Online archiv

Kategorie: TERAPIE

NÁVRAT DO DĚTSTVÍ JAKO TERAPIE,

10/2016

Strategie pro druhou polovinu života

Daniela Kramulová, 10/2016
Pokud je vám přes třicet, je to přesně ten správný čas na promyšlení strategie pro druhou polovinu života. Zní to děsivě? Nemusí. Podle psychologa Jeronýma Klimeše stačí, abychom se učili svůj život řídit aspoň tak, jak umíme řídit auto.

Dělat mrtvého brouka vyjde draho

Daniela Kramulová, 10/2016
Prevence není důležitá jen u zdraví. Pečovat musíme i o své vztahy a své finance, říká soudní exekutorka Jana Tvrdková. Nesplácené dluhy se objevují často v rodinách, kde vázne komunikace.

Efektivní cesta, jak najít sám sebe

Radim Ress, 9/2016
Obejměte svého vnitřního kritika, Hal a Sidra Stoneovi, Portál 2016

Kolik za to dostanu kreditů?

Lenka Tichotová, 9/2016
Se vzdělávacími akcemi pro pomáhající pracovníky se roztrhl pytel. Aby také ne, když po nich, stejně jako po pracovnících ve zdravotnictví a školství, systém vyžaduje průběžné vzdělávání. Je samozřejmě potřebné, aby na sobě stále pracovali a udržovali svou schopnost učit se. V systemických a dalších postmoderních směrech usilují pomáhající profesionálové o to, aby svým zákazníkům a klientům pomohli plně převzít zodpovědnost za to, jak žijí, a aby si zařídili život podle svých potřeb a přání. K tomu musí takový pracovník umět především věřit v kompetence svých klientů snad ještě dříve, než v ně uvěří oni sami, přistupovat k nim otevřeně a partnersky. Klobouk dolů před každým, kdo to svede. Proto uvažuji o tom, nakolik ono řízené následné vzdělávání dovede ocenit kompetence těchto profesionálů. Nakolik k nim přistupuje otevřeně a partnersky? Lidé, kteří vedou své klienty k samostatnosti a zodpovědnosti, si nemohou dle vlastní úvahy vybrat kurz (nebo dokonce nějakou méně zaběhnutou formu vzdělávání) a sami si zodpovídat za to, kolik jim tato aktivita přinese užitečného do jejich profesního života. Nemohou se svobodně rozhodnout, pod čí su-pervizí chtějí pracovat. Musí lovit „vzdělávačky“ za kredity, tedy v omezeném rybníčku toho, na co ministerstvo či jiná instituce přidělily akreditaci. Aby toho nebylo málo, pokud se touto akreditací za kurz nebo výcvik zaručí jedno ministerstvo, neznamená to, že by mohl kredity dostat někdo, kdo pracuje ve sféře jiného ministerstva (například zdravotnické kredity versus kredity sociálních pracovníků). Osm let učím na vysokých školách a lektoruji výcviky a kurzy a podle mojí zkušenosti studenti v posledních letech přistupují ke vzdělávání velmi zodpovědně. Nebo mám nějaký zkreslený úhel pohledu?

John Norcross v Praze!

red, 9/2016
Jeden z nejvýznamnějších světových psychoterapeutů, autor všeobecně uznávané teorie změny a obšírné publikace Psychoterapeutické systémy, prvního uceleného, vědecky podloženého výkladu psychoterapeutických směrů, zavítá koncem září do Prahy.

Jak léčí pes?

Michala Jendruchová, 9/2016
Jmenují se Tristan a Izolda, a mají jeden velký dar, umí léčit lidi. Pracují zdarma, bez nároku na honorář, ale odvádějí profesionální výkony. A ještě to dělají rádi. Jaký je život canisterapeutických psů?

Prügelknabe

Lenka Králová, 9/2016
Je poledne 10. července roku 1973. Prahou projíždí těžký nákladní automobil. Krouží městem a znovu a znovu se vrací do ulice Obránců míru. Čeká, až bude u zastávky tramvaje postávat hodně lidí. Pak do nich v plné rychlosti najede. Za volantem sedí dvaadvacetiletá řidička, která ráno vhodila do poštovní schránky dopis pro komunistická média. Stálo v něm: „Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo.“

Tento způsob léta

Daniela Kramulová, 9/2016
zdá se mi poněkud tragickým…

Zpomalte!

Monika Stehlíková, 9/2016
Mindfulness pro všední den Už nějakou dobu mi můj život připadá nudný a stereotypní. Mám sice hodně aktivit, ale moc mě nebaví. Moct tak odjet někam daleko… Jenže mám rodinu, takže to nepřipadá v úvahu. Vůbec nevím, co se to se mnou děje. Připadám si smutná a nenaplněná, i když k tomu vlastně nemám důvod…

Proč někdo bojuje a jiný hrůzou zkamení?

The Beastess, 9/2016
Šárka položí telefon a mechanicky si udělá do diáře několik poznámek: 1. zajet do nemocnice pro papíry a mamčino oblečení; 2. objednat pohřební službu; 3. domluvit schůzku s notářem; 4. zavolat Alici. Alici zavolá až nakonec – stejně by jí s ničím nepomohla. Bude zázrak, když se do pohřbu nezhroutí...

Střídavá péče: je pro děti nejlepší?

Daniela Kramulová, 9/2016
Co říkáte na názor, že střídavá péče uspokojuje především práva rodičů?