zastánci jiných terapeutických směrů mohou být překvapeni například množstvím rad, které dává, nebo otevřeností, sjakou s pacienty mluví o svých pocitech vůči nim, či o svém osobním životě.Letmé srovnání anglického originálu s českým překladem Dany Makovičkové posiluje dojem, že překlad je poněkud beletristicky volný - smysl věty je vždy dobře vystižen, ale bylo by cennější držet se přesněji autorovyterminologie. Zmizely by pak tvary jako"terapeutická léčba". Nicméně Yalomova schopnost čtivě a zajímavě formulovat je dobře zachována.Láska a její kat je knihou, kterou stojí za to si přečíst. Každý, kdo se vážně zabývá smyslem života - ať už jako profesionál, nebo laik - zde najde nepřeberně podnětů a úvah, podložených hlubokou znalostí existenciálníterapie a lety psychoterapeutické praxe. Přitom knihu čteme jedním dechem - jako opravdu vynikající román.

Nová kniha Eduarda Bakaláře přináší různorodé hry a cvičení podporující tvořivost a hravost člověka. Jako ukázku z knihy vybíráme"rozehřívací"sebepoznávací skupinovou diskuzi na vybrané téma.

Rozpoznání odchylek již v raných stadiích vývoje dětí umožňuje zahájit intervence, které bývají účinnější a ekonomicky úspornější než zásahy v pozdějším věku. Přesto je v Česku věnováno péči o psychický vývoj dětí raného věkustále málo pozornosti.Práce na neonatologických jednotkách intenzivní a resuscitační péče se stále více posouvá od záchrany života novorozenců směrem k optimalizaci jejich zdraví a ke snaze zabezpečit dobré podmínky pro jejich další vývoj.

Bylo nebylo, před mnoha a mnoha lety v jednom velkém městě na jednom dětském psychiatrickém oddělení... Takto by se mohl začít odvíjet pohádkově laděný příběh o ženě, která se snažila k dětem a jejich steskům přiblížit jiným neždosud běžně užívaným způsobem.V současnosti je Scénotest nejvíce využíván v oblasti vývojové diagnostiky, dále v oblasti diagnostiky rodinných či sociálních vztahů a v individuální psychoterapii dětí a dospívajících

Česká populace stárne a otázka stáří a stárnutí je proto stále aktuálnější. K vysokému věku však patří i nemoci - jen Alzheimerovou chorobou u nás trpí sto tisíc lidí. Přáli bychom si přitom, aby prodloužený život byl co nejkvalitnější.Za úspěch v terapii seniorů považujeme nárůst aktivity, posílení sebevědomí a případně adaptaci na nové prostředí, menší nemocnost a sníženou mortalitu.

Sny hrají v psychoterapii důležitou roli. Není sporu o tom, že odkrývají nevědomé obsahy psychiky. Psychoterapeuti ovšem stále diskutují o tom, jakým způsobem by je měli interpretovat.

Profesionální řidič stráví řízením vozu prakticky celou svou pracovní dobu. Jeho činnost je náročná nejen z hlediska pozornosti, úsudku a rozhodování, ale i z pohledu emocionálně-sociálního.K největšímu nárůstu počtu usmrcených lidí došlo u nákladních automobilů do 3,5 tuny. Tato kategorie také vykazuje velmi vysokou závažnost nehod: na tisíc nehod připadá 5,6 usmrcených osob.

Co se děje v rodinném systému, když jeden jeho článek vážně onemocní? Co onkologičtí pacienti potřebují a co nechtějí? To jsou otázky, na které se pokouším odpovědět.

Postoj rodičů k výuce dětí ve škole je mnohdy ambivalentní, což se odráží jak v komunikaci s učiteli, tak v podpoře domácí přípravy žáků. Jedním z důvodů je důraz moderní výchovy na individuálně osobitý rozvoj dítěte.Dětí, kterým rodiče nepomáhají s domácí přípravou do školy, přibylo. V roce 1991 udávalo pouze 9% dětí, že je rodiče nekontrolují a ani jinak jim s přípravou do školy nepomáhají. V roce 2002 takto odpovídalo již 28% dětí.

Policejní psychologové již tradičně zkoumají osobnost pachatele a jeho motivaci, dávají vyšetřovatelům zpětnou vazbu. Velice nadějnou metodou se v současné době jeví analýza videozáznamů.

Kde hledají pomoc psychoterapeuti, když se sami ocitnou v nesnázích? Psycholog John Norcross oslovil 1500 psychoterapeutů, psychologů, psychiatrů a sociálních pracovníků v USA a snažil se zjistit, kde sami hledají pomoc vosobních problémech. Odpovědělo celkem 509 respondentů. Psychoterapeutickou pomoc alespoň jednou vyhledalo 71 % z nich, většina z nich absolvovala přitom více než 100 terapeutických hodin v terapii a 20 % z této skupinypodstoupilo psychoterapii třikrát a více. Většina psychoterapeutů vyhledala pomoc svých kolegů ze stejných důvodů jako ostatní klienti, zejména se jednalo o partnerské problémy, depresivní a úzkostné potíže. Při výběru vhodnéhovlastního terapeuta se odborníci z pomáhajících profesí zaměřují především na to, aby zvolený terapeut byl kompetentní, zkušený a měl dobrou profesní pověst. Z lidského hlediska upřednostňují vřelého a pečujícího terapeuta, cožbylo pro ně důležitější než příslušnost k terapeutickému směru, důležitá nebyla ani výše honoráře či publikační činnost terapeuta. Někteří z nich ovšem raději dali přednost terapeutům ze svého terapeutického směru, například 90% psychoanalytiků si jako svého terapeuta vybralo opět psychoanalytika. Drtivá většina (přes 90 %) byla s terapeutickou pomocí spokojena a řada z nich uvedla, že zkušenosti z vlastní terapie mohli použít i ve své terapeuticképraxi. Někteří také uváděli, že byli sami velmi překvapeni, jak velký význam má v psychoterapii osobní vztah mezi terapeutem a klientem, jak důležitá je vřelost terapeuta a jeho schopnost empatie.

Situace kolem psychoterapeutických služeb je velmi nepřehledná. Pravidla, kdo může pracovat jako psychoterapeut, jsou poměrně jasná, říká psycholožka a členka odborné rady Asociace klinických psychologů Blanka Čepická.