Online archiv

Jak dětem vysvětlit smrt blízké osoby

Veronika se seznámila s Pavlem na služební cestě, pracoval ve stejné firmě jako ona, ale v jiném městě. Měl všechna plus, která si uměla představit: podobné zájmy i představy o životě, plánoval, že založí rodinu, stejně jako Veronika. Všechno klapalo až do chvíle, než Pavel začal mluvit o tom, že požádá o přeložení a přestěhuje se za Veronikou, aby mohli žít společně.

1,5 dozorce na barák plný přibližně 250 odsouzených. I tak vypadá noc v českém vězení. Dozorce odsouzené samozřejmě kontroluje v nepravidelných intervalech, ale má vůbec šanci zjistit, co se opravdu děje za jeho zády?

Matka přichází za synem do nemocnice, chce ho obejmout, on to však odmítne slovy: „Nejste moje matka!“ „Jak to, cožpak mě nepoznáváš?“ diví se maminka se slzami v očích, přičítajíc to ztrátě paměti po autonehodě. Skutečnost je však trochu složitější: „Vypadáte jako ona, to jistě,“ překvapí ji syn, „nechápu ovšem, proč vás za sebe posílá.“

Tereza Nagy Štolbová vystudovala psychologii, pracuje jako psychoterapeutka, je vdaná a má tři děti. Jejímu současnému harmonickému životnímu příběhu ale předchází dětství a mládí s těžkými traumatickými zážitky.

Humor je v psychologii jen okrajovou součástí, není v centru psychologického výzkumu ani není považovaný za zvlášť „společensky významný“. Přesto má smysl se něčím tak hluboce lidským zabývat. Své, byť doplňkové a omezené, místo má i v diagnostice psychických nemocí a poruch.

V posledních letech zažívá neuromarketing doslova boom a vyvolává zájem nejen odborníků, ale i široké veřejnosti.

Muslima si představujeme jako Araba v dlouhém hábitu obklopeného několika manželkami. Ženy často vidíme jako jednolitou masu zahalených utiskovaných a zcela nesvéprávných stvoření, jež potřebují naši pomoc. V něčem máme pravdu, v lecčems se mýlíme.

Víte, proč krásné ženy vyberou víc na charitu a sexy servírky mají vyšší spropitné? Vysvětlení nabízí, pro někoho možná překvapivě, evoluční psychologie.

4. díl Seriál o tom, co všechno potřebujeme umět, abychom dokázali být v partnerství šťastní. Do koučovny přišli společně. Hezcí lidé, působící dojmem jakési vzornosti. Typická bývalá jedničkářka a dřívější premiant. Na první pohled úspěšný, k sobě ladící pár. Jenže velmi rychle se ukázalo, že jejich vztah má do idylky daleko…

Asi čtyřicetiletý pacient přichází do ordinace jen se značnými obtížemi. Má topornou chůzi, ve tváři je vidět bolest při každém kroku. Prakticky nemůže ohýbat kolena, takže nohy posouvá po zemi - při každém kroku si musí pomoci rukou. Je evidentní, že ho to velmi namáhá. Než se posadí s nohama nataženýma před sebou, abychom mohli vyplnit základní anamnestické údaje, uplyne snad několik minut. Během krátké chvíle se ale při vyšetření bez obtíží postaví a znovu si sedne. „Nepřipadá vám to divné, že najednou můžete ohnout kolena a normálně sedět?“ ptám se. „To teda připadá. A čekám, že mi to vysvětlíte,“ odpoví…

Před britskou filmovou premiérou Padesáti odstínů šedi překvapil největší tamní obchodní řetězec pro řemeslníky a kutily B&Q prohlášením, že očekává zvýšený zájem zákazníků o lana, řetězy, kabely a další zboží, jež by se dalo využít k domácí výrobě sadomasochistických pomůcek. Zároveň prý zaváží do jednotlivých obchodů stejnojmennou knihu a doporučuje prodavačům, aby se seznámili s příslušnými partiemi, a mohli zákazníkům fundovaně poradit. Vzápětí se ukázalo, že se jedná o vcelku zdařilý žertík a že rozšíření kvalifikace v oblasti BDSM obchodní řetězec po svých zaměstnancích požadovat nebude. Nicméně tento příklad ilustruje (náležitě marketingově podporovaná) očekávání, s nimiž film na svátek sv. Valentýna vstoupil do světové distribuce. V některých zemích (Keňa, Malajsie, určité regiony Ruska) byl zakázán, zatímco například šéf francouzské klasifikační komise Jean-Francoise Mary prohlásil, že nejde o film, který by mohl šokovat velké množství lidí. Ve Francii je přístupný od 12 let, v Česku od 15, v Německá od 16 a ve Velké Británii od 18 let. Odborní recenzenti se zpravidla shodují, že erotické scény působí například proti van Trierově Nymfomance (2013) nebo orgiím ze Scorseseho Vlka z Wall Streetu (2013) vcelku krotce a samotné SM prakticky vypadají spíše jako letmá ukázka z katalogu specializovaného erotického salonu. „Adaptace Padesáti odstínů šedi se neřestně pouze tváří a nenabízí víc než tuctovou červenou knihovnu v lehkém BDSM oparu,“ říká filmový publicista Tomáš Stejskal a glosuje, že o penisu se zřejmě lépe píše (a probouzí se tak fantazie čtenářek), než se ukazuje na plátně.