Filmové odstíny šedi

Před britskou filmovou premiérou Padesáti odstínů šedi překvapil největší tamní obchodní řetězec pro řemeslníky a kutily B&Q prohlášením, že očekává zvýšený zájem zákazníků o lana, řetězy, kabely a další zboží, jež by se dalo využít k domácí výrobě sadomasochistických pomůcek. Zároveň prý zaváží do jednotlivých obchodů stejnojmennou knihu a doporučuje prodavačům, aby se seznámili s příslušnými partiemi, a mohli zákazníkům fundovaně poradit. Vzápětí se ukázalo, že se jedná o vcelku zdařilý žertík a že rozšíření kvalifikace v oblasti BDSM obchodní řetězec po svých zaměstnancích požadovat nebude. Nicméně tento příklad ilustruje (náležitě marketingově podporovaná) očekávání, s nimiž film na svátek sv. Valentýna vstoupil do světové distribuce. V některých zemích (Keňa, Malajsie, určité regiony Ruska) byl zakázán, zatímco například šéf francouzské klasifikační komise Jean-Francoise Mary prohlásil, že nejde o film, který by mohl šokovat velké množství lidí. Ve Francii je přístupný od 12 let, v Česku od 15, v Německá od 16 a ve Velké Británii od 18 let. Odborní recenzenti se zpravidla shodují, že erotické scény působí například proti van Trierově Nymfomance (2013) nebo orgiím ze Scorseseho Vlka z Wall Streetu (2013) vcelku krotce a samotné SM prakticky vypadají spíše jako letmá ukázka z katalogu specializovaného erotického salonu. „Adaptace Padesáti odstínů šedi se neřestně pouze tváří a nenabízí víc než tuctovou červenou knihovnu v lehkém BDSM oparu,“ říká filmový publicista Tomáš Stejskal a glosuje, že o penisu se zřejmě lépe píše (a probouzí se tak fantazie čtenářek), než se ukazuje na plátně.