Online archiv

Theodore Dalrymple (1949) pracoval desítky let jako psychiatr v nemocnici v Birminghamu ve Velké Británii, ale také v Rhodesii (Zimbabwe), Tanzanii a Jižní Africe. Je autorem více než dvaceti knih, z nichž Ztraceni v ghettu vyšla v českém překladu ve druhém vydání v roce 2011 v nakladatelství Leda. Dalrymple přináší znepokojující náhled do světa nejnižších vrstev západních velkoměst, které bez obalu označuje jako spodinu. Zaměřuje se především na to, proč se určité skupiny obyvatel chovají sebedestruktivně a antisociálně. Je to poučná kniha pro každého, kdo chce porozumět tomu, proč v ulicích Paříže či Londýna dochází čas od času k výbuchům nezvladatelného kolektivního násilí, doprovázeného ničením, pálením a rabováním.

Částečné uklidnění pro rodiče dětí, které téměř denně „paří“ na počítači, přinášejí výsledky výzkumu psychologů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Po zkoumání dat od 9500 hráčů online počítačových her přišli se zjištěním, že i když hráči trávili u počítače i desítky hodin týdně, známky závislosti vykazovalo jen několik málo procent z nich. Hry tedy možná nejsou z hlediska závislosti zdaleka tak nebezpečné, jak se domníváme, ale na druhé straně odborníci upozorňují, že pokud někdo je skutečně závislý, může být léčba dosti složitá, protože se jedná o nový specifický jev. Z výzkumu mezi členy online herní komunity vyplývá, že hry dokážou zlepšit náladu nebo ulevit od starostí stejně jako knihy, hudba nebo televize. Člověk s jejich pomocí relaxuje a vyrovnává se s psychickou nepohodou. „Hry samotné můžou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ vysvětlil vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka. Je tedy pravděpodobné, že takový jedinec patrně k nějaké formě závislosti tíhne, kdyby nebylo počítačové hry, za určitých okolností by mohl spadnout do tenat gamblingu nebo jiné látkové či nelátkové závislosti.

Nepřátelé, nebo spojenci? Na světě existují tři typy lidí. Ti, co na své bývalé plivou špínu a stydí se za ně. Ti, co své ex stále milují a představují si, jaké by to bylo, být zase s nimi. A nakonec ti, kteří svůj rozchod akceptují a s bývalými i nadále udržují přátelské vztahy bez intrik nebo manipulace k jejich získání zpět. Jsou si vědomi toho, proč vztah skončil, přesto si daného člověka dokážou vážit. Začněme od prostředku.

Jak milovat více lidí a nebýt nevěrný Jak chápeme partnerství? Jako vztah dvou lidí - muže a ženy. Dnes už leckde i muže a muže nebo ženy a ženy. Ale posouváme se stále dál. Jsou mezi námi lidé, kteří věří ve skupinové vztahy, do kterých jsou zapojeni tři partneři, a někdy i více. Jsou to příznivci polyamorie, což se dá přeložit asi jako „mnoholáska“.

duševně nemocných! K tomu nás nabádá česká nezisková organizace FOCUS pod záštitou celoevropské organizace Mental Health Europe. Jejich kampaň „Každý z nás je součástí řešení“, která byla spuštěna na Světový den duševního zdraví (10. října), si klade za cíl seznámit veřejnost s fakty o duševně nemocných a bojovat proti mýtům, které psychické nemoci obklopují. Zapojit se lze různými způsoby -pokud chce někdo sdílet svůj osobní příběh nebo příběh svých blízkých, může tak učinit na stránkách eachofus.eu. Nebo může jednoduše na sociálních sítích vyvěsit plakátek ze stránek FOCUSu, který shrnuje “deset mýtů“ o lidech trpících duševním onemocněním.

Jaroslava RAUDENSKÁ, Alena JAVŮRKOVÁ (Eds.) The Psychological Context of Labour Pain. New York: Nova Science Publischers 2016

Kniha psychoterapeutky Hanny Levenson Krátká dynamická psychoterapie nedávno vyšla v češtině a červnový workshop, který na toto téma vedla v Praze, měl velký ohlas. Oč se vlastně jedná?

Práce s úzkostí a svalovým napětím v tanečně-pohybové terapii Jak nás pohyb ovlivňuje a jak my sami jsme schopni jej ovlivnit? Vypovídá o nás více než slova, která kontrolujeme? Může tanečně pohybová terapie pomoci našemu tělu a psychice?